The Canary

14.) "Voda"

Nyssa

Moc se do toho neměla a popravdě jsem se jí ani nedivila. Ale takhle jsem začínala i já a většina nyní výborných bojovníků. Moc si na to nevzpomínám, však otec mi vyprávěl příběh. Mladého chlapce poslali na učení do chrámu slavného učitele, na jehož jméno si nevzpomínám. Když se za rok vrátil zpět do své domoviny, u večeře se jej rodina ptala, čemu se přiučil. Synek se slabě zastyděl, když odpověděl, že jen provokoval vodní hladinu. Posléze jej však naštval smích rodinných příslušníků a tak udeřil do stolu. Přelomil jej. V trpělivosti je síla a následné vítězství. Udivovalo mne to, jelikož otec žádnou trpělivost ani slitování neměl a přesto zvítězil. Sara se rozmáchla a udeřila do vodní hladiny. Kapky vody se rozprskly všude kolem a dopadly i na mou tvář. Setřela jsem je a zopakovala si v hlavě její pohyb. Stočila pohled k mne a vyčkávala. ,,Nedávej do toho jen sílu, ale i myšlení. Vzpomeň si na meditaci" opravila jsem ji, svým způsobem. Chvíli jen nechápala, následně ale přikývla a udělala to znova. Kapky létaly vzduchem a následně k zemi. ,,Lepší, pokračuj" pobídla jsem ji a ona to opakovala stále dokola. Já si po nějaké době vzala katanu z výstavní zdi a zkoušela své obraty. Tahle místnost není jediná v celé pevnosti. Tréninkových hal je více, však tuhle mám nejradši. Nejlepší výběr zbraní, velký prostor a nikdo nás v tomto křídle nebude rušit. Když v tom se Sara zastavila. Ohlédla jsem se. ,,Co se děje?" nechápala jsem a prudce se otočila. Zkušeně jsem s katanou udělala obrátku ve své dlani. Bavilo mne pohrávat si s rukojetí, v níhž byly zasazené malé drahokamy. Jedna z nejvzácnějších kusů. ,,Došla voda" ušklíbla se a já se usmála. Uložila Katanu zpět na místo na zdi a vydala se vedlejší místnosti...

Po několika hodinách ustavičné trpělivosti nad miskou vody se Sara vzepřela. Otočila se ke mne a slabě zamračila. Jiným z nás bych nedovolila si na mne tak vyskakovat, však u ní mi to nevadilo. Nedokážu však odpovědět na otázku- Proč ne? ,,Nysso, jak dlouho ještě?" byla na ni vidět únava však i značné podráždění. Nepamatuji si, že bych já nebyla tak netrpělivá. Plnila jsem rozkazy. Složila jsem meč zpět k pasu. ,,Ještě chvíli" přistoupila jsem k ní a naposledy z džbánu nalila vodu do misky. ,,Jakýpak to má účel?" zajímala se. ,,Musíš cítit vše uvnitř sebe. Je to stejné jako soustředit se na jednu myšlenku u meditace. Ráno jsi mi dokázala, že to umíš a zvládneš i víc. A jistě jsi na sobě pocítila značné zlepšení a nasbírání energie z plamínků svíček a ticha. Udělej to samé i s vodou. Energii živlu vpusť do své mysli a přeměň ji v sílu" pokývla jsem hlavou. Nakonec se znovu nadechla a udeřila ještě silněji a několikrát. Po chvíli však udeřila misku, ne vodu. Přimhouřila jsem oči a čekala na bolestnou reakci Sary. Žádná nepřišla. Ani bolestné svraštění obočí či cokoliv jiného. Však miska na to řekla něco jiného. Popraskala a voda vytekla na stůl a následně na podlahu. Nastalo chvilkové ticho a Sara se na mne zadívala. ,,Dnes už skončíme" přikývla jsem...