Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sara
Hluboká noc pohlcovala vše okolo do sebe. Nikdo slušný nevystrčil nos z domu a to bylo přímo hotové období pro grázly.
Pozorovala jsem Theu a kluka v červené mikině, jak postávají nad mou vážně raněnou mladší sestřičkou. Byla jsem více než dotčená a ještě ke všemu jsem s tím nemohla nic udělat.
Nemám prostředky ani možnosti jak dopadnout toho, kdo Sin postřelil natož abych se mu pěkně pomstila.
Bublala uvnitř mne zlost a když v tom jsem zaslechla velmi známý zvuk rychle letícího šípu. Kdybych v čas neuhla, tak mi zřejmě uvízne v rameni a to byla docela bolestná představa. Jizev mám opravdu dost.
Ohlédla jsem se a spatřila muže v zelené kápi na nižší budově. Hrot šípu byl obdařen dlouhým lanem, který směřoval jeho směrem. Nečekala jsem už ani minutu a obmotala černou látku okolo pevného provazu.
Spustila jsem se volně mezi budovami dolů, vlasy mé sněhově bílé paruky jen vlály jako prapory a užívala jsem si volnost a nespoutanost. To však skončilo dopadem vedle samozvance v zeleném na nižší budově.
Oliver se rozeběhl vpřed a já jej následovala. Věřila jsem, že mne nepovolává bezdůvodně jen pro další hloupé dotazy. Zřejmě mu došlo, že ze mě nic nedostane.
Skončili jsme na střeše starého skladu na okraji města. Pozorovali jsme společně bandu chlapů s automatikou v rukách. Nadšením mi poskočilo srdce.
,,Teď ukaž, jak dobře umíš bojovat" pobídnul mne a já se troufale usmála. ,,Fajn, přesně toho jsem hledala" odvětila jsem mu s pohledem upřeným na černocha se slabým afrem.
Plížili jsme se ještě blíž, abychom slyšeli co se bude odehrávat. Zanedlouho se přiřítily vojenské konvoje a vystoupila z nich pěkná řádka mužů v maskáčích.
Černoch, přezdívaný starosta, se objal s jedním chlápkem v čepici. Neviděla jsem mu do obličeje, avšak vypadali jako dost dobří přátelé.
Poté mu předal protitankovou zbraň, která se nesměla dostat mezi lidi. Chlapík se celý rozzářil a já pohlédla na Olivera. Ten přikývnul a tak jsem se vydala dolů.
Obešla jsem je a seskočila z budovy. Všimli si mé přítomnosti až po zařinčení mé hole. Vrhnuli se na mne hned tři maskovaní muži se zbraněmi.
,,Víc vás není?" ušklíbla jsem se a ohnala se po dvou z nich, než stačil třetí reagovat, sebrala jsem mu zbraň a podkopla mu nohy. Schytal ještě krutou ránu do obličeje.
Vrhnuli se na mne ještě další dva, když v tom se skáceli k zemi s šípy ve svých hrudích. Usmála jsem se nad naší spoluprácí. Ostatní se rozprchli.
,,Za tebou" řekla jsem, když se z poza auta vynořil můj úhlavní nepřítel. Nabil svou novou hračku a namířil ji na nás.
,,Stará zbraň, ale mám lepší" uchechtne se a šibalsky se usměje. Poté vystřelí a Oliver proti němu. Šíp se srazil s bombou letící vzduchem a celým městem se ozvala ukrutná rána.
Všechny nás to odmrštilo daleko od sebe a na nějakou chvíli se mi zatmělo před očima.
Když v tom jsem se ohlédla a spatřila Olivera jak si zahrává se zločinci díky mé zbraně. Trochu se mě to dotklo.
Popadla jsem na zemi ležící luk a z jednoho z těl šíp a ukázala, že i tohle umím. I když mi to ještě před několika měsíci dělalo problém a má učitelka byla na nervy.
Spokojeně jsme si zase své nástroje prohodili a vyhledali pohledem našeho nepřítele. ,,Tam" ukázala jsem za konvoj na pohybující se stín po stěně budovy. Obklíčili jsme jej ze dvou stran a já u něj byla rychleji.
Než se nadál, držela jsem jej pevně pod krkem a ani jeho hračka mu nemohla pomoct. ,,Ublížil jsi jí" zavrčela jsem a všechen vztek se dral napovrch. On lapal po dechu.
,,Nech ho být" sykl po mne Oliver, jako bych mu snad sebrala kořist. Ale on měl jiné úmysly a s jeho přístupem mi lezl na nervy. Byla jsem zvyklá několik let na jiné zacházení.
,,Když všem odpustíš, město nezachráníš" odplivla jsem mu doslova naštvaně a stisk ještě zesílila.
,,Nemusíš mu odpouštět, ale nech ho naživu. Smrt není řešení" odpověděl a já si řekla, že už přeci nemusím být ten zabiják. Jeden z důvodů, proč jsem se nevrátila do ligy a stále utíkám. A tak jsem jej uvolnila.
,,Čubko, věděl jsem, že na to nemáš" zasmál se troufale a Oliver si neodpustil škodolibý úšklebek.
Ten chlap mne v tu ránu naprosto vytočil a tak jsem jej jedním pohybem připravila o život tím, že jsem mu přeťala míchu. Mrtev se sesypal k zemi.
,,To slovo nesnáším" prskla jsem po něm a poté pohlédla Oliverovi do očí. Ten mne probodával svým, docela krutě a tak jsem se otočila na patě a vypařila se dřív, než by měl své poučné fráze...
