Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
Nemám strach, už ne. Mne obklopovalo ticho. Kdysi jsem samotu nenáviděla. Dnes jsem za ni ráda. Usadila jsem se na posteli. Nakonec jsem i ulehla. Zavřela jsem oči a představovala si Starling City. Můj domov již není domovem. Jak Nyssa řekla, stanu se jednou z nich. Nikdy by mne nenapadlo, že se stanu členkou nějaké ligy zabijáků. Natož kdyby mi oznámili před rokem, že budu zabijákem, vysmála bych se dané osobě. Ale je to tak. Nyní mi to nezní tak absurdně, jako před vyplutí lodi Queens Gambit s Oliverem. Vlastně ani nevím, jestli dostanu svou vlastní zbraň. A nechápu, jak mne chtějí vycvičit. Nebo jestli mne vůbec bude cvičit moje zachránkyně. Byla jsem si ve všem tak nejistá. Nedokázala jsem si vůbec nic z toho co přijde představit. Najednou se mi v hlavě zrodila myšlenka, Co když mne R'as al ghúl nepřijme? Zabije mne? Nebo pustí domů? Zažehnul se ve mne malý plamínek naděje. Však hned uhasnul, když jsem si uvědomila, že mne nemohou jen tak propustit s rizikem, že bych prozradila jejich sídlo. A to vlastně ani nevím, kde pořádně jsem. Ještě jsem se prakticky nehnula z tohoto pokoje. A znám pouze Nyssu, však moc často jsem ji nevídala. Bylo mi do pláče, že už se nikdy nevrátím domů. Přímo jsem prahla po tom, vidět svou rodinu a blízké. Vzpomínala jsem na Olího, jistě je po smrti. Když v tom mne ze zamyšlení probral klíček v zámku a následné cvaknutí. Prudce jsem sebou trhla a zvedla se. Ohlédla jsem se a spatřila čtyři muže v černém. Slabě jsem se zachvěla strachem. Však následně jsem si řekla, že jen nadešel čas. Vstala jsem a oni mne donutili vyjít ze dveří. Jeden z nich mne pevně držel za paži a další tři jen hlídali. Zřejmě, jestli bych se nepokusila o útěk. Nepřišlo mi to však nijak možné. Chodby se klikatily do všech světových stran a já bych se zde jistě ztratila. A ani bych se neubránila strážím. Bylo zbytečné se o to jen pokusit, akorát bych si zřejmě přitížila. Byla jsem připravena se setkat s Nyssiným otcem a přijmout svůj rozsudek...
Nyssa
Zanedlouho čtyři z nás Saru přivedli. Mlčky jsem je pozorovala. ,,Poklekni před Hlavou Démona!" rozkázal jí jeden z mužů . Ona poslušně padla na kolena. Jen jsem stála opodál a vyčkávala na následující. Sara se na mne podívala. V očích měla nechápavost, však ne strach. Nebála se. Otec se k ní prudce otočil. Chvíli ji pozoroval, prohlížel si ji. ,,Jaké je tvé jméno?" zajímal se. Dívka slabě zaváhala. ,,Sara Lance" odpověděla nakonec. Zřejmě zjistila, že lhát se zde nevyplatí. ,,Hm" obešel ji a prohlídnul si ji. Dělal to tak pokaždé. Nastalo úplné ticho a všichni okolní jsme přihlíželi dění před sebou. ,,Její život neznamená zhola nic" dospěl k závěru na můj vkus dosti rychle. ,,Nemá smysl ji zde nechávat" vyřkl. Sáhnul po meči a než se Sara nadála, jeho čepel se otírala o její kůži na krku. Stále jsem na ní neviděla strach. Ostatní její předchůdci v této pozici mého otce prosili, nabízeli nejrůznější poklady a peníze. Často docházelo i k pláči a slzám smutku při vzpomínkách na blízké. Modlitby a tajná přání. Často jsem se až divila, k čemu dožene okraj života a smrti prosté lidi. Sara hleděla otci hluboko do očí. Nastalo chvilkové ticho. Okolní přihlížející, včetně mne, jsme měli strach. Vždy každý měl strach z velkého R'as al ghúla. Já doposud do ligy přivedla jen jednoho muže. Sara byla druhá. Blondýnka letmo pohlédla ke mne, však hned vrátila pohled k otci. Usmála se a následně se zasmála. Všechny nás to velmi zaskočilo. Zaujatě jsem ji pozorovala. Jako by tak zaháněla strach daleko za hranice Nanda Parbatu. Vypadala tak nevinně. Nebyl to falešný smích, jež jsem slýchávala do nynějška. Bylo to tak pravé, opravdové. Donutilo mne to také k úsměvu a zalil mne jakýsi zvláštní pocit uvnitř. Ještě nikdy jsem to nezažila...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
