Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
,,Něco jsem ti řekla" pronesla jsem naštvaně, když odmítala polknout léky, které jsem jí tak pracně obstarala. Bylo to s ní těžké, její tvrdohlavost a umanutost byla vždy čímsi výjimečná, však nyní mne více než vytáčela. ,,Jsi jako malá!" křikla jsem po ní vztekle, bylo to opravdu potřeba. Nakonec si pilulky vzala a znovu ulehla. ,,Nenávidím to, když se cítím bezmocná. To já mám učit a hlídat tebe, ne ty mne" pronesla vztekle a otočila se zády ke mne. Musela jsem se nad tím, jak se trápila, pousmát. Nemyslím její zdravotní stav, ale to, jak nesnáší, když je závislá na někom cizím. ,,Ale nezbývá ti nic jiného. Vyspi se, zítra k úsvitu se vracíme do Nanda Parbatu" oznámila jsem jí. Už neprotestovala, bylo jí zcela jasné, že jsme pryč už velice dlouho a zprávu Ra'sovi jsme také nedaly ani si nevzpomínám. ,,Saro?" vyřkla najednou a já zastavila svůj krok, mířící pryč z určité místnosti. Vrátila jsem se k ní a přidřepla, abych jí viděla do očí. ,,Ano?" optala jsem se se zájmem a vyčkávala na to, co z ní vypadne. ,,Prosím, nesmíš mému otci o tomto nic říct" v jejích očích se leskla starost a lítost. Zřejmě nechtěla, aby ji otec podceňoval nebo považoval za slabý článek Ligy Stínů. Přece jen tato organizace hábe dějinami celého světa a ona je dcera vládce takové převratné moci. I když jsem si nebyla tak zcela jistá o tom, že se její stav zlepší a že by na to stejně časem přišel. ,,Dobrá" přikývla jsem a znovu vstala. ,,Ale teď si odpočiň" pousmála jsem se vřele a sama se rozhodla zkontrolovat budovu, zdali jsme opravdu sami. Pochybuji o tom, že se muž vrátí. Přece jen skoro uspěl a netuší, že žije. Pokud se ji teda snažil zabít. V mé hlavě se křížila jedna myšlenka za druhou a moc jsem nevnímala okolí tak, jako svůj dech a tlukot srdce...
Nyssa
Sara i já jsme se společně vrátily s neúspěchem do našeho domova. Otec již vyčkával na naši ohlášenou přítomnost. Na jeho čele se vyjevily vrásky, ne však starostí o nás nebo alespoň mne, ale vztekem. Ihned co jsme se zjevily v místnosti jeho patřící nás probodával pohledem. Věděl, jak naše mise dopadla, není nic co by se nedozvěděl. Však o mé otravě se nesměl za žádnou cenu doslechnout. Léky, které pro mne Sara ukradla v nemocnici zabraly a cítím se lépe. Jistě to nic nebude a přejdeme to mávnutím ruky. Poklekly jsme před velkým Ra's al ghúlem. ,,Proč jsme neposlaly zprávy o tom, jak se vyvíjí jistá situace?!" rozkřiknul se naštvaně. Ani jedna z nás neodpověděla, bylo to tak možná i lepší. ,,Našly jste vetřelce?" optal se po chvíli už klidněji a tak jsme obě dvě povstaly. Má společnice o dva kroky ucouvla, nechtěla jsem, aby k němu promlouvala. Bylo mi totiž nad míru jasné, že bude rozzuřený a ať si vylije svůj hněv na mne, ne na mé milované. Nadechla jsem se k odpovědi na jeho otázku, když v tom se mi zamotala hlava a mým tělem projela ostrá bolest. Zatmělo se mi před očima a slabě jsem zasténala. Ztratila jsem rovnováhu a podlomily se mi kolena. Složila jsem se k zemi a utrpěla tvrdý pád na podlahu. ,,Nysso!" uslyšela jsem jen, jak Sara vykřikla. Následně už jsem nevnímala nic a nikoho, před očima se mi zjevila jen a pouze temnota...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
