The Canary

83.) "Známá Bílá"

Sara

Hluboká noc zahalovala město do svého temného a neprostupného pláště. Kde kdo by se bál nyní vytáhnout paty ze svého domova, ale já kdepak. Nyní ani nemám řádný domov, nikde nejsem vítaná a všude cizí.

Putovala jsem temnými uličkami, po střechách několika patrových domů. Sin byla ve věži, zakázala jsem jí vycházet v noci a do temných uliček mimo veřejnost. Nehodlala jsem ji znovu zachraňovat a tak na sebe jen víc upozorňovat.

Všude bylo až nepříjemné ticho, ani pes neštěknul. Zde lidé nevychází jen tak bezdůvodně. Je to tady nebezpečnější než kdykoliv před tím a já s tím nemohla nic udělat. Byla jsem bezmocná a svému městu jsem nemohla nijak významně pomoci.

Dávala jsem si pozor a hlídala si záda před kumpány či snad známým mužem v zelené kápi, o kterém se mi Nyssa zmínila. Je to dávno a přesto si jsem jistá o identitě tohoto muže. Měla jsem jej léta za mrtvého.

Z ničeho nic jsem zaslechla zakvičení pneumatik u aut a ohlédla se přes okraj jedné z budov. Rychle jsem se přikrčila a tak se snažila být nenápadná. Pozorovala jsem muže, jež vystoupili z černého vozu se zatemnělými skly.

Obhlíželi pečlivě okolí z případu nebezpečí. Jako by snad vezli samotného prezidenta, byli to bodyguardi s automatikou v rukách. Mohla bych se na ně vrhnout, však neměla jsem v plánu zasahovat- prozatím.

Zanedlouho jeden z nich cosi vyřknul, nepostřehla jsem jeho slova. Vydal se k jednomu z aut a otevřel dveře. Z nich se vynořila ta jediná, která by mne v mé mysli nenapadla jako zde přítomná.

Sněhově bílé vlasy jí spadaly do obličeje a její tělo zahalovalo temně černé oblečení. Kontrastovala mezi svými muži. Bylo to dávno od našeho prvního a přesto posledního setkání.

Sama se rozhlížela po okolí, nebála jsem se. Zná Nyssu a jsou si velice blízké a mou identitu má také v paměti. Nebála jsem se o vlastní bezpečnost a tak ji jen pozorovala, neskrývala jsem se.

Jako na zavolanou zvedla svůj zrak k vyšším patrům domu, i má nová paruka svítila do tmy. Blondýnky sobě, vybavila se mi již dávno vyřčená věta. Musela jsem se nad tím lehce v duchu pousmát.

Naše oči se setkaly a já ztuhla. Její pronikavý pohled se mi zarýval do tváře. Vybavila se mi minulost, na kterou bych nejraději zcela zapomněla. Už nikdy jsem nechtěla být Ta-er al Sahfer. Už jsem nechtěla být zabijákem. Roztrhalo to mou duši na v, i když srdce bylo naplněno láskou.

Nějakou chvíli jsme se pozorovaly navzájem, nic však neudělala- dle mého předpokladu. Měla zřejmě své vlastní plány a já neměla nijaký důvod jí v tom bránit. V tu chvíli jsem se však okamžitě hodlala vypařit, než dojde na vážný kontakt.

Nebála jsem se toho, že by mne snad prozradila lize. Nemohla mít ani nejmenší tušení o tom, že jsem utekla z Nanda Parbatu ani to, že mne zřejmě Nyssa s ligou hledá. A nejsou spolu v kontaktu, to jsem se sama dozvěděla už tehdy. A s Ra'sem své obchody neprovozuje.

Rozeběhla jsem se opačným směrem a seskočila na další střechu neobydleného a na půl zbořeného domu. Bylo jich zde ve velkém okolí spousta a noc byla ještě velice dlouhá. Hodlala jsem se jakkoliv odreagovat a zapomenout na toto setkání...