The Canary

86.) "Spatřena"

Nyssa

Mé kaštanově zbarvené pramínky vlasů za mnou vlály do větru jako prapory Ligy Asasínů. Adrenalin v krvi byl zřetelný a byla jsem připravena udělat nezbytné.

Sice moc motorky nepodporuji, to spíše Sara, avšak přišlo mi to jako dobrý způsob vůči mému cíli.

Blížila jsem se ke dvěma dodávkám, jedna byla zmateční pro neobeznámené. To ale já nebyla. Chiny se nacházela v předně jedoucím autě a já měla vše pečlivě naplánované.

Přidala jsem do plynu a nenápadně se přiblížila. Sáhla jsem po malé šipce, která v sobě nesla výbušninu a zkušeně ji hodila do terče. Ozvala se velká rána a kola zadního prostředku se utrhla.

Z velké rychlosti se dodávka přetočila několikrát ve vzduchu a narazila do zdi v tunelu. Bylo to dosti fascinující. Jedna hrozba zneškodněna.

Rychlostí jsem dohnala i druhý konvoj a předjela jej. Byla jsem plná sebevědomí a jedouc vedle strany řidiče jsem jej jedním šípem připravila o život dřív než stihl vytáhnout zbraň. Udržet rovnováhu na motorce s lukem v rukou nebylo nijak těžké.

Předjela jsem černou dodávku ze zatemnělými skly a zastavila před ní, ta kousek ode mne. Šibalsky jsem se usmála a přehodila nohu z motorky. V rukou třímala svůj meč a vyčkávala jakýkoliv odpor.

Zadní dveře se rázem otevřely a jeden muž vyskočil s úmyslem mne zastřelit. Schovala jsem se za dodávku. Kulky kolem mne létaly jedna za druhou- zraň zbabělce, jež střílí na prázdno. 

Lehce vyskočila na kapotu a poté na střechu, aniž by mne snad zahlédl. Sáhla jsem do toulce. ,,Hej!" křikla jsem k němu, jakmile jsem se nacházela přímo nad ním. Překvapeně vzhlédnul, než však cokoliv stihl udělat, přesně mířeným šípem jsem jej sundala.

To bylo až moc lehké, pomyslela jsem si. Všude propuklo ticho, musela jsem si pospíšit- jistě už zavolali posily. Seskočila jsem ladně pomocí salta ze střechy vojenské dodávky a spatřila osobu, kterou jsem přišla zachránit, svázanou na zemi uvnitř.

Široce jsem se usmála a vydala se za ní. Překvapeně si mne prohlížela, spíše nechápavě a velmi vděčně.

,,Nysso, jak jsi... nevím co říct" dostala ze sebe akorát. Nikdy nepřišla o slova, zřejmě už počítala se smrtí. Měla by ji totiž jistou.

,,Honem, musíme jít. Zanedlouho přijedou další" pobídla jsem jí a pomohla na nohy. Rozeběhly jsme se k mé motorce a rychlostí blesku se vytratily z místa činu.

---

,,Jak jsi věděla, kde jsem a kdy mne budou převážet?" zajímala se, když jsme dorazili na místo, kde se její Triáda shromažďovala v tomto městě.

,,To je na dlouhé vyprávění" usmála jsem se jen. ,,Pro přítele cokoliv, ne snad?" mrkla jsem na ni a ona vděčně přikývla.

,,Lučištník ti dal zabrat. Měla bys dostat lekci" ušklíbla jsem se provokativně a ona uraženě zamračila.

,,Nebyl sám. Je to zkušený bojovník, takže jestli po něm nyní plánuješ jít..." odmlčela se a já jen zavrtěla hlavou na nesouhlas.

,,Ne, mám jiné priority" oddechla jsem si posmutněle při vzpomínce na zmizelou Saru a ona si mne překvapeně prohlédla.

,,Proč nejsi vlastně ve Starling City? To tě Sara jen tak pustila mne vysvobodit?" usmála se troufale. Já se však zarazila.

,,Jak to myslíš?" nechápala jsem v žádném případě o čem to tady vykládá. ,,Ve Starling? A proč by mne měla pustit?" nešlo mi to do hlavy.

,,Jsem si říkala, že jsem tě nezahlédla" šeptla spíše pro sebe a já si ji přeměřila zvídavým pohledem.

,,Spatřila jsem ji při mém příjezdu do Starling. Pozorovala mne a následně se vypařila. Má novou slušivou paruku sněhově bílé barvy a tvůj oblek nosí stále" vyřkla a mne se srdce divoce rozbušilo.

,,Proč tam vlastně nejsi s ní? Stalo se něco?" zajímala se a já zvažovala, zdali jí o tom říct. Nakonec jsem se rozhodla detaily nechat pro sebe. Nemusí každý znát mou hlavní slabinu. Ani otec neví, jak moc je pro mne důležitá.

,,Ne, jen drobná komplikace. Děkuji" usmála jsem se falešně a snažila se působit klidně. Přitom jsem měla chuť skákat jako malé dítě vysoko do vzduchu a přitom se skácet k zemi v žalu.

,,To já. Doufám, že se brzy zase ukážeš. Ráda tě uvidím" krátce mne objala. Já byla vděčná spíše jí.

,,Samozřejmě" odsouhlasila jsem a poté jsme se každá vydala svým směrem...