The Canary

45.) "Triáda"

Sara

Schylovalo se k večeru, slunce zapadalo a já byla poprvé a možná i naposledy natěšená na misi. Nemám zdání, co ve mne vyvolalo takové zmatky. Nyssa a její zvláštní chování během posledních týdnů neustávalo. I já se změnila, však ona se neměla proč měnit. Má mysl a rozum mi to nebral. Spočívaly jsme na jakémsi trámu vysoko nad muži, kteří dnes přijdou o život. Cesta sem byla lehká, venku se nenašla živá duše. Byla jsem nesvá, tolik mužů najednou. Jen pohled na ty automatické zbraně mne vyváděl z míry. Měla jsem strach, nejen o sebe, ale i o Nyssu. Po nějaké chvíli se někteří muži vydali ven na obhlídku a to byla chvíle, na kterou jsme čekaly. ,,Nesmíš se bát, poté budeš dělat chyby. Mysli na výcvik" řekla najednou a já přikývla, tím mi dodala odvahu, následně seskočila na jiný trám a na vysoké schody. Neváhala jsem a vydala se rychle druhou stranou a tak ji kryla. Neuvěřitelně mne fascinovalo, jak byla obratná s lukem. Bez váhání zbavila života hned několik mužů. Však sotva se stihla schovat, ocitla se pod tvrdou palbou. Kulky létaly kolem a jiskry osvicovaly celé sklady. Ohromující hluk mne zbavoval sluchu, však na ten jsem se nyní nespoléhala. Seskočila jsem, a rozmáchla se. Pustila jsem se do boje hned najednou s několika muži, sotva jsem se stíhala ohánět.

Nyssa

Byla jsem zvyklá ocitat se ve smrtelném nebezpečí, však toto bylo nepříjemné. Oni se báli jít ke mne blíže a já se nemohla hnout z poza ocelového sloupu, který mne chránil před kulkami automatických nelegálních zbraní. Po chvíli rány ustaly a já to brala jako příležitost, zřejmě došly zásobníky a já seskočila ze schodů. Mé šípy létaly vzduchem a muži se káceli k zemi. Většinu z nich jsem jen vážně zranila, za to co dělají si zaslouží alespoň trochu trpět. Bohužel pro nás nám cíl utíkal pryč. Zbabělec, pomyslela jsem si. Ohlédla jsem se po Saře. Zvládala to bez problému a tak jsem se rozběhla za ním. Mé rychlé kroky se roznášely budovou stejně jako kulky narážející do stěn a plechů. Občas po mne vystřelil, však neměla jsem z jeho malé pistolky strach. V tom běhu a strachu mne nemohl trefit ani ve snu. Následně vyrazil ven mezi ulice a já za ním. Uháněl dál, když v tom se z ničeho nic objevila za mými zády jistá hubená blondýnka vyšší postavy. Její vlasy byly sněhobílé a oči pronikavé. Vše uvnitř mne se sevřelo, znala jsem její jméno i její tvář. Však její vzpomínky byly zřejmě zastřené, jelikož na mne zaútočila. ,,Nemáš právo vměšovat se do mých obchodů" prskla po mne a snažila se mne bodnout svými kunai, japonskými zbraněmi. Byla nepřítelem ligy už dlouhou dobu, i celý její gang. Mohlo by mne napadnout, že toho bude součástí. Já ji však znala z minulosti v dobrém, nechtěla jsem jí ublížit a tak jsem se jen bránila a doufala, že se rozpomene. ,,Chiny!" křičela jsem po ní ve snaze, zachránit sebe i ji. Když v tom mi podrazila nohy, nestihla jsem vyskočit. Utrpěla jsem tvrdý pád na zem a než jsem se nadála, její ostří se mi zařezávalo hluboko do krku...