Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
Dále pokračování dle seriálu Arrow, podotýkám, že vše nemusí být dle pravdy DC...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
O několik dní později...
Sara
Můj pohled spočíval na partičce známých grázlů z Glades. Sledovala jsem je nějakou dobu. Překupníci drog, vymahači dluhů vůči svému gangu a násilníci. Měla jsem je vytypované a dnes jsem to hodlala ukončit.
Potulovali se mezi uličkami však z ničeho nic se z jednoho z domů vynořila mladá pohledná dívka, brunetka, hubená s jasně zářivým trikem a červenou zástěrou. Zřejmě pracovala v bistru za rohem a nyní jen měla v plánu jít domů.
Schovala jsem se a vyčkávala, co se bude dít dál. Muži, nebo spíše silně nevyspělí muži se vydali se smíchem k ní a už v tu chvíli to ve mne začalo velmi vřít. Sáhla jsem po své tyči a ještě chvíli pozorovala dění před sebou.
,,Ahoj slečinko, co ty tady děláš tak sama? Nechceš někam doprovodit?" zajímal se jeden z nich velice troufale. Dívka k němu vzhlédla a rozpačitě se rozhlédla, jako by doufala že tyto slova nepatří jí.
,,Ne díky" odvětila slabounce a vydala se opačným směrem než měla původně namířeno. V jejím neštěstí ji však dotyčný dohnal a chytil pevně za paži. Zastavil tak její krok.
,,Ale ale, no tak. Přece se nebudeš bránit" otočil ji prudce k sobě a následně odstrčil ke svým kamarádíčkům. Pevně jsem v dlani třímala chladný kousek kovu, jež jsem ani necítila přes kožené rukavice.
,,Nechte mě, prosím" žadonila, avšak daný z nich ji od sebe odhodil vesele ke třetímu, leč poslednímu členu. Přehazovali si jí jako malí kluci míč, jako odpad. To už jsem nemohla vydržet a hodlala se vydat v před.
Však přesně v tu chvíli jsem spatřila dalšího přítomného. Kluk v červené mikině a kapucí se k nim pomalu ale jistě blížil. Schovala jsem se zase zpět do svého ukrytu a vyčkávala co udělá.
,,Brání se co? Jo jen jí ukaž!" křiknul jeden a druhý ji přitisknul ke zdi zchátralého domu. ,,Chceme se jenom kamarádit. Ty se nás snad bojíš?" zasmál se šibalsky třetí a já měla co dělat, abych nevyletěla z kůže.
,,Myslím že jo, ale já..." odmlčel se a tři muži se za ním překvapeně ohlédli. Zaujal mne neznámý odvážný mladík. Doufala jsem, že nebudu muset zasahovat. ,,...ani moc ne. Běž" dokončil svou větu sebevědomě a pokynul dívce, kterou v zápětí pustili. Rozeběhla se daleko odsud ani se neohlédla.
Poté se spustil krátký leč dosti tvrdý souboj. Bylo velice zajímavé je pozorovat. Nějakou chvíli neznámý zachránce v červeném měl navrch, zřejmě adrenalin jej hnal vpřed. Poté už to však nezvládal a díky nepozornosti jej jeden z protivníků udeřil tvrdě do břicha a znovu do žeber.
,,Máš dost hajzle?!" křiknul grázl naštvaně a vytáhnul nůž. V tu chvíli mi nezbylo nic jiného než se vydat vpřed a pomoci neznámému snaživci o dobrou věc.
Má zuřivost vyplynula na povrch, seskočila jsem z jednoho z betonových násypů a rozevřela svou kovovou tyč jedním prudkým pohybem. Bez váhání se pustila do boje s muži, které bych raději zabila, ne jen omráčila.
Než se nadáli, leželi ve špíně na zemi. Přesně tam totiž patřili, jsou mnohem horší než krysy se kterými nyní sdílí tento prostor.
Klučina mne zaraženě a zároveň vyděšeně pozoroval. Nehodlala jsem mu nějak ublížit, snažil se o záchranu té dívky a to jsem cenila. Otočila jsem se na patě a vrátila se oným směrem, ze kterého jsem se vynořila a vyskočila výše. Cítila jsem se tak mocná.
,,A ty ses tu k čertu vzala odkud?" proklel spíše pro sebe. neměla jsem v plánu se déle zdržovat nebo mu snad odpovídat na nějaké otázky. Zachránila jsem mu krk, měl by být vděčný.
Poté jsem rychle seskočila a vydala se k nedohlednu jeho párů očí. Můj úkol byl splněn a nyní se vydám zkontrolovat zdali je má rodina v pořádku, jakožto každý jiný večer. Následně sama na nějakou chvíli zamhouřit oči, přestože mi ještě v žilách koloval silný adrenalin...
