The Canary

8.) "Mirai"

Nyssa

Když po chvilce ustala, otec složil ostří meče ke svému pasu. Nastalo ticho a napětí v místnosti by se dalo krájet. Neměla jsem zdání, co se bude dít. R'as si hlasitě oddychnul. ,,Tak tedy budiš" pronesl a odstoupil od ní. Najednou jako by ze mne spadlo obrovské břemeno. Vlastně ani nevím proč, ani ji moc neznám. Možná jen první uspokojující pocit. Asasíni ji rozvázali a otec povolil vstát. Nemohla jsem tomu uvěřit. R'as se otočil k jednomu z mužů po kousek od něj. ,,Dávám ti šest měsíců Al Ghare. Následně projde zkouškou věrnosti, obratnosti a síly. Osud a tvé síly rozhodnou, zdali je zdatná a projde, či zemře" oznámil mu a muž v černé kápi přikývnul. Otec mávnul rukou na znamení, že chce být sám. Černé pláště se vypařily v chodbách a síních. Saru popadl jeden z nich a vedl ji ven. Chvíli jsem pozorovala otce a čekala vysvětlení jeho skutku, však nic nepřicházelo. Jen zamyšleně pozoroval Lazarovy lázně. Bylo vidět, že se svým rozsudkem ohledně Sary není spokojen. Neměla jsem zdání, z jakého důvodu neudělal to, jež považoval za vhodné. Nakonec jsem následovala muže a zabouchla pancéřované dveře. Dohnala jsem jistou dvojici a zastavila je.. ,,Pusť ji" přikázala jsem Miraiovi. Mirai je přítel, znám jej již dlouho. Kdysi jsme společně trénovali, nyní se již skoro nevídáme. Změnil se, nikdy neřekl z jakého důvodu. ,,Proč bych měl?" vždy byl drzý, občasně i k otci. Jistě kdyby nebyl dlouhověký přítel, tak jej nechá popravit za neposlušnost. A jestli takhle bude pokračovat, otci dojde trpělivost a přijde o jazyk. Mirai dosti přeceňuje své postavení vůči R'as al ghúlovi a mne. ,,Když neudržíš jazyk za zuby, alespoň si nech ten tón. Je s tebou rovnoprávná. Nyní se zde může volně pohybovat" přeměřila jsem si jej pohledem. Sara nás jen mlčky pozorovala. Zřejmě se do toho nehodlala motat. Být na jejím místě, ani bych se o nic nepokoušela. ,,Dostal jsem za úkol ji dovést, ale také odvést" stál si za svým. ,,Jen v případě, že ji nepřijme" sykla jsem. On však neustupoval a mi docházela trpělivost. ,,Jako dcera R'as al ghúla ti přikazuji, abys ji pustil" zvýšila jsem hlas a spalovala jej pohledem. Nakonec od ní dal ruce pryč. Vydal se proti mne. ,,Jednou ten titul nebudeš říkat s pýchou jako nyní" šeptnul, když kolem mne procházel. Ignorovala jsem jeho narážky, vždy byl takový. Zmizel za uličkou a tak jsem se vydala dál. Sara mi v patách. ,,Myslela jsem, že k tobě mají vzhlížet a obávat se tě" podotkla. ,,To je pravda. Ale Mirai je věrný mnoho let. Dovoluje si více než by měl a jednou na to doplatí" pokývla jsem hlavou na souhlas a odvedla ji k pokoji. ,,Měla by sis odpočinout. Zítra začneš s výcvikem. Nedoporučovala bych ti vycházet, budou tě brát ze začátku jako podřízenou sami sobě. Každý si tím prošel" vzpomněla jsem si, jak i mnou opovrhovali v dětství. Však každý z nich přišel již dávno o život otcovou rukou. ,,Nysso?" optala se starostlivě. Vytrhla mne tak ze zamyšlení a já k ní znovu stočila svůj pohled. ,,Jsi v pořádku?" zajímala se. Nechápala jsem důvod její otázky, nebyla jsem zvyklá na starost z jiné strany. Nevěděla jsem jak reagovat. Jen jsem přikývla. ,,Běž spát" kývla jsem ke dveřím a sama se vydala do svých komnat, jež nebyly daleko odsud...