The Canary

112.) "Žij nebo Zemři"

Nyssa

Z ničeho nic se jí však změnil výraz ve tváři a celá zbledla. A pak, aniž bych to čekala, se jí podlomila kolena a padla k zemi.

Vteřinu jsem si ji nechápavě prohlížela, ale pak mi došlo, že to nehraje. Bez váhání jsem se vrhla k ní a objala ji pevně svými pažemi.

Lapala prudce po dechu a celá se chvěla. Snažila se své příznaky skrývat, ale nemohla. Jemně jsem jí položila svou dlaň na tvář a donutila pohlédnout mne do očí. Její křišťálové kukadla najednou zastřela zlatavá barva. V tu chvíli se mi srdce zastavilo.

,,Vzala sis ten jed" vydechla jsem nevěřícně. Už mi nebyla téměř ani schopná nic říct. ,,Ne" vyřkla jsem zničeně, když mi padala umírajíc do náruče. 

,,Ne" opakovala jsem a doufala, že to není možné. Nemohlo, přeci má láska neumírala mou vinou. Tiskla jsem ji co nejvíce k sobě

,,NE!" rozkřikla jsem se bolestně. Můj hlas se rozléhal v ozvěnách po celé loděnici. Nemohla jsem nic udělat. Zdali nedostane lék do patnácti minut, přestane dýchat a poslední dávku oné vakcíny měl u sebe Deleas.

Třímat svou milovanou v náručí a vědět, že nemohu zabránit její smrti, mi trhalo duši na cáry. Něžně jsem ji hladila po líci a hleděla jí upřeně do očí.

,,Nemůžu se vrátit" šeptala z posledních sil. Popotáhla jsem a snažila se potlačit své slzy. Snažila jsem si zapamatovat každý její rys ve tváři, i když nyní byla tak strašně bledá.

,,Už nedokážu zabíjet, musí to skončit" oznámila mi a já se slabě zamračila. Jen protože už nechtěla zabíjet se nechtěla vrátit do ligy. Ani city ke mne, k rodině nebo k domovu ji nedokázaly přesvědčit o tom, aby si rozmyslela sebevraždu.

Z ničeho nic jsem slyšela rychlé kroky za mými zády. Byla jsem nucena ji opustit z náruče a opatrně jsem ji položila na podlahu. Bolestně se zamračila.

Převzal si ji ode mne její otec i s matkou. Z ničeho nic jako by se ve mne cosi přeplo a mé tělo ovládla zuřivost. Takhle jsem se neznala a nedokázala se ovládat.

,,Pokud toužíš být se svou rodinou tak moc, tak se k tobě mohou přidat na věčnost" zavrčela jsem nenávistně a pan Lance mne provrtal pohledem. Vytáhnul pistoli a přišel ke mne blíž. 

,,Koukej sakra od mé dcery vypadnout!" poručil mi, jako bych snad byla naivní školačka, která vede jeho dceru na scestí. Neuvědomoval si, jak moc jsem mocná a ani to, že jsem jeho dceru zachránila hned několikrát.

Jednoduše jsem jej zpacifikovala dvěma lehkými ranami. Když ležel v bolesti na špinavé zemi, sáhla jsem po své dýce s pozlacenou rukojetí a pomalu ale jistě ji zvedala k akci proti její matce. Stále jsem slabě váhala.

V tom jsem slyšela rychlé natáhnutí cizího luku a než jsem stihla zareagovat, odletěla má zbraň daleko ode mne. Prudce jsem se ohlédla a spatřila toho jediného, který mi zde chyběl.

,,Žij nebo zemři. Je to jen na tobě" namítnul a já se zamračila. Stejně mi nedal na výběr a vystřelil další šíp. Zkušeně jsem se mu vyvarovala a už třímala v dlani svůj vlastní luk. 

Byl pryč a tak jsem se pomalu plížila jeho směrem. Věděla jsem, že k tomuto boji dojde a chtěla jsem vyhrát. Sebral mi Saru a donutil ji k tomu, aby si vybrala mezi mnou a rodinou a nakonec zvolila smrt. Za to zaplatí.

Vyskočila jsem vysoko na trámy, které vedly po celé budově, znala jsem to tu moc dobře. Nemohl mít šanci se mi skrýt. Zahlédla jsem jej několik metrů nade mnou na dalších trámech. 

Nastal krutý souboj šípů. On byl zbrklý, bylo vidět, že jej ovládají pocity. Zřejmě ho stále žralo to, že jsem líbala jeho dívku a to přímo před ním.

Jakmile se dostala řada na mne, stačil jediný šíp s přesným zásahem na jeho rameno. Zbavila jsem jej tak toulce s šípy, který spadl k podlaze několik metrů pod ním. Zbyl mu pouze jediný zasazený v tětivě. Neodpustila jsem si troufalý úsměv. 

Poté, co prudce odhodil můj hrot, který skončil v jeho rameni jsem se vyhoupla a sjela odvážně k níže postavené ploše dál v budově. Jakmile i svůj poslední zelený šíp promarnil, seskočil za mnou. Nastal čas na přímý boj.

,,Nysso, stále ji mohu zachránit" namítal, když jsem na něj mířila svou zraní. To mne vytočilo ještě víc. Bublala ve mne zuřivost, nejen kvůli něj ale i za to, že si má milovaná vzala život. Neovládala jsem své činy.

,,Víc se strachuj o záchranu sebe" odsekla jsem mu a pustila tětivu. Bylo mi jasné, že můj šíp odrazí a tak nastal osobní boj. Vyrazila jsem mu jeho luk z dlaně a ten odletěl daleko od nás.

Popadl mne kolem pasu a jako slaboch povalil na zem. Přepadla jsem přes něj a než se nadál, stála jsem zase na nohou.

 Vykopla jsem prudce kolenem k jeho obličeji, ale útok odrazil. Zaujal pevný postoj a chvíli se mi snažil ránu pěstí vrátit. Nepozornosti jsem využila a podkopla mu nohu. 

Sáhla jsem po skryté dýce, kterých jsem měla u sebe ještě několik a přiložila mu ji ke krku...