The Canary

88.) "Kdo hledá, najde"

Cindy

Popíjela jsem zbytky tvrdého chlastu a to bylo sotva před polednem. Byla jsem uvolněná a docela střízlivá, na mě. Jen tak jsem se poflakovala na svý obvyklý ulici.

Všude okolo byl naprostý klid. Občas se tudy prohnal nějaký cvok, spěchající do práce nebo naopak domů. Taky bych si asi měla najít práci, pomyslela jsem si. Nakonec jsem to ale zavrhla.

Odhodila jsem prázdnou flašku od alkoholu a ta se roztříštila o beton na chodníku. Byla jsem naštvaná a docela znuděná.

,,Promiňte" ozval se někdo a já se ohlédla. Jakýsi kluk v červený mikině s dosti moderními sluchátky v uších se mi díval upřeně do očí.

,,Vysmahni modelíno" moje klasická hláška. Bylo mi vše na tomto světě ukradený. Jediný koho jsem měla byla Sara a můj drahý přítel.

On si však nedal říct a stále se ke mne přibližoval. ,,Cindy? Sin?" zkoušel zdali to jsem já, zřejmě mne hledal. Ale vůbec nechápu proč, nikdy jsem ho tu neviděla a neměla jsem zájem. A rozkaz Sáry zněl jasně.

,,Co chceš? Nevidíš, že nemám čas?" odsekla jsem mu a ukázala na prázdnou ulici, kde jsem se hodlala i nadále poflakovat.

,,Hledám tvoji kamarádku. Hm blonska, celá v černý kůži" ušklíbnul se troufale a vyčkával na mou odpověď.

Absolutně nechápu, jak se o Sáře dozvěděl a docela mě to vyděsilo. S tímhle mi jaksi neporadila a neměla jsem ani zdání o tom, co mám nyní dělat.

Jediný co mne v tuto chvíli napadlo udělat bylo se rozběhnout přímo k místu, kde se určitě bude nyní nacházet. Však ona to už nějak vyřeší.

Běžela jsem jako s větrem o závod a kličkovala mezi auty na parkovišti, přeskočila pár bezpečnostních plotů a minula pár uliček.

Jak jinak ten neznámý mne stále pronásledoval a tak jsem ještě přidala do tempa. Srdce mi bušilo a chtělo vyskočit z hrudi. Naštěstí už radnice nebyla daleko.

Brala jsem ty podělaný schody po dvou a Sara mne už jistě musela slyšet. Vždyť o mne ví i když se snažím být nenápadná, natož když běžím a ne sama.

Když jsem byla konečně nahoře, schovala jsem se mezi plátny v rohu a vyhlížela jej. Zatím co on hledal mne- já se snažila zdržet dech, což bylo po kilometrovým běhu sprintem těžký.

V tom se ale za jeho zády objevila má zachránkyně a udeřila jej svou tyčí do zátylku, jednoduše se skácel k zemi a já měla vyhráno.

Sara

,,Děláš si ze mě srandu? Kdo to je?" prskla jsem po Sin, když se vynořila z poza plátna. Ona si zastrčila dlaně do kapes a snažila se působit nevinně.

,,Pronásledoval mě a ptal se na tebe, nevěděla jsem co dělat" stěžovala si a já  jsem protočila oči v sloup.

,,To tě nenapadlo udělat nic lepšího, než ho sem přivést? Přímo za mnou?!" byla jsem naštvaná. Klidně mohl být zvěd z ligy a právě odhalil mou skrýš. Ještě, že můj byt je netknutý. Ale tam mne mohla najít Nyssa.

,,No tak promiň, ale ty v tom holt umíš chodit líp" ušklíbla se a já si oddychla. Bohužel už jsem to nemohla nijak napravit.

,,Fajn tak ho svaž a počkáme, než se probere. A podle toho na čí je straně s ním naložím" rozkázala jsem jí a ona jen přikývla. Došla ke stolu s mými zbraněmi pro vázací pásku...