The Canary

72.) "Strach"

Nyssa

Cítila jsem vnitřní chvění, vše uvnitř mne se stahovalo do malého uzlíku a skoro jsem nemohla dýchat. Napětí ve mne stoupalo rychle jako rtuť při rostoucí teplotě. Nikdy v životě jsem nebyla tak ohromně plná strachu.

Ve chvíli, kdy jsem se zjevila před odstrašujícími dveřmi, se všichni muži vytratili. Bylo to neobvyklé, však zřejmě mou návštěvu již očekával.

Bez váhání jsem tedy vešla a snažila se sebrat zbytečky odvahy, jež ve mne někde hluboko zůstaly. Myslela jsem na tu jedinou osobu, pro kterou jsem žila a snažila se být silná.

Stál uprostřed místnosti a netrpělivě vyčkával. Jeho již normální káravý pohled plný nenávisti mne probodával jako čerstvě nabroušené ostří jeho vlastního meče.

Chtěla jsem pokleknout několik metrů před ním. ,,Vstaň" pokynul mi náhle a já se zase vrátila na nohy. Nemohla jsem se zbavit špatného pocitu, on to musel vycítit. Vždy věděl, jak se cítím. Nikdy jsem před ním nedokázala nic skrýt.

,,Doufám, že jste proklouzly bez problémů..." pronesl zcela vážně, však v jeho hlase se mísilo i něco dalšího. Bylo mi zcela jasné, že to ví. Viděla jsem mu to na očích, za ta léta jej mám prohlédnutého.

,,Jistě" odpověděla jsem a on se vydal k okraji místnosti. Pozoroval hlubokou noc ve spáleništi okolo pevnosti. Měl přímý výhled před hlavní bránu, která byla vždy otevřená. Pro vetřelce to poslední co kdy uvidí a pro nové statné muže k uvítání.

,,Stalo se nejhorší, můj pane" pronesla jsem ohledně Damiena. Ale bylo mi nanejvýš jasné, že je dávno s tímto obeznámen.

,,Takže má v plánu zaútočit?" zajímal se, stále si udržoval klidnou hlavu. Měl jisté esa v rukávu. Darhk je však stále nebezpečný.

,,Ne, to si nemyslím. Zaslechla jsem mluvit některé z počernělých o městě Starling City. V jeho klamech se však nevyznali ani pozvaní" vyřkla jsem. Věděla jsem, že v tomto městě al Sahfer vyrostla. Věděla jsem vše o její rodině, vyprávěla mi.

,,Hledá místo pro seskupení své moci. Nebudeme tomu nijak bránit..." pronesl vážně a mne bylo jasné, že to město zřejmě lehne popelem. Proto o tom nesmím Sáře nic povědět- protestovala by a nevím, čeho by byla schopná. Je pro ni rodina důležitá.

Vzpomněla jsem si, kdy otec mluvil o muži v zelené kápi. Vyptávala jsem se mé milované, zdali o něm něco neví. Její odpověď byla jednoznačné ne, však není dobrá lhářka. Otec s tímto mužem prozatím nemá zatím žádné plány a tak jsem to nechala plavat.

,,Máme větší starost, dlouhou dobu potrvá než můj Nemesis seskupí tolik mužů, aby splnil své plány,..." vyřknul a já nechápala, co se tím snaží říci. ,,...zato Al Saher má zajímavější cíle" zněla jeho konečná slova. Byla jsem zmatená.

,,Co má Malcolm v plánu?" optala jsem se s vážností v hlase. On chvíli váhal, zdali mi to má říci. Asi pochybuje o mé loajalitě a důvěrnosti vůči Sáře.

,,Použít stroj na zemětřesení, zničit velkou část města, kde jej připravili o ženu" v tu chvíli mi ztuhla krev v žilách, bylo mi jasné, že město o němž mluví je rodné město mé milované. Nesmí se to za žádnou cenu dozvědět.

,,Však dokud to neprovede, nesmíme udělat nic, je to jeho osudem a my budeme předstírat nevědomost. Poté jej až stihne trest" nastínil mi svůj plán a já nechápala, jak bych s tím jen někdy před lety mohla souhlasit. Díky Ta-er al Sahfer vidím svět jinak.

Zahleděla jsem se mu hluboce do očí. On se zamračil a znovu stočil svůj zrak k výhledu. Bylo tepleji než obvykle. Těžký vzduch se linul okolím a prach se držel při zemi. Poklidný večer u pevnosti zabijáků.

,,Změnila ses..." pronesl z nenadání, kdy už jsem se chystala k odchodu. Nevěděla jsem co říct, bála jsem se, že na to dojde řeč. Ztuhla jsem v kamennou sochu a nebyla schopná mluvy.

Už se nadechoval k dalším námitkám či otázkám, když v tom vpadl do místnosti muž v černé kápi zahalen kromě očí však. ,,Můj pane, je čas" vyřkl s dlaněmi spojenými za zády a sklopeným zrakem.

Zapřemýšlela jsem, co by mohl mít v dnešním večerním programu. Nezajímala jsem se, stejně se to časem dozvím. Přikývl a vydal se rázným krokem ke mne. Jen jsem stála přibitá k zemi a pozorovala jak se přibližuje.  

,,Přede mnou tajemství neudržíš" šeptnul nenávistně, spíše jako by mi to chtěl plivnout do tváře, každé jeho slovo. Bylo mi nad míru jasné, že se s tím jen tak nesmíří, zneuctila jsem jeho hrdost. Pošpinila jméno. Jeho krev přece nemůže být hodna takovéto zrady.

Poté bez váhání odešel a obklopili mne muži nižšího postavení. Měli zde svá místa a chránili Lazarovu studnu. Nikdo se k ní nesměl přiblížit, ani já nesměla okusit její účinky, ani jsem o to nestála. Jsem na bolest zvyklá.

Oddychla jsem si však při uvědomění, že Saru popravit nehodlá. Jistě by mi to už vmetl do tváře. Věděl, že bych nereagovala nejlépe, muselo mu to být nad míru jasné. Krev v mých žilách se zklidnila a srdce zpomalilo. Otočila jsem se na podpatku a vydala pryč z tohoto místa...

Ta-er al Sahfer bude žít...
Ale jak dlouho?
Jak bude Damien zacházet s rodným městem Sary?
Nebo mu snad hrozí ještě jiné nebezpečí?
To vše v následujících dílech...
Vaše jediná Lucy...