Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
Bloudila jsem myslí daleko od míst, kde jsem se narodila. Od míst kde jsem kdy byla a kde jsem se právě nacházela. Už si ani nepamatuji, o čem jsem snad snila, avšak nebylo to nijak růžové. V poslední době nevidím ve svém životě nic jiného než temnotu.
Z ničeho nic mne probraly tiché kroky, linoucí se mým pokojem. Má mysl se rozplynula a navrátil se rozum. Okamžitě jsem otevřela oči a prudce vstala. Nestarala jsem se o to, kdo mne ruší v tuto večerní hodinu, jen jsem se bránila.
Sáhla jsem instinktivně po své dýce a vrhla se po narušiteli. Ten mne však přemohl a odvrhnul zase zpět na postel. Obklopily mne peřiny a než jsem se snad mohla znovu postavit na nohy, kdosi mne pevně přitisknul k matraci.
Nemohla jsem se hnout, neznámá osoba se nakláněla nade mnou a měla mne pevně v merku. V místnosti byla neproniknutelná tma. Když jsem sebou přestala zběsile šít na všechny strany a pohlédla nad sebe, uvědomila jsem si, že není zas tak neznámá.
,,Je vidět, že jsi těch pár měsíců s Arrowem jen neseděla se svou rodinou u večeří" ušklíbla se a v tu chvíli se do místnosti dostaly slabé paprsky měsíce. Ten se vynořil ze závoje temných mraků.
,,To ne" špitla jsem nerozhodně a plná nepochopení, proč zde vlastně přišla teď večer. Byla vystrojena do boje, toulec plný šípů a v obleku spousta téměř neviditelných zbraní. Člověk by se divil, kam všude se dá schovat například obyčejný kapesní nůž tak, aby prošel jakýmkoliv sensorem.
Jak tak na mne hleděla v mých vlastních ložích, znovu se mi vybavily některé vzpomínky. Jen jsem je ignorovala a k tomu mi pomohla i ona sama. Nuceně se ode mne odtrhla a ustoupila o pár kroků.
,,Připrav se a doporučuji ti přidat do tempa" naléhala a já se zvedla na loktech, věnovala jsem jí nechápavý pohled.
,,Proč? Co se stalo?" zajímala jsem se zvědavě a pozorovala každý její pohyb. Nyssa se odvrátila a sáhla po sirce.
,,Dostali jsme zprávy o obléhání Starling City neznámou neporazitelnou armádou. Zjevně se jedná o tvého starého známého. Ale nemáme polohu samozvance" ušklíbla se a následně docela zamyšleně zapálila svíčku, stojící na skřínce.
,,Jestli brzy něco nepodnikneme, Argus srovná město se zemí" dodala nevinně. Po těchto jejích slovech jsem se bez váhání vymrštila do pozoru. ,,To jsi mi měla říct hned!" přehlížela jsem její přítomnost, ikdyž bych nejspíš asi neměla, a převlékla se bleskovým způsobem do své výzbroje. Do deseti minut jsem byla zcela připravena bojovat.
,,Pěkný" nemohla si odpustit troufalý výraz a celou si mne sjela svými čokoládovými kukadly. Přešla jsem to jen lehkým přikývnutím a pobídla jsem ji k odchodu.
-------
Laurel Lance
Musela jsem se dostat na stanici. Nebylo to zrovna nejlehčí, všude teď byli ozbrojení muži, na které si netroufla ani kavalerie.
Vedení selhalo, spoustu mrtvých nevinných a já se najednou cítila tak neschopná. Mohla jsem jen přihlížet mrtvým tělům a doufat, že tak neskončím také.
Běžela jsem dolů ulicí a míjela několik vystrašených mužů i žen, chráníc jak už svůj majetek nebo děti. Hledala jsem jednu uličku, zkratku k policejní stanici. Už to nemohlo být daleko.
Létala jsem pohledem zběsile kolem sebe. V tom jsem uviděla ty známé černě zbarvené mříže. Vždy byly otevřené a tak jsem neváhala a snažila se je rozevřít. Když v tom jsem se zarazila.
,,Sakra!" zaklela jsem pro sebe a všimla si napadaných starých beden z jejich druhé strany. ,,Tady jsi skončila princezno" ozval se za mými zády hluboký hlas. Duté kroky se nesly celou ulicí a já sebou vyděšeně cukla.
Když jsem se ohlédla, mé oči spatřily muže v oranžovo-černé masce a já si řekla, že tohle je můj konec. Neubráním se nadlidsky silnému muži, třikrát většímu než jsem já sama.
Modlila jsem se k bohu, jestli nějaký je a doufala, že přijde zázrak. S každým jeho dalším krokem jsem tomu však přestávala věřit. Celá jsem ztuhla, jako přikovaná k zemi pozorovala jak se ke mě blíží.
Z ničeho nic se ozvala rána za mými zády a já sebou leknutím trhla. Než jsem se stihla otočit, někdo mne rychle vtáhnul sebou za ony původně zablokované mříže. Běžela jsem s maskovanou blondýnkou za roh budovy.
Zastavila jsem se hned při tom uvědomění, že je to má vlastní sestra. Vrátila se, zmizela ale vrátila se a teď je tady. Vybavená a připravená bojovat za město.
Sara
Zastavila se a zaujatě mne pozorovala. Já netušila to mám říct, neměla jsem koordinátor hlasu, ten tak nějak zůstal ve Verdantu.
Nyssa rozpustila své stíny do ulic vyhledat Olivera a Sladea. Já měla za úkol najít svou rodinu. Otec byl na stanici, ale Laurel nebylo jen tak lehké najít.
,,Saro" najednou mi padla kolem ramen a vyrazila mi tak dech. Netušila jsem co říct, nechápala jsem, jak o mě mohla vědět a jak si tím mohla být tak jistá. Věděla jsem o muži, který jí to mohl říct.
V tom se za našimi zády ozvala rána a tak jsem se z jejího sevření vysmekla. ,,Pojď, musíme zmizet!" popadla jsem ji za ruku a rozeběhla se s ní v závěsu pryč odsud.
Po několika minutovém běhu jsme se zastavily. Má sestra zahlédla policejní auto a na její kapotě ležet bezvládné tělo muže v uniformě. Bez váhání se k němu vrhla.
Zděsila se, když zjistila, že je dávno po smrti. Jak by také ne, chyběla mu půlka těla jak nejspíše proletěl sklem vozidla. Stále jsem si to všechno dávala za vinu. Stále jsem měla pocit, že jsem tomu všemu mohla před lety zabránit.
,,Kde jsi zmizela?" zajímala se, jakmile se ke mne vrátila. Já se usadila na jednom z pilířů, které zde byly odstaveny ke stavbě nějaké budovy. ,,To je jedno" odřekla jsem jí s nezaujetím.
,,A proč ses tedy vrátila?" vyptávala se dál a já pořádně neměla zdání, jak odpovědět. ,,Nevím, nezbývá mi zde už vůbec nic" oddychla jsem si a hleděla do země.
,,Máš tady přece svou rodinu" namítla a já vzhlédla k ní. ,,Laurel, nevíš o mě vůbec nic. Nevíš, kdo jsem teď" zakroutila jsem hlavou.
,,Jsi přece hrdinka, zachraňuješ město" trvala na svém. Postávala dobrý metr ode mne. Zamyslela jsem se pod pojmem hrdina, kdo to vůbec je? Sundala jsem si z tváře masku i sněhově bílou paruku.
,,Ne, jsem pravý opak" odsekla jsem jí tvrdohlavě. ,,Mé nové jméno je Ta-er al Sahfer. Už nikdy nebudu tou dívkou, kterou jsem byla. Jsem nezvratně pryč" můj hlas kolísal mezi smutkem a vztekem. ,,Už to nikdy nebudu moct vrátit" dodala jsem.
,,Jak že znělo to tvé jméno?" optala se najednou nevinně a klekla si ke mne. ,,Ta-er al Sahfer" zopakovala jsem jí. ,,Znamená Kanárek" vzpomněla jsem si na Nyssu a naše začátky v lize. Laurel se hluboce zamyslela a následně mi svou dlaní prohrábla vlasy
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Když jsi úplně jiná a plná temnoty, jak tvrdíš, proč by ti dávali tak překrásné jméno?" zajímala se a mile se usmála. To mne dojalo a v něčem měla pravdu. Vždy zde bude někdo, kdo ve mne uvidí světlo a já za ně budu bojovat. Protože jedině oni mne opravdu znají.
,,Pojď, zavoláme tátovi" navrhla a já přikývla. Následně jsme se vyhouply zpátky na nohy...
