The Canary

73.) "Soustředění"

Sara

Několik týdnů nebylo co dělat. Vše se zastavilo v naprostém klidu. Žádné výjezdy do terénu, žádné mise. Dalo by se říct, že jsme se nudily. Tyhle období mne ničí nejvíce, ale nedivila jsem se. Jakmile se o nás Ra's dozvěděl, mohl mne připravit o hlavu. Já však stále chodím mezi živými.

Tréninky však nebyly jako dřív, Nyssa mi v poslední době přišla zvláštní. Ne jednou jsem se jí vyptávala, vždy mne jen odbyla nebo zamlouvala. To má v povaze.

,,Drž si pevný postoj!" přikázala mi a já se zamračila. Následně jsem do toulce sáhla pro další šíp a pohybovala se rychle po překážkách, přírodou stanovenými. Ona mne pozorovala a vyhodnocovala jak jsem úspěšná.

Málo kdy jsem zasáhla svůj cíl, zde ale bohužel neplatí "Snaha se také cení". Buď zabiješ, nebo budeš zabit, nic víc. Zvykla jsem si za ta léta.

Trénovaly jsme v horách mezi skalami, málo kdo zavítá mimo pevnost. A já měla ráda chvíli soukromí a čerstvého vzduchu.

V jednu chvíli však přestala má milá zcela vnímat a to mne překvapilo. Vydala jsem se proto tedy za ní.

Stála na okraji vysoké skály a hleděla do dáli k západu. Slunce bylo nízko a jen my dvě zde, měla jsem všelijaké hříšné myšlenky, zahnala jsem je. Věděla jsem, že ji něco trápí a to jsem nemohla dopustit.

,,A teď vážně, co se děje?" optala jsem se, stojíc po jejím boku. Propletla jsem naše prsty a sevřela její dlaň pevně ve své. Přišlo mi to nádherné.

 ,,Sahfer, řekla jsem ti, že to nechci řešit" odmítla mne znovu a zamračila se, hledíc daleko do dálky země, která patřila jen a jen nám.

Nevěděla jsem, jak ji přesvědčit. Přitiskla jsem se tedy k ní. Vyhýbala se pohledu ke mě a tak jsem ji chytila jemně za bradu a donutila ji k očnímu kontaktu. V jejích čokoládových kukadlech byla vidět bolest a lítost.

,,Prosím..." šeptla jsem smutně až zoufale. Nemohla jsem se dívat na to, jak se trápí, bodalo mě to. Nakonec si hluboce oddechla, vyhrála jsem.

,,Vzpomínáš na Malcolma Merlyna? Al Saher" optala se smutně a vše uvnitř mne se sevřelo. Netušila jsem, co se děje, ale na otce Tommyho si vzpomínám. A proč jej nazvala takto? Lehce jsem přikývla na souhlas.

,,Před několika lety přišel do Nanda Parbatu, bylo to po smrti jeho ženy. Bylo mi tehdy sotva deset let..." začala a já nechápala, jak se zrovna on mohl dostat k této organizaci. Vyčkávala jsem se zatajeným dechem.

,,Obdivoval mne a otec tehdy byl daleko, už jako desetiletá jsem měla dosti velké zkušenosti a přijala jej, nyní toho lituji. Cvičila jsem jej půl roku a poté se jej ujal Mirai. O dva roky později pevnost na milost mého otce opustil, do dnes nemám zdání, proč jej zbavil závazků..." pokračovala ve vyprávění a já stále nechápala kam tím míří.

,,O čem to mluvíš? Proč... co to má společného s tvým chováním?" ptala jsem se zaraženě. Děsila jsem se toho, co provedl. Ona se odmlčela a to mne čím dál více přivádělo do rozpaků.

,,Hodlá na počest své ženy vyvraždit více než půlku města..." šeptla najednou a já se zděsila. Vše uvnitř mne se stáhlo a srdce vynechalo dva údery. Vždyť tam mám rodinu a blízké.

,,Počkat, co? O čem to mluvíš? Jak to víš?" koktala jsem vyděšeně a zničeně.

,,Otec jej měsíce sleduje, kdyby cokoliv provedl. Saro, prosím, uklidni se..." žádala mne, ale já nemohla, o krok jsem couvla a do očí se mi nahrnuly slzy. Jak mi jen toto mohla tajit? Přece moc dobře ví, jak mi na rodině záleží.

,,Nemohu, nesmím tohle dopustit!" křikla jsem hystericky. Celá jsem se vztekem i smutkem třásla a já najednou neviděla nic než jen smrt svých nejbližších. ,,Nesmí zemřít!!" křikla jsem a ucouvla ještě trochu, to jsem však šlápla do prázdna...