11.) "Rozsudek Smrti"

691 56 4
                                    

Nyssa

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Nyssa

Stála jsem v místnosti osvětlené jen slabým světlem z plápolajících pochodní. Sara stála v jednom z rohů mezi dalšími Asasíny. Otec jako vrchol všeho vyčkával na provinilého. Uvnitř mne bylo vše nejisté. Zanedlouho tři muži, zamaskovaní v černých pláštích se zbraněmi u boků, přivedli dotyčného. Jeho jméno bylo Al Ghar a políbil dceru démona. Mne. Ještě nikdy nikdo se neopovážil se mi natolik přiblížit. Donutili jej tvrdě pokleknout před R'ase a tan se na něj s dlaněmi spojenými za zády dlouze zadíval. Doslova jej probodával pohledem. Jeho pronikavé oči jím procházely jako čerstvě nabroušený meč. Takhle rozzuřeného jsem jej dlouho neviděla. Otec neodpustí nikomu, kdo by se ke mne jen přiblížil. Natož tenhle prohřešek. ,,Provinil ses" začal chladně. Jeho tón děsil i mne. Vždy jsem z něj měla respekt. Al Ghar jen přikývnul. Mlčky pozoroval mramorovanou podlahu a mihotající světlo na ní. ,,Jaký byl důvod ke tvému prohřešku?" zajímal se otec naštvaně. Al Ghar dále mlčel, nehodlal odpovědět. I když by i mne velice zajímala. Však v hloubi jsem moc dobře věděla, oč šlo. Nehodlala jsem si to připustit. Tuto myšlenku, zřejmě pravdivou, jsem zahnala do nejvzdálenějšího temného rohu paláce. ,,Dobrá" pokývnul hlavou po chvíli nesnesitelného ticha. Najednou měl ostří meče o své tepny na krku Al Ghar. Nevypadal, že se bál smrti. Nejspíš byl plně smířený. Rvalo mi srdce vidět jej takhle. A to jsme si ani moc nerozuměli. Následně se otec rozmáchnul a já nemohla vidět co bude následovat. Prudce jsem zavřela oči a snažila se nevnímat okolní dění...

Sara

R'as al ghúl byl velice krutý. Bylo na něm jasně vidět to rozhořčení. Sama jsem situaci moc nepobírala. Zprvu byla má myšlenka, že se láska dvou lidí v pevnosti utajit nedá. Ale když ji políbil, myslela jsem, že je to oboustranné. Tedy do té doby, než mu Nyssa vrazila ránu pěstí do obličeje, což muselo být velmi bolestivé. Nikdy v životě jsem nic takového neviděla a asi už ani neuvidím. Život zde se mi začínal zpestřovat, více méně. ,,Dobrá" pronesl R'as  a pokývnul hlavou. Al Ghar se nebál smrti, vypadal zcela smířeně. Jeho poslední pohled patřil tmavovlásce stojící opodál. Ta však v moment, kdy se její otec rozmáchnul, zavřela oči. Velmi mne to udivilo. Měla jsem vzato, že zde je umírat zcela běžné. Ani pro mne to nebyl příjemný pohled. Již můj bývalý učitel padnul k zemi mrtev. Bylo mi jej líto i přes to, jak se ke mne hned první den choval. Věděla jsem však, že toto bude běžné u jakéhokoliv jedince v této místnosti. R'as něco pronesl v jazyce, jemuž jsem nerozuměla. Znělo to jako modlitba. Následně muži jeho nebohé tělo odnesli pryč. ,,Velká škoda pro naše řady. Doufejme, že jej jeho učeň nahradí" pohlédnul ke mne a já celá ztuhla. Na sucho jsem polkla a snažila na sobě nenechat znát nervozitu. Stočilo se ke mne byť jen na pár vteřin několik párů očí. Většina z nich plné hořkosti, nenávisti a zloby. Nejraději bych se propadla do země nebo utekla pryč, věděla jsem však, že to není možné. ,,Kdo přijme do učení Saru Lanceovou?" pronesl rázně. Jeho tón mne děsil. Nastalo hrobové ticho, že by snad i špendlík spadnutý na podlahu by byl slyšet. Nikdo se nehlásil a R'as začal být pomalu netrpělivý...    

The CanaryKde žijí příběhy. Začni objevovat