The Canary

5.) "Seznámení"

Sara

Dopadalo ke mne slabé světlo. Myslela jsem, že jsem již dávno po smrti. Však zjistila jsem, že to není pravda. Snažila jsem se o pohyb a z neznámých důvodů mne nebolelo vůbec nic. Otevřela jsem pomalu oči a chvíli trvalo, než se mi zrak zaostřil. Nepoznávala jsem to zde. Bylo tu jen slabé světlo a to z plápolajících ohňů pochodní. Zvedla jsem se na rukou a prohlédla pokoj pozorněji. Ležela jsem na jakési posteli se sametovými dekami a hedvábnými přehozy. Kolem mne se rozprostírala průhledná nebesa. V tom se však otevřely dveře a já sebou leknutím trhla. Vše uvnitř mne se sevřelo a já na sucho polkla. Neumím se nijak bránit, co když mi něco udělají? U mé postele se objevila tmavovlasá žena ve zlatavých látkách. Ta, která mne dostala z ostrova a mluvila se mnou na lodi. Zajímalo mne, co jsem to vypila, že jsem spala až do nynějška. Když viděla, že jsem již vzhůru, usmála se. Usadila se vedle mne na posteli. ,,Jsem Nyssa. Jak ti říkají?" optala se se zaujetím v hlase. Váhala jsem, zdali jí mám prozradit své jméno. Ale podle mých zkušeností, by na něj stejně časem přišla sama. ,,Sara." Odpověděla jsem po chvilce slabého váhání. ,,Aha" zapřemýšlela nad něčím. Nevěděla jsem, co zde bylo k zamyšlení. Následně se mi zahleděla hluboko do očí. Její tmavé pohlcovaly ty mé. Nastalo jen chvilkové ticho, které jsem pohotově přerušila. ,,Kde to vlastně jsem?" nechápala jsem stále. Na tuto otázku jsem stále nedostávala odpověď a já to vědět chtěla. Vstala a popošla kousek dál. Pohrávala si s blankytnými nebesy u postele. ,,Toto místo je pro mnoho lidí očistec, pro některé však vězením" začala a já dostala strach. Větší než u Iva na lodi. A to tam byli mučenci a vězni, čekající na svou smrt či vysvobození. Toto vypadalo spíše jako nějaký palác. Vše uvnitř mne se nepříjemně svíralo a na sucho jsem polkla. ,,Nanda Parbat je mým domovem. Jsem dcera R'as al ghúla. Vtělení démona" prudce se ke mne otočila, až jsem sebou leknutím trhla. ,,Patřím do ligy Asasínů a ty budeš také, pokud chceš přežít" podotkla. Následně pokývla hlavou. Šel z ní strach a já se jí bála. Moc jsem netušila, co bude následovat. Neměla jsem ani ponětí, co to ta Liga Asasínů může jen být a ani jaký má účel. Natož kdo je R'as, ale odhadla jsem to na jejich vůdce nebo tak něco. Vzpomněla jsem si na vlastní rodinu. Zajímalo mne, jak se mají. Zdali truchlí nad mou ztrátou a jestli jsem je tou zradou ranila hodně. Zvláště sestru. Vždy si to budu vyčítat, to se nikdy nezmění. Doufala jsem, že jsou v pořádku a moc netrpí. Chtěla bych je strašně moc vidět. A ještě více šťastné, to však zřejmě kvůli mne nejsou. V mém zamyšlení a nevnímavosti se stihla Nyssa vypařit. Vstala jsem a porozhlédla se okolo. Nikde jsem ji neviděla. Jako by zmizela. Odešla...