The Canary

48.) "Vyčítání"

Sara

Mé kroky se rozléhaly v chodbách Nanda Parbatu. Mou cestu osvicovalo slabé světlo z pochodní podél zdí. Občasně jsem se minula se strážnými, jinak zde bylo vše naprosto v pořádku. Klidný večer v pevnosti vypadal zhruba takto, dnes už většina mužů trávilo čas meditací. Vrátily jsme se s Nyssou již před několika dny a od té doby jsem ji neviděla. A podle toho, jak jsem se zde poptávala, R'as ji nikam poslat nemohl. Vyhýbala se mi, a že jí to šlo dobře. Nanda Parbat svou velikostí není nekonečný, a přesto jsem neznala všechny chodby. Ona se zde narodila a vyrůstala a s tím jak je vychytralá, tak to pro ni zřejmě nějak složité nebylo. Bublala ve mne zuřivost, a přesto jsem o ni měla strach. Mne samotnou překvapovalo to, jak jsem po jisté Chien Na Wei vyjela. Chystala se Nyssu připravit o život. Zprvu jsem si myslela, že se jednalo o povinnost chránit dceru R'as al ghúla, později jsem si ale uvědomovala, že mi na ní záleží. Byla zde jediná, jež mi rozuměla a mluvila se mnou. Naučila mne vše a zastala se mne. A co víc, zachránila mne před smrtí a to dokonce dvakrát. Zamířila jsem rovnou do jejích komnat, které nikdy nebyly uzamčeny. Stejně tak žádné dveře v pevnosti. Prudce jsem vrazila dovnitř. Můj pohled zkoumal okolní místnost. Svíčky, vybavení i jiné věci, vše bylo v naprostém pořádku. Dveře jsem zase zavřela a vešla dále do pokoje. Bylo zde naprosté ticho. Kdyby špendlík spadnul, odrážel by se v ozvěnách. Přesto jsem stále byla ve střehu, mohla se vynořit prakticky odkudkoli. Uslyšela jsem cosi vycházet z vedlejší místnosti a tak jsem se skryla za jejím rohem. Ozvalo se zaskřípání dveří v pantech a vyjít danou brunetku. Neváhala jsem a vrhla se po ní. Vyděšeně zalapala po dechu, bylo jasně vidět že přepadení nečekala. Přitlačila jsem ji ke zdi a držela paží pod krkem. Pevně jsem stiskla zápěstí její pravé ruky, aby mi nemohla úder vrátit. ,,Co to provádíš?" nechápavě si mne prohlédla. I tak jsem stisk nepovolila, nýbrž ještě přitvrdila. ,,Proč se mi vyhýbáš a o co ti jde?!" prskla jsem po ní rozzuřeně. Štvalo mne nic nevědět a přitom tušit, že jde o mne...

Nyssa

Vyšla jsem ze sprchy. Doslova mne přepadla, nečekala jsem to ani ve snu. V jejích očích se zrcadlila zloba a nenávist. Jistě jsem ji rozzuřila, však poté co mi i drahá přítelkyně potvrdila mé tušení, chtěla jsem se jí vyhýbat. Kdyby mne Chien tak neznala a já k ní neměla takovou důvěru, nechala bych to být. Časem by se to vypařilo, bylo mé původní tušení. ,,Nic" odsekla jsem jí na odpověď a snažila se zachovat klidnou hlavu a svůj kamenný výraz ve tváři. Bylo to těžké, přece jen jsme za toho necelého roku trávily čas výhradně jen spolu a už mne měla prohlédnutou. Však zapomněla na to, kdo ji učil bojovat. Volnou rukou jsem ji od sebe odvrhla a ona slabě zakolísala. Podkopla jsem jí nohy a tak utrpěla tvrdý pád na zem. Než se nadála, skláněla nad ní. Mokré pramínky mých vlasů jí spadaly do tváře a zanechávaly kapičky vody na jejích načervenalých lících. V očích se jí blýsklo zděšení spolu s něčím, jež jsem nedokázala nikam zařadit. Nastalo ticho a naše tváře byly u sebe tak blízko. Ztratila jsem rozum a má mysl se najednou upínala jen k ní. Vše okolo se vytratilo. Vztáhla jsem svou dlaň k ní a jemně setřela kapičky vody z její překrásné tvářičky. Nijak nereagovala, což mi docela hrálo do karet. Zřejmě byla zaskočená a netušila, co se děje. Nemohla jsem už dál, nešlo to držet své city a chtíč na uzdě...