The Canary

78.) "Neviditelná"

Sara

Na civilní oblečení jsem si už odvykla. Prodírala jsem se velkým davem povětšinou turistů. Má snaha o to být nenápadná byla zatím úspěšná.  Splývala jsem s davem i když vnitřně jsem byla plná strachu.

Rozhlížela jsem se kolem sebe a snažila se příliš nevyčnívat z davu. Neměla jsem v plánu kráčet až daleko do města, jen do nějakého krámku a zase rychle zpátky.

Bohužel francouzky moc neumím tak to nebylo nejlehčí. Rozhlížela jsem se a hledala podobné názvy v angličtině, čínštině nebo arabštině či snad ruštině, kterou jsem mívala na škole. Nakonec jsem se obrátila na klasické obrázky.

Skončila jsem v nějakém malém obchůdku. Starší paní za půltem s velkými kulatými brýlemi se vřele usmála a pozdravila. Vypadala neškodně a velice mile. Až mi skoro bylo líto toho, co jsem měla v plánu.

Pobrala jsem nejdůležitější a také rybí konzervu pro mého nového chlupatého kamaráda a narvala do cestovní tašky. Pak jsem počkala než se paní na vteřinku otočí a já se nenápadně zase vyplížila ven. Splynout z davem a hlukem okolo.

Zahla jsem zpět směrem k domu a oddychla si s doměnkou, že mi krádež beztrestně vyšla. V tu chvíli mne však někdo popadnul za rameno a já sebou prudce trhla. Muž si mne otočil k sobě, působil jako hora oproti mne, přišla jsem si jako nevinná květinka. Zdání však klame- jsem masožravka s bojovým výcvikem.

Zamlel něco ve francouštině a já si jej nechápavě prohlédla. Jak jsem asi měla rozumně jeho žvatlání? Stačil mi ale jeho nenávistný výraz.

,,Madam, ukažte mi svou tašku prosím" promluvil na mne již srozumitelně. Rozhodla jsem se spolehnout na staré ženské partie- hrubá síla až později v největší nouzi.

,,Já? Ale pane, přece by jste mne nepodezíral z něčeho... nezákonného" odpověděla jsem mu svůdně a popotáhla si triko níž. Nasadila laškovný pohled střídavě se psíma očima. Párkrát zamrkala. Svádět ještě umím, pomyslela jsem si.

,,Ano vy, jen ukažte a můžete zase jít" šibalsky se usmál a já si řekla jen- Surovče.

,,Vy jste gay?" napadlo mě najednou, byla jsem naštvaná a bylo mi zcela ukradené, že jsem to řekla nahlas. V žádném případě bych nečekala, že by to mohla být snad pravda. 

Vytřeštil oči zmateně a rozpašitě se rozhlížel kolem sebe. Stáli jsme na okraji postranní uličky, on si přišel jako by nás snad sledovali.

,,Co prosím? Docela si dovolujete na policejního důstojníka, dámo. A takové věci se neříkají nahlas, kolem nás jsou lidé, která já chráním před takovými, jako jste vy" odsekl nenávistně a ukázal kolem sebe. A já se zaradovala v duchu s tím, že znám slabinu protivníka.

,,Ále, a na policejním oddělení to vědí? Vaši nadřízení a kolegové?" usmála jsem se zcela nevinně přímo mu do očí.

Mračil se a střídavě pozoroval mne a své okolí. Jako by snad měli zanedlouho přijít kolegové. Slyšeli nás? Co je mi po tom- hlavně ať mě už konečně pustí, zmetek.

,,Tak běž" dostal ze sebe tiše a já si ho změřila pohledem, zdali to jako myslí vážně. Nikdy bych nečekala, že mi tohle vyjde. Nyssa by se smála nad tímto pohledem a já taky s tím docela bojuji. ,,No tak vypadni" prsknul znova a já si poposunula sebevědomě tašku na rameni.

,,Děkuji milý pane. Přeji hezký den, nebo možná noc" mrkla jsem na něj a kouska se do rtu s tím, že ho hodlám urazit. Zuřivě se zamračil avšak já už se otočila na podpatku a vydala dále po své cestě dřív, než si to stačil rozmyslet. Sotva za rohem jsem se dala do smíchu, který jsem dost dlouho musela držet uvnitř sebe.

---

,,Tady se o tebe asi nikdo nestará, co?" pohladila jsem mrňouska po zádech, když se vrhnul po misce s konzervou. Bylo mi jí líto, cítila jsem se podobně.

,,To tě asi nepotěším zprávou, že hodlám zítra odjet, co?" podrbala jsem ji naposledy a zvedla se, vydala ke starému křeslu. Bez váhání jsem mu padla do spárů.

Za tu krátkou chvíli jsem se tu vcelku uvelebila. Líbilo se mi prostředí, klid a volnost. Alespoň částečná bezstarostnost.

Netrvalo by mi dlouho a usadila bych se, možná naučila francouzsky a našla práci. Měla kočku jako věrného přítele. Zapomněla na to kdo jsem byla a začala znovu- kéž by.

Bohužel na mém seznamu bylo Starling City a rodina. Možná poté uteču daleko odsud, Rusko, Afrika, Jižní Amerika. Můžu prakticky cokoliv. Jsem nepřemožitelná asasínka.

Mé myšlenky mne unášely daleko, daleko odsud. Nakonec jsem zavřela oči, ani kočka na mém klíně mne nevytrhla z toku myšlenek a nesplnitelných přání. Po nedlouhé době jsem se vznášela v nekonečné říši snů....