The Canary

119.) "Slade Wilson"

Sara

,,Luk je složitá zbraň a jediné co si vyžaduje je trpělivost" procházela jsem se kolem statného mladíka nyní bez trika. Dosti ustavičně se snažil trefit šípy do nastaveného terče.

,,Nakonec se přece musím trefit" oddychnul si naštvaně už pomalu z toho všeho. Asi po hodině tréninku už toho měl plné zuby.

,,Řekla jsem trpělivost. Nesmíš se srovnávat s Olliem" ušklíbla jsem se. Když v tom se přihrnula Felicity s Johnem. Byli nám všem pro jídlo a tak celá okolní místnost nádherně provoněla čínou.

,,Proč to nikdo nevezmete?!" sykla rozjíveně a já si teprve až nyní uvědomila, že na stole zvoní její telefon, která zde nejspíš nechala. ,,Beru to jako ne" oddychla si, jakmile jí nepřišla odpověď od nikoho z nás.

,,Ať jsem telefon, vždycky musím brát telefon já" sáhla po přístroji a přiložila si jej k uchu. ,,Haló?" optala se vesele jako vždy.

,,Haló?!" zkusila to znovu už nepříčetněji. ,,Myslím, že nám volá Oliverova kapsa" ušklíbla se a hodila zvuk nahlas, abychom to slyšeli všichni.

,,A tady je Joseph Cooper z roku 1890" ozvalo se ze sluchátka a Roy se ihned chytil. Já se jen bezstarostně a téměř nezaujatě procházela po místnosti kolem stolů.

,,To je Thea" ukázal nadšeně, snažíc se své city skrýt. Stejně byl nápadný až moc a já mu to nezazlívala. Oliverova sestra je velmi fajn slečna.

,,Krása" ozval se najednou hluboký mužský hlas a v tu chvíli mne zastavil mozek v chůzi. Byla to jako kulka do mozku.

,,Počkat" vše uvnitř mne se sevřelo a přepadnul mne nepopsatelný strach. ,,Tenhle hlas já znám" zděsila jsem se.

,,Mám jeho obraz z první samostatné výstavy" promluvil muž znovu a já zalapala dychtivě po dechu, jelikož se mi plíce zpříčily a srdce vynechalo několik úderů.

,,Proboha" vydechla jsem zničeně a v onu chvíli se na mne upřely zraky tří párů očí. ,,Kdo je to?" kývnul hlavou John. Felicity s Royem zřejmě neměli odvahu se ptát.

,,Jmenuje se Slade Wilson a jestli něco rychle nepodnikneme tak zabije s Oliverem i celou jeho rodinu" vyřkla jsem s maximální vážností v hlase. ,,Musíme jít, hned!" vydala jsem se rychle pro své zbraně a John za mnou.

,,Určitě je to on?" nechápal dále a já přetočila oči v sloup. ,,Nemá být mrtvej?!"

,,Je to on, ten hlas NIKDY nezapomenu" skryla jsem svůj nuž do pouzdra u boku a otočila se zpět k oběma mužům přede mnou.

,,Jakou máte největší bouchačku?" optala jsem se naléhavě a Diggle přikývnul. Na nějakou minutku zmizel, ale když se vrátil, odložil velmi zajímavou krabici na stůl.

,,Tak to by snad šlo" prohlédla jsem si ji a Roy si mne sjel nic neříkajícím pohledem.

,,Snad? Vážně?" optal se a Felicity raději mlčela dva kroky za námi. Jak jsem zjistila, moc se raději nevyjadřuje.

,,Slade má v sobě Mirakuru" vyřkla jsem nevinně a myslela jsem, že nebudou tušit oč jde. To jsem se pěkně spletla.

,,To já taky" odvětil naštvaně najednou a ve mne hrklo. První reakce byla- Cože?! Měla jsem chuť Olivera zabít zato, že mi to neřekl. Roy se uměl ovládat docela dobře na to, že má v sobě "drogu".

,,Můžu ti věřit?"zajímalo mne jako první a tajnosti ohledně jasně zelené látky proberu s Oliverem, až na to dojde. Tedy jestli jej dostaneme živého zpátky.

,,Jasně že jo" odpověděl a přehodil si kapuci přes hlavu. Pohlédla jsem letmo nevěřícně na Digga a ten přikývnul k souhlasu s mladíkem.

,,Wilson byl cvičený zabiják už před tím, takže jestli dostaneš jedinou šanci..." začala jsem a rázným krokem jsme se vydali k východu. ,,..zabij ho"

---

,,Spustila jsem termovizi. Jsou v jihovýchodním křídle" oznámila nám Felicity do sluchátek a tak jsem se vydala nenápadně kolem domu na onu stranu.

Bez problému jsem se vyhoupla nahoru do vyššího patra a poté díky zkušenostem ligy vloupala dovnitř skrz okno. Stačil na to obyčejný nůž.

John vyčkával venku a Roy si vejde přímo hlavním vchodem. Byl to dobrý plán, hlavně přesvědčit Sladea, aby nepodnikal to, co má v plánu.

,,Pamatuj, musíš chránit Moiru s Theou. Hlavně s ním nebojuj" poslala jsem zprávu klučinovi v červené mikině. ,,Jasně" odpověděl mi rázně.

,,Jsem uvnitř" ohlásil se ve chvíli, kdy jsem okno zavírala. ,,Taky" vydala jsem se dál do pokoje a následně do chodby. ,,Jsem na místě" John.

Když jsem se vynořila z poza schodů, viděla jsem právě jak si Roy s Wilsonem podávali ruce. Sáhla jsem instinktivně po zbrani a byla přichystaná k boji.

Když mne Oliver spatřil, prudce zakroutil hlavou. Brala jsem to jako nesouhlas a tak jsem nůž zase skryla do pouzdra a scházela schody k nim.

,,Ollie" vyřkla jsem a nasadila veselý úsměv. Jakmile mi pohlédnul Slade do očí, bylo to jako spatřit ducha. Velmi nepříjemný pocit.

,,Oh Saro, netušila jsem, že jsi tady" usmála se nazpět Moira. Ladně jsem proklouzla mezi ní a Theou přímo k Olliemu.

,,Jen jsem vás nechtěla vyrušovat" odpověděla jsem mile a ostatní přikývli.

,,Pane, tohle je Sara Lanceová" představila mne Oliverova matka. V tu chvíli jsme si jednookým mužem vyměnili falešné pohledy plné opovržení a nenávisti.

,,No a.." začal Queen po nekonečné chvíli ticha. ,,Co máte momentálně v plánu?" optal se zvědavě, ale strach z jeho hlasu byl čitelný.

Slade si nás naštvaně projel pohledem a zřejmě uznal, že není vhodný útok přede všemi. ,,Opouštím vás velmi nerad. Děkuji za náramné pohoštění" otočil se na patě k východu.

,,Jakmile vyjde ven, John ho bude mít na mušce" šeptla jsem tiše k Oliverovi a on se slabě usmál. Poté vykročil vpřed.

,,Doprovodím vás k autu, pane Wilsone" nabídnul se. Nejspíš s ním chtěl být jen nejspíš chvíli sám. Nějakou dobu jsem je pozorovala a následně jsem se vydala za Royem. Nebezpečí pominulo...