The Canary

61.) "Polapení"

O několik dní později...

Sara

Byla hluboká noc. Na potemnělé obloze se třpytily hvězdy jako nedávno nabroušené diamanty. Světlo velkoměsta osvicovalo okolí na míle daleko. I tak všude okolo bylo naprosté ticho. Občasné zakvičení gum u aut nebo probliknutí pouliční lampy.

Celé toto klidné prostředí narušoval jeden jediný člověk, jdoucí po chodníku po kraji silnice. Jeho cesta se klikatila mezi vysokými i nízkými budovami v samém srdci jedinečného Seattlu.

Tohoto muže nebylo tak snadné najít. Kdysi byl tajemníkem Ligy stínů a doručoval tajné informace samotnému Ra's al ghúlovi. Však této funkce se vzdal a rozhodl se odejít z naší organizace. Byl velice nebezpečný, třímal v rukou informace, které se nesmí dostat na povrch.

Celé týdny jsme jej hledali a nakonec nám byl svěřen úkol, mne a Vtělení Démonova, abychom tuto hrozbu odstranily. Pozorovaly jsme náš klidně se pohybující cíl. Pozorovaly jsme jej až do jeho domu, který byl výborně chráněn.

Vyčkávaly jsme na střeše vedlejší budovy, kdy konečně vejde do dveří prosklené vysoké budovy. Nyssa byla plně soustředěná a plánovala, jak zneškodnit muže tak, abychom nevyvolaly povyk a tak nám cíl znovu neutekl.

,,Hlídej si jeho, já se vrhnu na jeho bodyguardy" oznámila mi její poslední slova, alespoň jsem si to myslela. ,,Proveď to čistě a neváhej" stočila svůj pohled ke mne a já přikývla. Neměla jsem strach o sebe, to spíše o ni. Byli v převaze- ne že by však nad ní nějak mohli mít nějakou výraznou převahu.

,,Jako vždy" usmála jsem se s odpovědí a ona mi jej oplatila. Přiblížila se ke mne a věnovala mi letmý polibek na rty. Jako pokaždé celý mým tělem projel krásný pocit, celá jsem se zachvěla a malí motýlci se třepotali v mém břiše. Jako bych cítila jejich křídla, jak narážejí uvnitř mého těla do břišních stěn. Příjemný pocit.

Následně na mne mrkla a zakryla si svou tvář černým šátkem. Byla tak odhodlaná a silná. Statečná a neporazitelná. Krásná a inteligentní. Naprosto dokonalá, už jsem se ani neudivovala nad svými city k ní. Ona se rozběhla na druhý konec střechy. Já chvíli vyčkávala, přesně podle jejího plánu.

Když jsem viděla, že zaměstnala nebezpečné muže v uniformách a kravatách, zvedla jsem se. Nebylo těžké se zhoupnout a vyrazit okno přímo v jeho pokoji. Sklo se roztříštilo a jeho kousky odletěly všude okolo. Sáhla jsem po své tyči a spatřila našeho známého, vyděšeně stát u postele s telefonem v ruce.

Neuměl bojovat, nikdy to nepotřeboval. Byl tak o dost nenápadnější, když se pohyboval mezi našimi nepřáteli a dodával nám vzácné informace. Jediné co měl byl tak maximálně kurs sebeobrany a ten mu byl v tomto případě naprosto zbytečný.

Věděl co jej čeká a tak po mne hodil svým telefonem a rozběhnul se vstříc svému bytu. ,,Jak chceš" vyřkla jsem s jasným opovržením v hlase a vydala se rychle za ním. Stavěl mi do cesty vázy, komodu a zabouchnul dveřma před nosem. Snažil se marně, stejně jej dostanu.

Když už jsem jej dobíhala, objevila se z poza rohu bílé stěny Nyssa s lukem v ruce. Pevně napnutá tětiva a šíp v něm zasazen. Jeho hrot namířen přímo na svého nepřítele. Ten se zastavil a zvedl ruce na svou obranu. Byl obklíčen a naprosto bezmocný. V pasti jako zvíře.

,,Nysso, víš přece, že už jsem nemohl dál pokračovat" vykoktal zděšeně a ona přimhouřila oči. Vykročila dva kroky v před, on chtěl ucouvnout, zabránila jsem mu v tom svým koncem tyče v jeho zádech. Leknutím sebou trhnul.

,,To Ra'se nezajímá. Zradil jsi a budeš pykat. Pozdravuj své stoupence v pekle" zavrčela proti němu a pustila tětivu. Ta vypálila šíp a muž se skácel k zemi mrtev. Přímo mne k nohám. Jeho oči hleděly do prázdna, nekonečna nad sebou a přesto jeho tělo padalo dolů do pekel.

,,Už jsem ho měla" ušklíbla jsem se. Ignorovala mou narážku, a sáhla do toulce pro svou velice oblíbenou hračku na zahlazování stop. Uložila bombu v kuchyni na lince a následně mne popadla za ruku.

,,Vypadneme, nechci aby nás to roztrhalo na kusy" vyřkla rychle a my se rozběhly vstříc východu kolem několika mužů, které zneškodnila. Neměli nejmenší šanci. Většina z nich byla již po smrti nebo jen v bezvědomí.

Ve chvíli, kdy jsme seskočily na střechu vedlejší budovu se ozvala ohromná rána a sklo ze všech oken v tom daném patře vyprsklo ven. Následně se celá budova zhroutila k útrobám země. My dvě jen pozorovaly svou dokonale odvedenou práci. 

,,Skvěle" uznala jsem a ona strhla svůj šátek. ,,To ano, a tak to půjde i dál" usmála se šťastně. Cosi jí blýsklo v očích a mne bylo jasné, že má cosi za lubem. Ihned poté jsme se vydaly rychlostí blesku do úkrytu Ligy...

Děkuji za jen málo odpovědí na mou otázku a podle toho jsem se rozhodla, že budu pokračovat v detailním záběru na romantické scény naší hlavní dvojice :)) Děkuji, Vaše Lucyalghul :**