Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
Skrývala jsem se na jedné z vedlejších střech velkého stadionu ve Starling City. Pozorovala jsem Arrowa a jednoho dalšího muže v košili a kvádru, který po něm hodil jakousi šipkou.
Chtěla jsem se v tu chvíli pustit do něj, avšak Oliver působil zcela klidně a po pár minutách, onu jeho nyní neúčinnou zbraň, odhodil daleko odsud. Dal se do boje spolu s ním a na mne zbyl další muž.
Sáhla jsem po své tyči a seskočila na místo bojiště. Obratně jsem se oháněla svou zbraní, byl docela zkušený, avšak ne dostatečně na někoho, kdo byl součástí Ligy Stínů.
Snažil se napodobit mé kroky, ale to bez řádného tréninku neměl šanci. Po pár ranách to vzdal a snažil se spoléhat na vlastní sílu, stejně mu to bylo nic platné. Rozmáchla jsem se naposledy a bylo mu to již osudným- znovu se nepostavil na vlastní nohy.
Vyskočila jsem na vysoký trám a znovu zkušenou obrátkou s tyčí ve své dlani upozornila Oliieho na svou přítomnost. Ten se otočil mým směrem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Nekoukej tak překvapeně, tak dlouho pryč nejsem" ušklíbla jsem se a on mi úsměv oplatil. V tom postřehnul pohyb za jeho zády a tak jednoduše vystřelil a znehybnil svého nepřítele.
Vyhrožoval mu posledními slovy, avšak následně jej muž v zelené kápi ignoroval. Bude předán policii a ta se o vše i s mým otcem postará.
---
Sundal si kápi z hlavy a já svou masku. Byli jsme kryti a nikdo široko daleko nebyl. Znali jsme jeden druhého tak, jako nikdo.
,,Jak je v Nanda Parbatu?" zajímal se zvědavě, ikdyž sám ani nemohl tušit, kde se ono místo nachází.
,,Ehm.. horko" odvětila jsem mu pouze. Netušila jsem, co by tak mohl chtít vědět. Nehodlala jsem mu do detailů rozebírat mé nynější plány o budoucnosti spolu s vyšší brunetkou, nacházející se nyní v Brazílii.
,,Ráda tě vidím" dodala jsem vesele. Město vypadalo i po té krátké době, že se dost rychle postavilo na nohy. Dokonce rychleji než po zemětřesení.
,,Chybíš nám" oddychnul si, jako by mne snad mohl přinutit zde zůstat. Já byla však spokojená se svou nynější pozicí.
,,Na cestě k Laurel jsem náhodou zachytila naše vysílání. Vyřiď Felicity, ať frekvenci občas změní" zazubila jsem se a on mi to oplatil. ,,Díky za typ" odvětil.
,,A to ses vrátila na trvalo?" zastavil se uprostřed střechy s nádherným výhledem na severní stranu města. Vše svítilo a působilo tak klidně. ,,Doufám, že ano"
,,Nevím, možná" pokrčila jsem nevinně rameny a muselo mu být jasné, že to nemyslím vážně. ,,Jak se máš?" snažila jsem se to nějak zamluvit.
,,No.. několik věcí mě trochu trápí" oddychnul si posmutněle. Na to jsem znala jediný lék.
,,Chceš mou radu?" zhluboka jsem se nadechla a zadívala se mu do očí. Byli jsme staří přátelé, kteří mají dost za sebou.
,,Nejsme naše masky a o to více potřebujeme lidi, co je nenosí" usmála jsem se a on přikývnul. Pak jsem se dala znovu do kroku.
,,A proto ty jsi s jednou z těch, kteří ji nosí celý svůj život?" křiknul za mnou ještě a já se zastavila. Mezitím mě dohnal.
,,Víš, je to složité. Já a Nyssa... A mám svou rodinu, ty také. Drž se toho, kam tě táhne srdce" mrkla jsem na něj a poté se rozeběhla ke smluvenému místu, nedaleko odsud. Jen jsem slyšela za sebou jeho poděkování..
---
Byla jsem zde znatelně dřív a tak jsem jen kochala výhledem na město. Bylo zde krásně. Odsud byl vidět přístav a při dobrém čase i nádherný západ slunce. Za mými zády se tyčily velké mrakodrapy a po levé straně nevinné rodinné domky.
,,A já si už myslela, že jsi svou dovolenou u Ligy Asasínů dávno vyčerpala" ozval se za mnou veselý hlas, slyšela jsem její kroky.
Vřele jsem ji objala. Celá jen zářila. ,,Vypadáš skvěle. Jak se má táta?" optala jsem se. Sice jsem s ním mluvila, ale přesto to chci slyšet od ní.
,,Stále stejně. Bude rád, až uslyší, že jsi zpátky" usmála se. ,,Víš, Laurel, nechci aby věděl, že jsem tady" to samé jsem řekla i jemu, nechci, aby se jim cokoliv stalo a aby se Malcolm dozvěděl, že zde jsem.
,,Nechceš, aby věděl že tu jsi nebo proč tu jsi?" zamračila se a já sklopila na pár vteřin zrak. Cítila jsem se provinile, měla mne prokouknutou.
,,Tenhle život je více než komplikovaný. Není to tak snadné" zavrtěla jsem hlavou nakonec. ,,Ale my jsme nechtěli, aby sis ho vybrala. Ne pro nás" vyřkla a mne bodlo u srdce. Doufala jsem, že to pochopí.
,,Vybrala jsem si ho pro sebe" namítla jsem a ona se už dál hodlala hádat, jistě jsem věděla o kom, když ji přerušilo hlasité pípání telefonu.
,,Arrow.." načla. ,,Tedy Oliver.." opravila se a já se usmála. Bylo vtipné, když najednou vše věděla. ,,Chytil chlapa co chtěl odpálit sportovní stadion. Budu mít teď práci" vyřkla a já přikývla.
,,Laurel Lance, stále zachraňuje svět" zazubila jsem se. ,,Ano, máme to už v rodině" mrkla na mě. Poté si mě přitáhla k sobě do objetí.
,,Mám tě ráda" vyřkla a já se od ní odtáhla. ,,Já tebe, už utíkej" pobídla jsem ji a ona se vydala pryč z mé oblíbené střechy s nádherným výhledem na město.
Zpět jsem skryla svou tvář pod masku a vydala se k odchodu, když v tom mne zastavily cizí kroky za mými zády. ,,Sáro.." vyřknul známý hlas a já se prudce otočila.
,,C-co tady děláš?" nechápala jsem, jakmile se tajemná postava vynořila z poza ventilační šachty střechy. Za ní další a já dostala strach. Vše uvnitř mne se sevřelo do malého uzlíku.
V tom se okolím rozlehnul snad poslední zvuk, který jsem kdy slyšela. Natáhnutí tětivy u luku a následné svištění šípu, mířící přímo ke mne.
Neměla jsem ani nejmenší tušení, že to udělá a tak jsem se nestihla bránit. Celým mým tělem projela ostrá bolest a následovaly ji dva další zásahy. Nezvládla jsem rovnováhu a přepadla přes okraj střechy.
Poslední, jež si pamatuji byly hvězdy nade mnou. Následovala už jen černočerná tma. Pohltila mne taková temnota, jež jsem ani nedokázala popsat...
