The Canary

56.) "Nečekaná Návštěva"

Sara

Uběhly dva dny a Nyssa se stále neprobírala. Mirai tvrdil, že by se tak mělo stát v příštích hodinách, proto chci být stále u ní. Prakticky jsem se nehla od její postele, natož z pokoje. Noci jsem nespala. I kdybych ulehla, nemohla bych klidně plynout v říši snů. Ra's se na svou dceru ani nevyptával, nebo o tom alespoň nevím.

Mirai mlčí a jeho zvláštní chování mne zaskočí vždy, když přijde zkontrolovat stav mé věrné přítelkyně. Moc jej osobně neznám, spíše z Nyssina vyprávění. Zažili toho společně mnoho a přesto dala přednost mne za ten necelý rok. Naše blízkost byla téměř očekávaná.

Každou minutou jsem měla strach, že se její stav zhorší. A každou další vteřinou jsem měla silnější výčitky svědomí. Pohled na její bledou tvář mne donutil ne jednou k pláči a prosbám, modlitbám k bohu, aby mi ji nebral ze života.

Čím rychleji čas ubíhal, tím víc jsem si uvědomovala, jak moc je mi drahá a blízká. Že polibek, který mi věnovala nebyl jen ze její strany. Už jsem si nehodlala nalhávat skutečnost, tak mne to Nyssa neučila. Vnímat své okolí, vyhodnotit situaci, nelhat sama sobě či někomu jinému z Ligy, mluvit upřímně, bojovat i když už nemáš síly. To jsou její mota a já je nyní hodlám zkutečně dodržovat. Jediné co jsem chtěla, byla její blízkost a věrnost.

Vysedávala jsem na svém klasickém místě. Třímala v rukou její dlaň a modlila se. I když jsem měla zavřená oční víčka, pocítila jsem přítomnost další osoby. Bez váhání jsem vstala a sáhla po rukojeti své dýky. Překvapil mne pohled na příchozího. Vysoký statný muž v černém plášti prošívaném zlatou nití.

,,Nejsem tvůj nepřítel" pronesl vážně a popošel blíže do místnosti. Neměla jsem zdání, oč mu jde a jaké má záměry. Přiblížil se k její posteli a pohlédl na ni. V jeho očích se blýsklo něco, co bych nikdy nečekala- lítost. Podivila jsem se nad touto skutečností. ,,Jaký je její stav?" zajímal se. Nějakou chvíli jsem netušila, co mu odpovědět. Šla z něj hrůza.

,,Zlepšil se od doby, co zkolabovala můj pane. Mirai je výborný léčitel" nemohla jsem vynechat zásluhy věrného přítele. Zamyslel se a následně se letmo usmál. Vztáhnul svou dlaň k její tváři a něžně ji pohladil po líci. Netušila jsem, že umí být i starostlivým otcem.

,,Dobrá" pokývnul hlavou nakonec s ruku zase stáhnul k tělu. Než jsem se nadála, otočil se na patě a vykročil zase k východu. Dívala jsem se za ním, zmateně a nechápavě. Neměla jsem ani tušení, co to mělo znamenat, snad to myslel v dobrém a upřímně. Jelikož to, jak se zachoval v době, kdy jsme přijely, mi dost v očích snížilo jeho úroveň.

Po několika málo hodinách, kdy jsem nedočkavě pochodovala z jednoho rohu místnosti do druhého a den se blížil konci jsem byla čím dál více nervózní. Mirai přísahal, že se dnes probere a stále nic. Slunce již zapadalo a poslední paprsky mizely za obzorem hor a skal. Když v tom jsem uslyšela zašustění látek a zbystřila jsem.

Nyssa

Dlouho jsem před očima měla jen neprostupnou tmu. Toulala jsem se a křičela, nikdo mi neodpovídal. Jen můj hlas se ozýval zpět v ozvěnách. Děsilo mne to, marně jsem hledala světlo v temnotě. Cestu ven z této nekonečné prázdnoty. Přišla jsem si ztracená ve vlastní mysli, jako bych byla pouze duchem pro všechno okolo. Jsem mrtvá? napadlo mne. Doufala jsem v opak.

Když v tom jsem uslyšela hlas. Byl mi známý a přesto jsem si nemohla vzpomenout. Ozýval se z dáli, točila jsem se na všechny strany, ale nic ani nikoho jsem neviděla. ,,Haló?!!" křikla jsem zděšeně do okolí, však neozvala se mi má otázka nazpátek. ,,Nysso" zjevila se přede mnou jako anděl a já si myslela, že jen blouzním.

,,Saro?" nechápala jsem a ona se usmála. ,,Pojď se mnou. Nevzdávej to" natáhla svou paži ke mne a roztáhla svou dlaň na znamení, že se jí mám chytit. Netuším, co to má znamenat, zdali se mi to zdá nebo už jsem se dočista zbláznila, ale neváhala jsem. Pevně jsem se jí chytila a ona mne vtáhla za sebou do světla, které s sebou přinesla do prázdnoty kolem mne...

 Pocítila jsem chlad na své kůži a zhluboka jsem se nadechla. Netušila jsem, co se děje ani kde to jsem a co se stalo. Přišla jsem si tak zmatená. Otevřela jsem svá víčka a chvíli trvalo, než se mi zrak zaostřil. Však první co jsem spatřila byla malá blondýnka sedící na posteli vedle mne, třímajíc mou dlaň pevně ve svých.

,,Nysso, proboha jsem tak ráda" vydechla šťastně. Netušila jsem co se děje, ale prudce mne objala. Pocítila jsem štěstí ve svém nitru a jak mne zahřálo u srdce. Pamatuji si totiž jen to, jak byla odtažitá a naše hádky nikam nevedoucí, mne bodající a zraňující.

Když se odtáhla, v jejích očích se leskly slané perličky. ,,Co se stalo?" šeptla jsem zmateně. Ona se zděsila, bylo to na ní jasně vidět. ,,Co si pamatuješ naposledy?" optala se rychle a já zapřemýšlela. Mise, hádky, temná noc. ,,Přepadení toho muže, kterého jsme hledaly" odpověděla jsem. Dále jsem měla jen černočernou tmu.

,,Otrávil tě. Byla jsi na pokraji života a smrti" doplnila mou mezeru. Zalekla jsem se, umírala jsem? ,,Ale už jsi v pořádku, Mirai tě uzdravil. Neměj strach" opáčila rychle, když zjistila jak mne vyděsila. Byla jiná, něco se změnilo a já netuším co. Nyní jsem to však nehodlala řešit.

,,Počkej" zvedla se a vydala se ke stolku opodál. Poznala jsem své komnaty v Nanda Parbatu. ,,Chytily jsme ho?" optala jsem se zvědavě. Měla jsem strach, jestli nás dokázal porazit jsme v nebezpečí.   

Vrátila se se sklenicí vody a podala mi ji. Slabě jsem si lokla. ,,Ne, utekl" posmutněla. Ale bylo na ní vidět, že je šťastná. Zřejmě jsem na tom opravdu nebyla nejlépe. Položila sklenici zpět na stolek. ,,Ty jsi tu byla celou tu dobu se mnou?" zajímala jsem se.

,,Ano" přikývla téměř okamžitě. Její odpověď mne neskutečně zahřála v nitru. M2la o mne strach, starala se o mne a nyní je přešťastná, že jsem naživu. Chtěla jsem se zvednout a postavit na vlastní nohy, ale mým tělem projela ostrá bolest, jež mne poslal znovu do loží.

,,Nikam nepůjdeš!" opáčila tvrdohlavě a mi bylo naprosto jasné, že budu mít stále společnost. Nebyla jsem nadšená, že jsem odkázaná na cizí pomoc. Ale zase plná radosti, že budu moci být s ní. Poté se pustila do vyprávění co se vše stalo a já jen pozorně naslouchala. Chyběl mi její uklidňující hlas...

Jak jste si jistě všimli, změnila jsem styl psaní textu ;) Mnoho z vás si přálo přehlednější úpravu a tak vám vyhovím ;* Děkuji za přečtení a uvidíme se u dalších kapitolek :)) Vaše jediná Lucy ;***