Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
Doma mne vítali s otevřenou náručí. Stále jsem však nemohla uvěřit tomu, že mne Nyssa opravdu propustila. Že je liga pryč a já jsem volná. Přišla jsem si totiž stále stejně a docela mne to děsilo.
Čekala bych, že se budu cítit lépe, že se něco změní. Ano, už nemám strach z ligy. Ale přesto mi rysy zabijáka zůstanou navždy a to jsem si neuvědomila.
V tom se ve dveřích objevila má starší sestra. Vypadala zničeně, pod očima se jí rozlévaly černé kruhy a její líce měla rudé od pláče.
Sáhla po lahvi s nějakým alkoholem a přišlo mi, že se z toho stále nevykopala. Bylo mi jasné, že tohle nemusí dopadnout dobře.
,,Vím, že máš hodně otázek" napadlo mne najednou. Můj otec byl zděšený, radši mlčel a matka natolik zaslepená nadšením a radostí z mého návratu, že neviděla, jak je na tom Laurel zle.
,,Ne" odsekla mi jen a otevřela si několikátou skleněnou flašku s vínem, nejspíš jedna z jejích nejoblíbenějších. ,,Jak je možné, že nemáš žádné otázky?" nechápala jsem.
,,Protože už na všechny odpovědi znám" nalévala si. ,,Jak můžeš být pořád naživu? Kde jsi celou tu dobu byla? Proč jsi nám nezavolala?" ani mi nepohlédla do očí. Trhalo mi srdce ji takto vidět.
,,A odpověď na všechny ty otázky zní,.." načla a já dostala strach, co z ní vypadne. ,,..protože jsi Sara" pokývla skleničkou plnou alkoholu ke mne. Stále byla naštvaná, i po těch letech.
,,Zlato, nedělej to" přidal se do toho Quentin a mne došla slova, nevěděla jsem co říct. Nemohla jsem jí vysvětlit, že jsem nemohla s nimi být v kontaktu, že jsem je chránila. Nepochopila by to, jak by taky.
,,Tati přísahám bohu, že pokud řekneš ještě slovo.." zavrčela na něj a tak radši ztichnul. Bylo to jen mezi mnou a jí.
,,Laurel, podívej. Vím, že jsi naštvaná. A máš na to plné právo. Ale nevylívej si to na tátovi. Pokud chceš někoho vinit, tak jen mě" pobídla jsem ji a přistoupila blíže k ní.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Já tě z toho viním, Saro" odvrátila ode mne svůj pohled. Zcela mnou opovrhovala, věděla jsem, že nebude ráda z mého návratu.
,,Všechno, co se v našich životech nepovedlo, je totiž jen tvoje chyba" začala a já nechápala, kam tím míří. Z části ano, ale co všechno hodlala hodit na mou hlavu?
,,Začalo to tím, že jsi nastoupila s mým přítelem na tu pitomou loď. Nezavolala jsi nám, že jsi stále naživu, ikdyž by to pravděpodobně zachránilo manželství našich rodičů" její hlas byl zcela ironický a povrchní. Bublal v ní neuvěřitelný vztek a právě teď se dral napovrch.
,,A abych nezapomněla, do Starling City jsi přivedla šílené vrahouny, kteří málem zabili mámu a mě otrávili!" její hlas nabíral na intenzitě. Vyčítala mi naprosto vše, jelikož do nynějška neměla komu. Byla jsem mrtvá.
