Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
Vloupat se do věznice Miami je nemožné. Natož abych se pak dostala bez úhony ven. Bylo možné jedině dostat se dovnitř jako vězeň a pak způsobit takový chaos, že se vypaříme obě dvě. Ale nejhorší je, že nevím kolik má Sara času a tak byla každá minuta drahá. Po nějaké chvíli pozorování němých dozorců venku kolem budovy, jsem se rozhodla se vypařit. Vydala jsem se zpět do úkrytu. Musela jsem provést něco strašného a to tak "nenápadně" aby mne do dne našli. Napadla mne jedna jediná myšlenka a to- zabití člověka. Nebyl čas na přemýšlení a rozmýšlení. Musela jsem vymyslet něco, co bude určitě kriminálka řešit prioritně. Pohlédla jsem z okna a létala očima všude po městě. Uviděla jsem nějaké světla a zaměřila jsem se na to dané místo. I přes zdi budovy jsem slyšela tlumenou hudbu a v tu chvíli mne to trklo. Táhla jsem do kapsy svých kožených kalhot a vytáhla malou lahvičku s jedem Chřestýšovce Tibetského. Zcela klasický jed, typický pro Ligu Asasínů. Vydala jsem se splnit můj plán...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bloudila jsem davem mnoha a mnoha opilých lidí. Tančili a bavili se. Mi to přišlo nemožné- vůči mne. Očima jsem přejížděla po několika z nich a vybírala si svou oběť. Muselo to mít smysl a rozhodla jsem se pro ženu. Ta bude na jed reagovat rychleji než statný muž. Po nějaké době obcházení baru mne to přestalo bavit a tak jsem se vydala na záchodky. Byly zde pouze dvě ženy a jedna z nich právě zašla do kabinky. Využila jsem situace a nenápadně se k blondýnce v bílých šatech přikladla. Prohlížela jsem se v zrcadle a vyčkávala na příležitost. V tom jí z ničeho nic zazvonil telefon a já se pousmála. Odvrátila se a poodešla. Já využila situace a sáhla jsem po její očních kapkách, které se právě chystala použít. A následně jsem odšroubovala zátku a přimíchala k léku i jed. Stihla jsem to jen tak tak a schovala jsem lahvičku s jedem za záda. Následně jsem do ní "nemotorně" narazila. ,,Oh promiňte" okamžitě se omluvila a já se falešně usmála. ,,To nic" vydala jsem se k východu. Ještě jsem se otočila a ujistila se, že si to kápla do oka a následně se vydala rychlým krokem pryč. Musela jsem se chovat primitivně a nad ničím nepřemýšlet. Což bylo hodně těžké, jelikož můj účel nebyl nenechat se chytit, ale pravý opak. Policie mne musela najít. Když v tom se mi slabě zatočila hlava a já si v tu chvíli uvědomila, že mám stále lahvičku s jeden v ruce. Otevřenou. ,,Sakra" proklela jsem se při zjištění, že jsem si jí pár kapek vyprskla na kůži. Nic to nebude, ale asi tak půl hodiny mi nebude nejlépe. Opřela jsem se o zeď a proklínala se za svou nepozornost. Poté mne ale napadlo- takhle mne vystopují. Budu mít stejné příznaky jako tak žena. Musela jsem se snažit o to, aby mne viděl někdo, koho budou vyslýchat. Barman? Ne, bar byl moc daleko a tak daleko bych se nedostala aniž bych se nezhroutila. Spatřila jsem jen pár kroků ode mne východ. Poslíček, napadlo mne a já se podél zdi i s její pomocí dostala až ven. Obklopil mne čerstvý noční vzduch, což mi velice pomohlo. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se udat nohám určitý směr, i když to nebylo nejlehčí. Vydala jsem se nemotorně k muži, který stál a vyčkával na zákazníka u žlutého auta. ,,Chci ho přednostně" dostala jsem ze sebe. ,,Nepotřebujete pomoci paní?" optal se a přidržel mne. ,,Chci ten taxík" zopakovala jsem a on mi tak pomohl nastoupit. Auto se rozjelo ,,Sklad 312" řekla jsem. On se zmateně otočil dozadu. ,,Nechcete spíše do nemocnice?" optal se zmateně a já mu odprskla, že ne. Po nějaké chvíli už jel danou ulicí kousek odsud. Už jsem jen doufala, že mi tohle složité šachování a zahrávání si s vlastním životem vyplatí...
