The Canary

13.) "První"

Sara

Nyssa mne vzbudila dosti brzy ráno. Sotva byl úsvit a sluneční paprsky se prodíraly skrz menší okna k nám. První co mne donutila udělat, byla meditace. Přišlo mi to maličko pošetilé. ,,Přestaň se smát" přimhouřila oči, když seděla naproti mne. Moc jsem to nebrala vážně. ,,Jak se naučím bojovat jako ty, když budu sedět na místě?" zajímala jsem se. Nevím proč, ale z ní jsem strach neměla. Respekt, to ano. ,,Legendy praví, že bojuješ myslí, a poté až tělem" odsekla a nadechla se. ,,Dobrá" uklidnila jsem se a zavřela oči. ,,Nadechni se, zhluboka" přikázala mi a já tak učinila. Vpustila jsem vzduch do svých plic. Vyčkala jsem na povel ,,Vydechni". Udělala jsem to ještě několikrát a ona spolu se mnou. Nastalo ticho a slyšela jsem jen svůj dech a tlukot srdce. Po nějaké době jsem měla pocit, jako by ze mne všechny starosti vyprchávaly. Neuvěřitelně pomalu. Myšlenky mnou proudily a nakonec se má hlava naprosto vyčistila. Nemyslela jsem na nic a na nikoho. Nevěděla jsem jak to Nyssa dělala, ale pomohlo to. Celou noc jsem nemohla spát a nyní jsem se cítila tak uvolněná a nadšená do života. Všechen stres ze mne opadnul a strach vypařil. Byla jsem jen já připravená na budoucnost. Otevřela jsem oči a spatřila tmavovlásku. Nyssa postřehla, že jsem již zpátky v realitě. ,,Copak?" optala se, aniž by sama otevřela své oči. Zamyslela jsem se a prolétla pohledem po pokoji. Několik svíček bylo již vyhaslých a světlo zde bylo stále silnější. ,,J-jak dlouho?" optala jsem se se zaujetím. Dcera R'as al ghúla v poklidu otevřela oči a pohlédla na mne. ,, Něco přes pět hodin" odpověděla a já zalapala po dechu. Nemohla jsem tomu uvěřit. Přišlo mi to tak krátké. Někdo by řekl, že jen sedíme. To však nebyla pravda. Je to zamyšlení a vyrovnání sama se sebou. Žasla jsem. ,,Myslím, že nyní již budeš lépe spát" mrkla na mne a ještě jednou se nadechla a vydechla. Poté vstala a sfoukla i zbyteček svíček v mém pokoji. Nakonec jsem vstala i já a vyčkala na ni. ,,Co bude následovat?" optala jsem se, když se otočila zpět mým směrem. Meditace a její chování ke mne mi bylo příjemnější, než když se o to pokusil Al Ghar. Byla jsem za to velice ráda. Ironicky se usmála. ,,Jsi nedočkavá" nedostala jsem svou odpověď. Kývla ke dveřím. Následovala jsem ji chodbami pevnosti Nanda Parbat. Většina stráží na mne hleděla s opovržením a neúctou. Zato Nysse se dostávala jiná pozornost. Udivoval mne respekt a strach, jaký z ní všichni měli. Zatoužila jsem být alespoň chvíli na její pozici, jelikož mne ustavičné uzemňující pohledy ubíjely a shazovaly. Bez váhání vešla do jedné místnosti a já spolu s ní. Zalapala jsem po dechu. Obrovská místnost, s několika okny podél zdi, jimiž pronikalo jasné světlo. Protější zeď obklopovaly zbraně nejrůznějších typů a velikostí. Většinu z nich jsem nikdy neviděla. Meče, dýky, luky a katany. Další jsem pojmenovat nějak nedokázala. Pomalu jsem Nyssu následovala. Nepřišla mi nijak ohromená. Jak taky, když zde vyrůstala. Přišlo mi to strašlivé. Nemohla mít žádné dětství. Litovala jsem ji v tomto ohledu, však byla silná a mocná. ,,Vyčkej zde chvíli" poručila mi a zmizela za rohem. Nemohla jsem stále uvěřit tomu, kde se právě nacházím. Zanedlouho se zjevila Nyssa s jakousi mísou v dlaních. Nechápavě jsem si ji prohlížela, když ji položila na stůl. Došla jsem k ní. ,,Copak to je?" hleděla jsem na svůj odraz ve vodě. ,,Tvé první cvičení" pousmála se. Pochybovačně jsem pozvedla obočí. ,,Uděř ji" poručila mi. Nějak se mi tomu nechtělo věřit. Proč mne al Ghar hned nutil do zbraní a nyní Nyssa chce, abych mlátila do vody? ,,No tak" zamračila se a pokývla ke stolu. Nakonec mi to přišlo lepší, než schytávat tvrdé údery a dopady nebo se vyhýbat ostří meče. Oddychla jsem si a napřáhla se...