The Canary

91.) "Ollie"

Sara

Všude kolem se linulo pouze ticho, občasně narušené nějakým zatroubením aut v ulicích velkoměsta či křikem v odlehlých částech města.

Neměla jsem jako prioritu zachraňovat každého občana zde, to ať si dělá Oliver. O to se nestarám.

Pozorovala jsem z poza rohu jedné z budov okno naproti přes ulici. Vyšší brunetka si sundávala své drahé náušnice a ukládala je pečlivě na stolek. Její tělo obepínaly překrásné ebenově černé šaty a tak poukazovaly na její krásu.

Laurel Lanceová, má starší sestra, slabší alkoholička a právnička mi přišla vždy jako žena prakticky vhodná na všechno. Nikdy nikoho neodmítla a vždy chtěla pomáhat do posledního dechu. Já byla stejná a přesto úplně jiná.

Když v tom jsem uslyšela tiché nenápadné kroky za mými zády a prudce jsem sebou trhla. Otočila jsem se a spatřila muže v zelené kápi. Zase po mne bezhlavě jde, pomyslela jsem si.

Vystřelil po mne zkušeně, avšak v tu chvíli jsem byla už dávno pryč. Hrot jeho šípu se zaryl hluboko do betonové zdi budovy.

Běžela jsem jako o život, nesměl odhalit mou identitu. Pochybuji že by to zvládl a natož utajil před mou rodinou. A to by byl můj i jejich konec. Liga by je na místě zabila.

Seskočila jsem na nižší budovu s úmyslem se mu ztratit v ulicích, když v tom jsem uslyšela slabé zapípání a než jsem stihla reagovat, byl můj pohyb vpřed prudce zastaven několika provazy, pevně svazující mé tělo.

A pak že jsem ve vnímání svého okolí dokonalá, pomyslela jsem si a tak použila proti sobě svá vlastní slova. Vzhlédla jsem a mé oči nepatřily nikomu jinému, než samozvanci v zelené kápi.

Bylo velice zvláštní vidět jej po tak dlouhé době. Ohromně se změnil, ale ne zase až tak jako já. Snažila jsem se potlačit vzpomínky na boje o přežití, poslouchání samotného démona či snad na doteky jeho dcery.

Blížil se a působil tak důležitě. Přišlo mi to až neuvěřitelné, jak mu stouplo ego od doby, kdy jsme mrzli na zpustlém ostrově s Shado a Sladem.

Nenapadlo mne nic lepšího, než zapnout svou sonickou hračku spolu s odpočítáváním do plánu B. On se ale jen troufale usmál a pokračoval dál ve svém kroku. Bylo mi jasné, že zvuk nepomůže.

,,Hlasitější nemáš?" ušklíbnul se spolu s posměšnou poznámkou. Kéž by věděl, jak moc velkou chybu nyní dělá. Po chvilce neúnosný zvuk ustal a tak znovu nastalo ubíjející ticho.

,,Proč pořád sleduješ Laurel Lanceovou?" zajímal se zvědavě a já si v tu chvíli uvědomila, že už nemám na výběr. Spuštění plánu B nastane až za určitou dobu. A to jsem si říkala, že je zbytečné nechat odpočet na tak krátkou dobu k úniku v krizi.

,,To bych mohla říct i o tobě. Něco se asi bohužel nikdy nezmění..." učinila jsem dramatickou pauzu a snažila se jej co nejvíce zmást. ,,Ty a ona, navždycky spolu" ale bohužel byl akorát více dychtivý a zvědavý.

,,Co jsi zač?" přiblížil se ještě a to mě dostávalo. Najednou jsem si uvědomila, jak moc mi vadí jeho blízkost a nechápala, jak jsem s ním tehdy mohla odejít na tu pitomou loď.

,,Když to zjistíš, změní to tvůj život" odsekla jsem se slabou nadějí, že to vzdá. Ale to bylo opravdu nemožné.

,,To překousnu" odsekl mi a já si však trvala na svém. Viděl mne dvakrát umřít, pochybuji, že se s tím někdy smíří.

,,Tentokrát ne, Ollie" vyřkla jsem jemně a nechala poslední slůvko plynout okolím stejně tak jako lehký večerní vánek. Tak jsem mu totiž přezdívala jen a pouze já.

Nervózně a váhavě přešlápnul z nohy na nohu. Poté však ale natáhnul svou dlaň k mé tváři a já se ani nebránila, i když bych nejraději utekla. Začala jsem litovat toho, že jsem zůstala ve Starling.

 Sundal mi opatrně masku i se sněhově bílou parukou a já pocítila, jak se mu chvějí prsty. Poté nechal vše spadnout na zem.

Zadíval se mi hluboko do očí a zalapal prudce po dechu, jako bych mu ho snad já sama vyrazila. Sundal si prudce svou kápi a ucouvnul o dva kroky vzad, přišla jsem si najednou pod jeho reakcí jako duch.

,,Sáro" vyřknul zděšeně mé jméno, dlouho mne tak nikdo neoslovil. Nechápavě si mne prohlížel. Takový šok mu zřejmě nepřivodil ani Malcolm Merlyn jako Asasín.

,,A teď tě nechám, aby jsi se s tím srovnal" vyřkla jsem právě ve chvíli, kdy jsem spatřila změnu barvy na mé dokonalé hračce. Plán B právě včas.

Ozvala se velká rána a jeho to odmrštilo několik metrů opačným směrem než jsem byla já. Díky výbuchu ohořely provazy omezující mou svobodu a tak jsem se vyprostila z jejich sevření.

Popadla jsem svou masku a seskočila rychle z budovy, aby nemohl spatřit směr, kterým se vydávám...