The Canary

116.) "Jizvy na památku"

O týden později...

Sara

Rychle jsem se stihla otočit a vrátit troufalý úder statnějšího muže černé rasy. V tom se o to pokusil i druhý muž a jen díky rychlému reflexu jsem dřevěnou tyč obmotala okolo svého těla a ubránila se.

Vrhla jsem se do útoku a tak prozatímně vyřadila vojáka ze hry. Slabě jsem se usmála na Olivera a pustila se s ním do boje. Bavilo mne to.

Trefila jsem Ollieho do paže a otočila se, když v tom přišla krutá a nelítostná rána do tváře. Celým mým tělem projel proud bolesti a vrátil zpět, kde se zastavil v čele. ,,Diggu!" křikla nevinná dívka, stojící opodál.

Automaticky mi vystřelila dlaň k postiženému místu. ,,Ježiši, Sáro promiň!" vrhnul se ke mne bývalý mariňák. Já se k němu otočila zády a odložila svou tyč na stůl.

,,To nic" oddychla jsem si. Okamžitě však u mne stál ochranitelský samozvanec a zajímal se o můj stav. Bolest mne už ale dávno přešla.

,,Ukaž" poručil a prohlédnul si mou ránu na hlavě. ,,Krvácí, ale není to hluboké. Nic to není" ušklíbnul se a já taktéž. Poté ale věnoval naštvaný pohled ke svému společníkovi a to se mne dotklo. Přesto jsem to ignorovala.

,,To je fajn, další jizvy už fakt nechci" podotkla jsem a obrátila se zpět k Johnovi. Ten si úlevně odfrknul.

,,Tohle je od minometu?" optala jsem se při pohledu na fleky, zdobící jeho lýtko. On se okamžitě ohnul k onomu místu a poukázal si na něj.

,,Domácí výroba, trefa" chlubil se a já si to nemohla nechat ujít. I já mám nemálo památek nejen z ligy ale i z doby před tím.

,,Jo já jizvy znám" sehla jsem se ke své noze a vyhrnula své legíny. ,,Granát Alžír" asi mé nejhorší zranění. Dost ostrá mise, nepárali se se mnou.

,,Mě granát nezasáhnul" slabě se zasmál Oliver a já si všimla, jak nás zděšeně Felicity pozoruje. Jako bychom snad přišli z jiného světa, kde jsme přežili jediní.

,,Opravdu? To je vtipné" neodpustil si poznámku John. Následně nám ukázal Oliver své jizvy na hrudi.

,,Šípy a nože. Dost kulek ale žádný granát" zakroutil hlavou. Do toho se musel samozřejmě přidat znovu jeho společník. Lezli mi krkem, jak se předváděli. Já jsem žena a kolikrát jsem na tom byla hůř.

,,Já mám novou po kulce, devítka" ukázal na rameno a já se ušklíbla. ,,Osmatřicítka, jinak spíš meče a kopí" chtěla bych dodat jedy, ale ty jizvy nezanechávají.

,,Mám taky jizvu. Ve své puse" ukázala na sebe hubená blondýnka s brýlemi. Přišlo mi to docela zvláštní, ona a jizvy?

,,V šestnácti mi brali moudráky. Tři stehy, rostly mi totálně křivě" přikyvovala a chlapi se dali do tlumeného smíchu. Mne ale přišla strašně specifická.

,,Jsi roztomilá" usmála jsem se zářivě a ona se začervenala. Až pak jsem si uvědomila, jak blbě to znělo a zvláště ode mne. Ignorovala jsem to. Kdybych si teď zrovna nedávala pauzu a nevěděla, že se jí líbí sám Oliver, šla bych do ní.

,,Měli bychom vyrazit, ať nezmeškáš svou uvítací oslavu" navrhnul Ollie a já zkřivila obličej do velmi ublížené grimasy. Tohle nebude příjemné.

,,Nemusel jsi kvůli mě pořádat oslavu" oddychla jsem si a John už si šel hledět svého. ,,Ale ano, musel. Když tady někdo vstane z mrtvých, slaví se" slabě se nad tím uchechtnul. I mne to přišlo vtipné.

,,Je to tradice" dodal a já si vzpomněla na své rozbité vztahy. ,,Netuším ale jak se to snese s tradicí mé rodiny, aneb nenávidět se až do smrti" přetočila jsem oči v sloup.

,,Laurel změní názor" stále tvrdohlavý. ,,Možná" oddychla jsem si smutně. ,,Přežila jsem Lian Yu i Nanda Parbat. Tak snad zvládnu i tohle" dodala jsem si na odvahy.

Poté jsem sáhla po svém triku a společně jsme se vydali nahoru. V tom jsme zaslechli zběsilý a dosti nepříčetný známý hlas. Oba dva jsme se zarazili.

,,Ne Mindy, opravdu je to dost špatné načasování. Necelý den před otevíračkou? Vážně?!" křičela Thea do telefonu. S Olliem jsme si vyměnili nechápavé výrazy.

,,Fajn, ale nezkoušej se mi ozvat zpátky, že jsi si to rozmyslela" zavěsila a plácla přístrojem do baru. Vyhublá brunetka si všimla toho, že na sebe připoutala pozornost dvou párů očí.

,,Sáro, Olivere. Netušila jsem, že tu budete" usmála se, ale bylo vidět, jak je solidně podrážděná. Teď bych ji naštvat opravdu nechtěla.

,,Vše v pořádku?" zajímal se její bratr. Já se do toho nejspíš neměla co plést, alespoň jsem si to myslela.

,,Ne není, sice dnes máme zavřeno ale přišla jsem o jednu barmanku a já sama to s jednou další, která je fakt dost neschopná, nezvládnu" stěžovala si a já si vybavila svou brigádu na vysoké.

,,Mohla bych s tebou o něčem mluvit?" dodala ještě a tak si žádala soukromí ode mne. Přikývla jsem k souhlasu.

,,Dobrá no, tak já si jdu přepudrovat nos a obléct se. Uvidíme se večer" usmála jsem se a se slabým zamáváním k oběma jsem se vydala k východu. Nehodlala jsem jim tu dělat křena, mají to v rodině nemálo složité...