The Canary

74.) "Hysterie"

Sara

Neuvědomovala jsem si, že jsem na okraji dosti vysoké skály. A jakmile jsem se ucitla v prázdnotě, zalekla jsem se. Celým mým tělem projel mrazivý pocit.

,,Nysso!" křikla jsem na poslední chvíli a ona se vrhla proti mne. Zavřela jsem oči a už jen viděla sebe o několik set metrů níže na ostrých kamenech.

Však žádná bolest nepřicházela a já svá oční víčka zase otevřela. Pode mnou byla nekonečná rokle. Krev v mých žilách v tu ránu ztuhla a mé zorničky se zúžily tak prudce, že jsem div neoslepla.

 Vzhlédla jsem a spatřila svou milovanou, držíc mou dlaň pevně ve své. V jejích očích bylo neuvěřitelné zděšení a zoufalost.

,,Podej mi druhou ruku, prosím!" křikla proti mne, mé dlaně se potily a já jí pomalu ale jistě vykluzovala. ,,No tak!" opomenula mne zcela zoufale a já tak tedy učinila. Žasla jsem nad její sílou, však strachem jsem ztratila slova.

Zapřela se o okraj skály a snažila se mne vytáhnout. Nevěděla jsem jí jak pomoct, než jsem se však nadála, přehoupla jsem se za ní nahoru. Následně jsem se ocitala v jejím konejšivém náručí.

,,Ššš jsem tady. Odpusť mi..." šeptala, zatímco mne vrhkly slzy do očí. Nechtěla jsem přijít o nikoho ze svých blízkých, milovala jsem je. Vždy pro mne byli nejdražší. I když jsem dělala hrozné věci. Byla jsem v šoku i z tohoto incidentu.

Hladila mne něžně po vlasech a tiskla pevně k sobě, bylo to tak příjemné. Vlastně jsem si nedokázala představit, že bych nyní mohla být s někým jiným. Byla mi vším, co jsem v životě pořebovala. Milovala jsem ji celou svou duší i srdcem.

Vzlykala jsem jí do hrudi a lapala po dechu. Byly jsme jen my dvě a západ slunce. Nebylo to romantické, nýbrž lítostivé a srdcervoucí.

,,Prosím, nenech je zemřít" šeptala jsem tiše, ona však nijak nereagovala. Jen mne tišila a snažila se tu být pro mne. Bylo mi nanejvýše jasné, že nesmí udělat nic proti vůli svého otce. To ale neznamená, že nemohu já...

----

O několik hodin později jsem ležela v náručí své lásky v jedné posteli. Topila se v hlubokém spánku. Trvala na tom, že mne nenechá samotnou, měla o mne strach. Bylo to pochopitelné. Já však nemohla zůstat, v žádném případě.

Věděla jsem, jak moc jí tím ublížím. A rvalo mi to duši na cáry, ale musela jsem. Má rodina je v ohrožení a já si nemohla dovolit riskovat. Raději aby Ra's ztrestal mne, či abych byla doživotně na útěku, než aby zemřela má rodina.

Stočila jsem svůj zrak k ní. Pravidělně oddechovala, byla tak krásná. Nikdy bych neřekla, že je zabijákem. Kdysi možná bezcitnou, však díky mne je lepším člověkem. A i proto jsem tak moc litovala svého odchodu, spíše útěku.

Pomalu jsem se zvedla a mé bosá chodidla se dotkla chladné podlahy. Projel mnou mrazivý pocit strachu. Ale neměla jsem na výběr.

 Neváhala jsem a oblékla se. Dokázala jsem být dostatečně tichá, aniž bych ji vzbudila. S velkou bolestí v srdci jsem opouštěla její pokoj. Nyní jsem poslechla volání rozumu, srdce a city jsem se snažila potlačit co nejvíce do mého nitra.

Rozeběhla jsem se ke svým komnatám a do své tašky vzala vče potřebné. Zahalila se do výstroje ligy a rychle se vydala do ticha chodeb. Znala jsem polohu hlídek a tak jsem se nepozorovaně proplížila mezi strážemi.

Vyběhla jsem hlavním vchodem do pevnosti. Nechápu jak se mi to povedlo, ale proklouzla jsem i hlídkám venku. Než jsem se nadála, míjela jsem hrajice patříc Lize. Musela jsem se rychle vytratit, než si někdo všimne, že nejsem v pevnosti. Výhradně Nyssa a její otec...