Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
Věděla jsem, že Nyssa proti Oliverovi ani pod ovládnutím citů nebude mít šanci. Nemohla jsem dopustit, aby ji zabil.
Zhluboka jsem se nadechla a posbírala poslední zbytečky svých sil. ,,Tati, pusť mě" vyvlékla jsem se z jeho sevření.
,,Nehýbej se, zůstaň ležet" snažil se mne zastavit a já se zamračila. Chyběli mi, ale tohle bylo naléhavé. Musela jsem jednat rychle. Byla jsem jediná, jež to mohla zastavit. ,,Záchranka je cestě sem"
,,Musím je zastavit. Tati prosím!" zvedla jsem se. Pohlédnul mi hluboce do očí a následně přikývnul. Poté se rozeběhnul ven, hledat přijíždějící zdravotníky.
Já se otočila opačným směrem. Bolest mnou procházela jako několik nožů a sotva jsem se hnula. Doléhaly ke mne známé poznatky boje a tak jsem zrychlila co to jen šlo.
Vyškrábala jsem se na jeden trám visutý a zahlédla je. Nyssa měla v daný moment převahu, ale Arrow ji přechytračil a než stihla reagovat, přiškrtil ji známým chvatem. Doslova jsem se rozeběhla k nim.
Nyssa
Má čepel se mu otírala krutě o obnaženou kůži na krku. Už jsem doufala ve výhru, ale byl silnější. Otočil mou ruku proti mne a následně vykloubil rameno.
Sykla jsem bolestí a než jsem se nadála, převrhnul mne k sobě do pozice, ze které nebylo úniku. Snažila jsem se mu vyvléci, nešlo to.
Už mi docházel vzduch v plicích a loučila se se světem, když v tom jsem koutkem oka postřehla pohyb. Její blonďaté pramínky vlasů zářily i na tu dálku.
,,Nezabíjej ji!" křikla zprvu, ale hlas se jí zlomil. ,,Prosím" vyřkla zničeně a následně padla k zemi. Na to lučištník v zelené kápi moc dobře slyšel a tak mne od sebe odvrhnul. Prudce jsem zalapala po dechu.
Když jsem vzhlédla, mé oči spatřily onoho muže sklánějíc se nad mou milovanou. Ještě jsem vydýchávala krutý souboj. Cosi jí šeptal a zoufale si ji prohlížel. I mne ovládla bezmoc. Vyhoupla jsem se na nohy a čekala na následující.
Z ničeho nic se však prudce vymrštila do sedu a znovu se jí vrátil život. Její oči působily stejně čistě, jako jsem je poznala. Pohled al Sahfer uvíznul přímo na mé osobě.
,,Už žádné zabíjení" vyřkla poté, co už po několikáté utekla smrti. Nemohla jsem uvěřit tomu, že si sáhla na dno. Už byla téměř na druhé straně a to jen mou vinou. V onu chvíli jsem si uvědomila veškeré své chyby.
V jejích očích bylo zničení, neuvěřitelná bolest stejně i tak v mých. Věděla jsem, že když ona slova vyřknu, už ji nikdy nezískám zpět. Bude žít normální život bez úhony, jaký se mne nikdy nedostane.
Však když jsem se na ni podívala, cítila jsem to, co nikdy k nikomu. Nemohla jsem ji nechat trpět v lize. Já sama vím nejlépe, jaké to je vyrůstat a žít pod rukou mého otce.
,,Nysso, prosím" šeptla udýchaně. Její prosebný výraz plný utrpení jsem už nemohla snášet. Nedokázala jsem ji dále sobecky držet ve zle, když byla plná světla. Znala jsem následky toho, jež hodlám učinit. Přesto to bylo správné.
,,Ta-er al Sahfer," začala jsem a můj hlas se lámal pod návaly lítosti. Vím, že o ni definitivně přijdu. Ale lepší bude vědomí, že je šťastná s rodinou, než se mnou smutná bez cíle.
,,Jménem Ra's al Ghula,.." marně jsem nacházela ona slova. Uvízly na mne dva páry zvědavých očí. Její modré laguny jsem však vnímala tak, jako nikdy před tím.
,,..tě propouštím" vydechla jsem a Arrow spokojeně přikývnul. Bylo to to nejtěžší, co jsem kdy udělala. Díky ní už nejsem tak chladná a bezcitná jako kdysi, sobecká na to, abych ji nutila.
Když v tom se všude okolo rozezněly hlasité sirény a modro červené světla na chvíli oslepily můj zrak. Mihaly se zde stíny policejních uniforem.
Arrow se už dávno vytratil, ale já nemohla. Budou mi chybět její křišťálové oči, uklidňující a chápavý hlas, zlatavé pramínky vlasů, nemluvě o zvonivém veselém smíchu a něžných dotecích.
Nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy mne líbala. Stála po mém boku jak v dobrém tak zlém. V boji i neklidu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Její kukadla zalily slané perličky a já ji takhle nedokázala pozorovat. Okamžitě jsem se otočila, popadla jsem své zbraně a vyskočila oknem v zadní aule.
Najednou mi v hlavě zněly tóny jejího hlasu, promítaly veškeré vzpomínky na vše, co jsme zažily, dobré či zlé.
Pocity štěstí a radost pro mne dnes končí. Jediné co mne drželo v onu chvíli nad vodou byla myšlenka, že bude šťastná a nevázaná s rodinou.
To jsem jí dopřála a byl mi ukradený hněv mého otce, bolest, kterou budu muset zpracovat a samota, pod kterou budu trpět do konce svého zpustlého života...
