The Canary

71.) "Němý"

Nyssa

,,To určitě" zasmála jsem se a otevřela dveře mých komnat. Ona vešla spolu se mnou. I její tvář oživoval nádherný široký úsměv.

Vrátily jsme se přece jen z docela zdařené mise, však musím otce obeznámit s faktem, že Damien je nyní větší hrozbou, než kdy dřív. Nesmíme jeho nový způsob obrany a útoku ignorovat.

,,Jistě že ano. Jsem lepší než ty. Jedině učeň dokáže porazit mistra, to jsi mi sama řekla" ušklíbla se a já jí to vrátila s troufalým výrazem. Zkoušela mne, věděla, že i když jsem ji vycvičila, není lepší. Mám dlouholeté zkušenosti, což ona ne.

,,To se uvidí zítra na tréninku" ukončila jsem tuto debatu. Ona už nic dalšího nenamítala a chvíli mne pozorovala. Vytahovala jsem si věci z cestovní tašky a nastalo hrobové ticho. Nebylo mi to příjemné a tak jsem se otočila jejím směrem.

,,Pojď, odprovodím tě" mrkla jsem na ni a prošla těsně kolem ní. Nemohla jsem si odpustit jemný dotek své dlaně na jejím boku. Slabě se zachvěla, však zde jsme stále v utajení. Stačilo, že to ví Mirai.

Naše kroky se rozléhaly po velice tichých chodbách večerní doby v pevnosti. V těchto hodinách už málo kdo byl na cvičišti a mučenci byli buď potrestáni nebo vyčkávali na další proces.

Její pokoj nebyl nějak daleko a tak jsme se objevily před pancéřovanými dveřmi. ,,Vyspi se" něžně jsem si pohladila po paži a ona přikývla. Je pravdou, že minulou noc jsme toho moc nenaspaly, ples trval dlouho do noci.

Když se dveře zavřely a já se otočila, za rohem se minula mne velice známá postava. Přišel mi jako by se nás snažil sledovat, co měl v plánu? Bez váhání jsem se vydala za ním. Neunikl mi. Popadla jsem jej prudce za rameno a obrátila k sobě.

Nevydal ani hlásku a jeho tvář zcela bledá. Jeho tělo bylo zahaleno v dlouhém černém hábitu a oči byly jako ze skla. Přišel mi tak zničený, jako by jej snad mučili.

,,Vypadáš hrozně, co se stalo? V Rusku to nedopadlo?" nechápala jsem a on mne jen provrtal pohledem. Následně odvrátil zrak. Neřekl ani slovo, přišlo mi to zvláštní. Vždy měl námitky nebo alespoň ostrá ponaučení. Ale nyní nic.

,,Mluv se mnou, co se děje?" začínala jsem mít starost. Bála jsem se o něj. Sjela jsem jej několikrát pohledem, ale jeho tělo bez nějakých viditelných poradění, končetiny měl v pořádku, stál na nohách, jen jeho tvář byla bílá jako stěna.

Jen slabě pokývnul hlavou na znamení, že mluvit nebude. Poté sklopil zrak k zemi. Pochopila jsem, on to vyzradil. Jeho loajalita k mému otci byla silnější, mělo mi to dojít. Má naivita.

,,On to ví, že? Zabije Saru" vydechla jsem zděšeně a on rychle zavrtěl hlavou. Nechápala jsem, proč nemluví, vše uvnitř mne se svíralo. Můj žaludek se svíjel do malého uzlíku a až po chvilce jsem si uvědomila příčinu jeho němoty.

Má dlaň instinktivně vyletěla k mým ústům. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ra's stále jen vyhrožoval, ale že by toho byl schopný? Vím, je bezcitný a zcela bezpáteřní. Ale Mirai byl jeho pravou rukou už tak dlouho. Byli jsme téměř na stejné pozici v lize. Tedy až na to, že já jsem vtělení démona.

,,Nechal ti vyříznout jazyk" šeptla jsem skrz prsty a on letmo přikývnul. Měl svou hrdost a tak se otočil na patě a vydal rychle pryč. Nedivila jsem se mu a neměla to za zlé. I mne zalil neuvěřitelný pocit strachu. Nyní musím jít za ním a obeznámit jej s misí. Nikdy v životě jsem se tolik nebála...

Mirai je nyní němý muž...
Proč to Ra's al ghul udělal?
Co udělá se Sarou? Nebo snad vlastní dcerou?
Jak bude reagovat na činy Damiena Darhka?
Vše se dozvíte v následujícím...
Vaše Lucy :'33