The Canary

23.) "Vzpomínka"

Nyssa

Místnost byla ozářena pouze světlem z pochodní. Venku již dávno vládla temnota a ani hvězdy nemohly zabránit následujícímu. Ostří meče se lesklo ve slabém světle a házelo odlesky po okolních zdech místnosti. Zkušeně jsem se oháněla zbraní , tak bránila sebe a znemožňovala nepříteli, aby mi ublížil. Otec byl zrovna mimo můj domov. Zkušenými obraty a chvaty jsem se vyhýbala meči muže v černé kápi. Poslední obrátka a jemu se vysmekl meč z rukou. Následně se mu o kůži na krku otíralo ostří mého oblíbeného meče. Nezáleží na výšce, věku nebo postavení. Mne je sotva deset let a porazila jsem zkušeného bojovníka mého otce, samotného  R'as al ghúla. V tom jsem postřehla pohyb u dveří a tak jsem zbraň stáhla zpět ke svému boku. Uviděla jsem cizího muže a vydala se k němu. Neměla jsem z něho strach, to spíše vypadal vystrašeně on. Vypadám na malou a zcela neškodnou dívenku, zřejmě nečekal, že lze děti naučit i jiným způsobům. ,,Jsem Nyssa, vtělení démona" představila jsem se mu s pýchou a hrdostí na své postavení v lize. Čeká mne velká budoucnost, jednou nastoupím na místo svého otce a budu jmenovaná R'as al ghúlem. Toužila jsem po tom mít nad vším kontrolu jako on, včetně moci a bezpočet mužů. ,,Nechci s tebou bojovat" vyřknul netečně. Nechápala jsem, co zde tedy dělá. Co má v plánu a jaké jsou jeho úmysly. ,,Tak proč jste sem tedy přišel? Proč vás nemám zabít?" zajímala jsem se troufale. Co by proti mne zmohl? Nic, stejně jako spousta dalších. V tom se ke mne nahnul a jeho dlaň se ztratila za mým uchem. Když se znovu zjevil před mým zrakem, třímal v nich minci. Žasla jsem. Leskla se ve slabém světle místnosti. Neodolala jsem nutkání sáhnout si, nevěřila jsem, že je skutečná. Převzala jsem ji od něj do svých prstů. Několikrát jsem s ní otočila. ,,Al Saher" vydechla jsem a on se na mne nechápavě podíval. ,,Co to znamená?" napřímil se zpět. Ještě nikdy jsem jej neviděla, jeho oblečení ani neodpovídalo žádnému stylu, jež znám. Jeho obličej doplňoval roztržený ret, stejně tak obočí. Zřejmě nedávno dostal dost zabrat. Vnitřně jsem se nad tím pousmála. ,,Kouzelník"

Otevřela jsem oči a posadila se. Rozhlédla jsem se po okolí a zjistila, že ležím ve svých komnatách. Nic se nestalo, řekla jsem si. Stále se mi však před očima zjevovala ta vzpomínka. Byl to jen sen, opakovala jsem si. Jenže nebyl, je to zkušenost. Ale tak neuvěřitelně dávná. Al Saher.  Jen učeň má šanci porazit mistra. Malcolm je již pryč, otec jej propustil a nikomu neřekl důvod. Možná toto rčení jej přivádělo do rozpaků, či cokoliv jiného. Propustil jej za předpokladu, že se bude stále řídit pravidly ligy. Nesmí prozradit můj domov, jeho způsoby a jakýkoliv rituál, jež by pomohl nepřátelům mých lidí. Otec mu důvěřoval, však jestli své slovo vyplní, nemám zdání. Zhluboka jsem se nadechla a vnímala vzduch ve svých plicích. Následně jsem však znovu ulehla do svých loží a pokusila se znovu usnout. Vládla zde totiž ještě dlouho nekonečná noc...