The Canary

40.) "Návrat"

Nyssa

,,Co jsi udělala?" optala se mne Sara ihned, co jsme se vydaly do skladu. Myslela jsem, že bude více vděčná. ,,A co spíše ty? Saro copak ses pomátla? Co se vlastně stalo?" byla jsem naštvaná a shodila jsem ze sebe koženou bundu. Poté jsem se prudce otočila k ní. ,,Zaváhala jsem,... ale to už se nestane, slibuji" šeptla téměř neslyšitelně. Stále jsem na ni byla naštvaná, ale když jsem ji tam viděla tak stát. ,,Bála jsem se, že tě zabili" pronesla jsem a nastalo ticho. Zvedla pohled od země a zadívala se mi hluboko do očí. Nemohla jsem na ni být zlá, bylo vidět že si to vyčítá. ,,A proč máš tak černé oči?" usmála se troufale najednou, jako by se všechno napětí vytratilo. Následně jsem si uvědomila své divadlo na nájemného vraha a zasmála jsem se. ,,To je tak, když se chceš nechat odvést do vězení a dostat odtamtud někoho, na kom ti záleží" usmála jsem se a otočila. Odložila jsem své skryté zbraně na starý dřevěný stůl. Až po chvíli jsem si uvědomila, co jsem to vlastně řekla...

Cestou zpět jsme se spíše smály tomu, která z nás co udělala. Trvalo mi dost dlouho dostat linky z očí, Sara mi pomohla. Však čeho jsem se jako vždy nejvíce obávala byl otec a jeho reakce. Zanedlouho jsme spočinuly před ním samotným. ,,Co se stalo, že Ta-er al-Sahfer neuspěla?" prsknul naštvaně. Sara se bála odpovědět, bylo vidět že z něj má strach. To každý z nás. ,,Ale ona uspěla, jen nestihla uprchnout" opravila jsem jeho tvrzení a tak stočil prudce svůj pohled ke mne. Drzost z mé strany. ,,Tím je to tvá chyba, že jsi ji nenaučila vychytralosti" ucítila jsem chlad ostří jeho meče na své kůži. Nezabije mne, z toho strach nemám. ,,Neměla dostatek času na výcvik otče. Ještě se sama učí" pronesla jsem a tak R'as stáhnul svoji smrtelnou zbraň. ,,Dovol, abych jezdila na prvotní mise spolu s ní" ani nevím jak mne to napadlo. A pochybuji, že to otec svolí. Sara se na mne nechápavě podívala. Nastalo chvilkové ticho. Modlila jsem se, ať povolí. Alespoň kvůli mne, nikdy po něm nic nechci. Už když jsem si myslela, že nemám šanci, se otočil a vydal k Lazarovým lázním. ,,Dobrá. Ale nyní odejděte" odseknul svým nenávistným tónem, na který jsem již od dětství zvyklá. Uvnitř mne vše skákalo radostí a přitom jsem to sama moc nechápala...

Sara

,,Dovol, abych jezdila na prvotní mise spolu s ní" vyřkla a já nechápala, co se děje. To mi nedůvěřovala? Tomu nevěřím. To by mne sledovala i na poprvé. Přišla mne zachránit, možná o mne má strach. Vybavila se mi její slova. "To je tak, když se chceš dostat do vězení a dostat odtamtud někoho, na kom ti záleží". Záleží jí na mne, ale proč? Je přece z ligy. V hlavě jsem měla spoustu otázek. Myšlenkami jsem byla úplně jinde. V místnosti bylo ticho. Pohlédla jsem na ni. V očích měla prosbu. Po chvíli se od nás R'as odvrátil a odkráčel. Hleděl upřímně do studny. ,,Dobrá, ale nyní odejděte" vyřknul ve smyslu, že chce být sám, zřejmě. Nebo jen nemá náladu na nás dvě. Nyssa vděčně přikývla a poté vstala. Následovala jsem ji pryč...