Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
Celým domem prostupovalo nepopsatelné ticho. Neměl zde kdo být, bylo brzké ráno a slunce sotva vstávalo.
Mé myšlenky se zatoulaly zpět k minulosti a vzpomínala jsem na poslední rána, která jsem trávila sama se strachem o život mých milovaných.
Procházela jsem se uličkami obrovské budovy. Byla jsem zde téměř sama, venku by měli být tři bodyguardi. Hlídala jsem si je, aby oni neviděli mne jen já je ano. To mne vždy bavilo.
Často jsem přemýšlela, co by se zřejmě stalo, kdybych odmítla nastoupit na loď před několika lety. Stále bych studovala? Stále bych byla ta malá rozmazlená holčička? Nemám zdání.
V mých letech už má každý svůj jakýsi životopis a cíl. Ví, do čeho jde a zřejmě už se svou druhou polovičkou plánuje budoucnost.
Zatím co má budoucnost je jedno velké prázdno a minulost temnější než samotné ďáblovo údolí. A přesto mám pocit, že ve mne zůstalo jakési dobro. Když člověk dokáže milovat, stále je dobrým člověkem.
Zastavila jsem se u několika rodinných fotek, na kterých byly zachyceny nejrůznější vzpomínky této rodiny. Nad několika z nich jsem se byla nucena pousmát. Staré časy a tak..
Laurel tehdy byla do Olivera zamilovaná a plánovala společný život. Já jí to zničila, vše jsem si sobecky brala a bylo mi zcela ukradené, jaké to bude mít následky.
Stále jsem však nedokázala říct, zdali to byla chyba či osudový zlom k lepšímu. Jsem dnes sice hledaný a velmi nebezpečný zabiják, ale umím si poradit. Což je v dnešní době důležité. Nedokážu si představit, být bezbranná.
Můj pohled stále spočíval na lodi vyfocené a pečlivě uložené v krásném rámečku, když se otevřely dveře. Leknutím jsem sebou trhla a doufala, že se jedná o toho jediného, jež zná mou identitu v tomto domě.
,,Saro" pozdravil mne a já se usmála. Měla jsem štěstí. Theu bych zřejmě neošálila, že jsem třeba služebná na výměnu.
,,Jak bylo ve věznici?" zajímala jsem se upřímně. Bohužel si ale nemyslím, že soud vyhraje a bude zproštěna obvinění. Malcolm se o to postaral.
,,Byla tam tvoje sestra, bude stát na straně obžaloby" oznámil mi a já si jej překvapeně prohlédla. Divila jsem se nad tímto faktem, s Queeny si byla vždy blízká. ,,Zřejmě neměla na výběr" odpověděl na mou nevyřčenou otázku.
Jen jsem mu přikývla k souhlasu, protože to mnohé vysvětlovalo. Poté jsem jen dál mlčela a pozorovala fotografie, které jsou mi už více než známé.
,,Včera jsi mi neodpověděla.. Proč se nechceš vrátit domů?" zajímal se nyní už zcela vážně. Neměla jsem v plánu mu cokoliv říkat. Neuvěřil by mi.
,,Kvůli tomu co se stalo na ostrově?" stále více naléhal a já cítila doslova jeho dech na svých zádech. Nezbylo mi tedy nic jiného, než se k němu otočit čelem spolu s pravdou.
,,Ne.. až potom" stále jsem váhala nad odpovědí. Nechtěla jsem jej ohrozit a nehodlala jsem mu říci něco, co by mi nehrálo později do karet.
,,Ale..." chtěl něco namítat, když v tom se celou místností rozezněla obrovská rána nad našimi hlavami a skrz okno proletěl jistý muž v černém. Vše uvnitř mne se sevřelo.
Na vteřinu jsme ani jeden neváhali a pustili se s ním do boje. Netušila jsem, který z bojovníků se ujal této práce, avšak už měl jistou úroveň.
Vzduchem létaly nejrůznější věci a podařilo se mi rozbít i jakousi starou vázu. Když v tom mě udeřil tvrdě do obličeje a mi se na nějakou chvíli zatmělo před očima. Než jsem se nadála, ležela jsem na zemi.
Chvíli mi trvalo se zorientovat, když v tom jsem viděla Olivera jak sundává masku svému nepříteli s vědomím, že se jedná o Malcolma. To ale neví nic o Lize ani o tom, že je Malcolm jediný za celé dějiny Ra'se jako jeden z propuštěných.
,,Kdo jsi?!" křiknul po něm vztekle Arrow bez své kápě. ,,Pouze bojovník..." pohlédnul s opovržením na něj a poté na mne. ,,Jako ty" věděla jsem kdo to je, nikdy jsme se osobně nepoznali. Jednalo se o jednoho z Ra'sových důvěrníků.
,,Tak kdo tě poslal?!" zuřil Oliver avšak on trval na svém. V tom sáhnul Asasín po své dýce a hodil ji po lustru přímo nade mnou. Zmohla jsem se pouze na to odklonit se z jeho dráhy a vyšlo to jen o kousek.
Než jsme se však vzpamatovali, už byl útočník v tahu..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
