Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
,,Chci s tebou mluvit" zamračila jsem se na svého dlouholetého přítele, sotva se objevil v mém zorném poli. Ten jen přetočil oči v sloup.
,,Já to ale myslím vážně Ollie" snažila jsem se dál, když kolem mne jen jednoduše prošel bez jakékoliv další odezvy.
,,To já taky" vmísil se do toho další opodál stojící muž. Prudce se odrazil od stolu, na kterém do teď seděl. Následně se vydal za Oliverem.
,,Jak jsi mohl dovolit, že se Thea ocitla v nebezpečí?" zajímal se nabroušeně Roy a v jeho tváři se mihnul jakýsi stín. Znala jsem jeho pohled a proběhnul mi z toho mráz po zádech.
,,Sara vyletěla odsud tě zachraňovat, ale co kdybychom nepřišli včas nebo nevzali ten pitomý telefon?!" křiknul a ukázal ke mne. Jen jsem přihlížela okolnímu ději, stejně tak jako Felicity s Digem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ale já neměl ani ponětí o tom, že by to snad mohl přežít. Má v sobě Mirakuru a..." začal se obhajovat Queen, marně. Kluk v červené mikině jej nenechal dál blábolit.
,,To mě ale nezajímá! Já se tě ptám, co by jsi dělal, kdybychom tam nedorazili včas a on Theu zabil?!" teď už Roy křičel a nevypadalo to zrovna dobře. Tohle se nevyvíjí správným směrem.
,,Roi, uklidni se. Oliver za to nemůže" vmísil se do toho John a mladý klučina jej uzemnil vražedným pohledem. ,,Ty se do toho nepleť" odseknul.
,,Neovládáš se, vzpomeň si na trénink" snažil se jej uklidnit Oliver, ale to Roye akorát ještě více vytočilo a on vší silou třísknul do stolu. Urazil mu tak jednu nohu a vše se sesypalo na zem.
V ten moment jsem věděla, že se historie opakuje a bude to jen horší. V jeho očích se najednou blýskala jen zuřivost a jasně zelená tekutina, proudící v jeho žilách, jej zcela ovládla.
,,Už mě nebaví poslouchat ty tvé rozkazy a sliby, které nikdy nesplníš!" vrhnul se po něm a Oliver jej sotva zvládal. Nemohla jsem v tom Arrowa nechat a strhnul se krutý boj.
John se neodvážil a jen držel Felicity stranou. Mne odhodil od sebe a já narazila do zdi. Na nějakou chvíli jsem byla mimo a viděla před sebou celou svou minulost. Pak se mi před očima rozprostřela černočerná tma.
Když jsem se probrala asi jen o několik málo minut později, Oliver ležel v bolesti na podlaze a Roy se rozeběhnul pryč. John se za ním vydal a Felicity se vrhla k Oliverovi.
,,Co se to sakra stalo?!" křikla jsem rozjíveně, zatímco blondýnka pomáhala na nohy statnému muži v zeleném. Plánovali jsme jít do terénu, pátrat po Sladeovi.
,,Je pryč" oznámil nám bývalý mariňák, sotva sešel schody sem dolů za námi.
,,Nekoukej tak na mě tak" syknul v bolestech Arrow směrem ke mne a já si dala vzpurně ruce v bok. Ještě se mi trochu motala hlava, ale snažila jsem se to přecházet.
,,Vážně? Měl jsi mi to říct! Vůbec to nezvládáš!" okřikla jsem jej naštvaně.
,,A jak asi, bylo mi jasný, že ho hned odepíšeš.. Au!" ozval se instinktivně na práh bolesti, který měl nyní zřejmě dost posunutý. ,,Tss" odfrknul si směrem k brýlaté blondýnce.
,,S tímhle nic neudělám" posmutněla Felicity nad roztříštěným kolenem.
,,Musíš s tím do nemocnice a to co nejdřív" pohlédla směrem k Johnovi a ten přikývnul. Následně se věnovali mne.
,,Coje?" zamračila jsem se. Bylo mi ale nanejvýš jasné, že nemám na výběr. Už mne unavovaly jejich způsoby. Nerada jsem si to přiznávala, ale v tomto mi chyběla liga. Vše bylo perfektně promyšlené a on nezvládal absolutně nic..
---
,,Myslím, že mne už dneska nic nepřekvapí, i když to ven láká všechny grázly.." usmíval se vesele doktor do telefonu, jakmile vešel do místnosti své ordinace.
Oliver si vybral sám, já byla jen doprovod. Přišla jsem si jako chůva pro malé pětileté dítě, co se spálilo o horkou vodu, protože neuposlechlo výzvu.
,,Pomůžete?" zajímala jsem se zvědavě. Tento doktor byl jeden z nejlepších. ,,Beru zpět, musím končit" tipnul hovor a následně si nás oba dva sjel nechápavě pohledem.
Nemohl nás poznat, přeci jen jsme byli vybaveni do boje a skryti pod maskami. Možná tak z novin a vyprávění. Jsme známí jako hrdinové, což já ale nejsem.
Po rentgenu, kdy muž v bílém plášti zjistil, že se jedná k velmi vážné poranění kolenních vazů se Oliver velmi naštvaně vzpříčil.
,,Postavte mě zase na nohy!" ozval se a já jej zpražila pohledem. On mi jej zase pro změnu vrátil, nehodlala jsem se s ním dohadovat o slušném chování.
,,Kdysi jsem tu neměl nic, Čínská triáda nás okrádala o veškeré zásoby léčiv" začal a já si vzpomněla na Nyssu a naši misi. A Chien a zamyslela se nad tím, kde vlastně skončila. Zdali je mrtvá, jelikož ji Oliver předal ministerstvu zahraničních věcí. Dál jsem se s informacemi nedostala, vše je přísně utajené a bez ligy nemám zdroje jako dřív.
,,Ale pak se objevil jistý muž v masce a zachránil nás" usmál se a sáhnul do původně zamčené skřínky. ,,Chtěl jsem vám to vždy nějak splatit" otočil se směrem k nám a podal mi nějaké dvě lahvičky.
Řekl mi dávkování a následně ještě Oliverovi to koleno zafixoval. Poté nás ale donutil odejít z důvodu dalších jeho povinností. Byla jsem na Queena naštvaná a ne zrovna málo. Je naivní a neschopný řešit věci objektivně a tak, jak je potřeba. Zato já ano..
