The Canary

38.) "Výsměch"

Nyssa

Muž v uniformě mne tvrdě donutil se posadit na jeden ze spadlých trámů. Všude se to jen hemžilo policisty a kriminalisty, přesně jak jsem doufala. Byla jsem pyšná na svůj herecký výkon, i když tohle je nehorázně potupné. Však nyní se jim mohu vysmát do obličeje. Jak jsou neschopní a naprosto nezvládají vyšetřování. Blížili se ke mne a já je pobaveně pozorovala. ,,Takže ti rozebrala zbraň? Když jsi ji držel v ruce?" optala se nechápavě brunetka, když si muž po jejím boku zase dával dohromady svou pistoli. Ta jeho tvář, pěkně jsem mu srazila jeho ego. Musela jsem se nad tím usmívat, mé sebevědomí stoupalo každým jejich krokem. ,,Nepokoušej mne Sam. Určitě bude mít nějaký speciální výcvik" namítnul uraženě a uschoval si ji zase zpět do pouzdra u boku. Výcvik ligy stínů by jste nepřežil ani jediným dnem, pomyslela jsem si povýšenecky. ,,Tím se netrapte. Ta pistole není složitá" pousmála jsem se troufale a on mne zpražil pohledem. Vyšetřovatelka jen kroutila hlavou. Vypadala zmateně. ,,To jsou pasy z vaší kabelky, který je pravý?" třímala v rukou dva doklady, které jsem ukradla a jen maličko upravila. ,,Vyberte si" pokrčila jsem rameny, nemohla jsem si odpustit vřelý úsměv. ,,Jste profesionálka. Objednali si vás na vraždu a sem jste si přijela pro výplatu" konstatoval muž v obleku a kravatě. Protočila jsem oči nad tím, jak jsou naivní. ,,A chtěla jste se zbavit té ampulky, protože ta vás s vraždou pojí" doplnila žena a já jí věnovala jen netečný kamenný pohled. Ať si o mne myslí co chtějí, já se jim v duchu smála. ,,Nejste moc šikovná, otrávila jste i sebe" snažil se mi můj posměch vrátit, ale to jsem mu nemohla dovolit. ,,Pár kapek moc velkou škodu nenadělá, to ona reagovala moc rychle" což byl účel, ale to vědět nemuseli. Hraji zde o čas a drahá je každá minuta a snad i vteřina. Když si tak uvědomuji, ještě nikdy jsem nebyla nikým chycena při činu. Tohle bylo poprvé, ale to se nepočítá. Tohle je oběť pro záchranu... dívky která patří k nám. Zaváhala jsem a padla na mne otázka- Proč to vlastně dělám? Proč se o Saru tak zajímám? Proč mi na ní... záleží více než na jiných z nás? Zamyslela jsem se a oni vyčkávali na další odpovědi. Ale nic jsem jim nehodlala vykládat. Už jsem jen chtěla co nejdříve dokončit úkol. ,,Kdo vás objednal?" optal se netrpělivý muž. Zvedla jsem zrak k němu a usmála se. ,,Jak říkáte, jsem profesionálka. Diskrétnost je taky ctnost" odpověděla jsem mu troufale a on se zamračil. Nic mne nezastraší. ,,Dostanete doživotí, pokud nám to ihned neřeknete" vyhrožovala žena, zřejmě také velice chtěla znát jméno mého otce. A ten za tohle prakticky ani není zodpovědný. Zasmála jsem se jejich naivitě a neschopnosti konat svou práci. ,,No a co" odfrkla jsem si a znovu jim věnovala vítězný úsměv. Muž mne  již po několikáté probodl pohledem a mávnul na mého dozorce. ,,Odveďte ji do vazby," řekl směrem k němu. ,,Ještě si o tom promluvíme" dodal tiše jen mne. Byl velice naštvaný, poskvrnila jsem jeho čest, hrdost a sebevědomí. Zřídila ho žena, jak potupné pro někoho jako je on se svým postavením, že? Loučila jsem se s nimi zářivým úsměvem. Muž mne táhnul ven směrem k autu. I když bych se mu jednoduše mohla vysmeknout, dostat se z pout do vteřiny a utéct, nebylo potřeba. Udělal přesně to, co jsem od nich žádala. Nastoupila jsem do bílého auta a zanedlouho se rozjela pryč. Myslela jsem jen na to, aby byla Sara ještě na živu...