The Canary

102.) "Naléhavě"

Nyssa

Spěchala jsem rychle uličkami Nanda Parbatu. Dostala se ke mne zpráva, že se Al Owal vrátil se svými muži a nedopadlo to nejlépe. Mé nejhorší představy se zhmotnily.

Vrážela jsem nechtě do mužů procházejících kolem mne. Nikdo z nich si však nedovolil nic říct a i tak bych jejich poznámky ignorovala.

Bez váhání jsem vešla za pancéřované dveře, kde se nyní nacházela hlava démona. Můj pohled uvíznul na jednom jediném muži, klečíc před Ra'sem. Právě ten prudce vzhlédnul při mém příchodu.

Ignoroval mé chování a dále se věnoval bojovníkovi u jeho nohou. ,,Ta-er al Sahfer zapomněla, čeho jsem schopen. Zřejmě" zavrčel nenávistně a mávnul rukou. Poté se nižší muž vypařil dřív, než by si na něm můj otec vylil svou zlost.

,,Co se stalo?" zajímala jsem se zděšeně. On si mě netečně změřil pohledem, bylo na něm čitelné, že je rozzuřený. A ne málo.

,,Sara nás připravila o dva muže a spolčila se se samozvancem ve Starling City. Vyzývá mne k boji, pokud nenechám její rodinu na pokoji. Jak troufalé" odseknul mi a částečně ze mne spadlo břemeno.

Zalekla jsem se Al Owala a jeho záměru ji připravit o život. Přesto jsem byla znepokojená chováním mé milované. Nechápala jsem, proč odešla a ještě na sebe nechává spadat hněv Ra'se.

,,Podle mých zdrojů však zase zmizela" doplnil ještě. Následně se přiklonil k Lazarově Jámě a pohrával si s její hladinou.

,,Obávám se, že její chování je nemístné a nepředstavitelné. Uráží a ohrožuje celou organizaci. Když tak zoufale volá o smrt, bude jí dopřána za její hříchy" vyřknul najednou tak klidně, jako by se mi snad vysmíval do obličeje. 

Provokoval mne a vyčkával na mou reakci. Zkoušel mou loajalitu vůči jemu samému a zdali si vyberu ji nebo jeho samotného. Musela jsem zvolit tak, abych se vyhla tomuto rozhodnutí, které by nás obě mohlo stát život.

,,A když ji přivedu zpět a bude čelit dobrovolně soudu ligy? Smrt by nebyla nutná" napadlo mne. Zákon praví, že když se Asasín dobrovolně přizná k přečinu a to jakkoliv závažnému, čeká jej trest ne smrt.

,,Jak myslíš mé dítě. Dostaň Ta-er al Sahfer do Starling City, aby se následně sama vydala sem. Poté bude čelit následkům spravedlivého soudu" přikývnul a souhlasil tak s kompromisem.

Přikývla jsem k sohlasu a poté se sama vydala pryč. Musela jsem za každou cenu zjistit, co se se Sarou stalo a proč jí takto přeskočilo, protože dřív či později ji to bude stát život a to nemohu dopustit.

Můj plán byl jednoznačný. Vyslala jsem bojovníka do Starling City. Byl chytrý a věděl, jak se zachovat. Mé rozkazy byly jednoznačné a záměry taktéž.

Sara slyšela pouze na volání své rodiny o pomoc. A tak by nemělo být těžké ji dostat zpět, hlavně když je nyní ve spojení s mužem v zelené kápi, který jí jistě vše ihned řekne.

Zamýšlela jsem, jaký způsob využít. Nedokázala jsem ji připravit o jednoho z členů rodiny. Milovala jsem ji a tohle by se jí nemálo dotklo.

Mým triumfem se stal jed, který byl Saře velice známý. O zbytek se měl postarat Deleas al Ghar a tak jsem vše nechávala na něm. Já sama se vydám do Starling City, jakmile mi podá zprávy o tom, že je Sara zpátky.

Vše bylo dokonale vymyšlené. Věděla jsem, že na něj se mohu spolehnout, býval důvěrníkem Miraiho. S ním sice už nenacházím společná slova, doslovně, ale přesto mi byl oddán jako všichni ostatní v Lize...

----

Sara

Po návratu do Paříže jsem zůstávala v utajení. Stále mi hrozilo nemalé nebezpečí. Sotva jsem se vzpamatovala z rozloučení s otcem, byla jsem povolaná Oliverem zpátky.

Nebyla jsem z toho nadšená, takto riskovat. Doufala jsem, v nevědomí ligy o tom, že bych se takto rychle zase vrátila do nebezpečného území.

Věděla jsem, že Laurel má psychické problémy kvůli Tommymu a práci. Netušila bych ale, že se tak moc přiblíží našemu otci. Budu si to vyčítat do smrti, vše totiž začalo mnou.

Když jsem se zjevila u Olivera v úkrytu, od kterého znám kód, nikdo zde nebyl. Docela ticho a tak jsem odložila svou koženou bundičku hnědé barvy a usadila se na točící židli.

Znuděně jsem se rozhlížela kolem sebe. V tom můj pohled uvíznul na docela známé hračce a šibalsky jsem se usmála. Zoufale jsem potřebovala odreagovat.

Svlékla jsem si triko a sáhla po tyči. Svými konečky prsů jsem se chvíli jen s chladným kovem seznamovala a poté jsem se vyhoupla nahoru.

S každým dalším pohybem jsem si uvědomovala svou sílu, stahování svalů a rychlost dechu. Zanedlouho jsem měla dokonce i obecenstvo.

,,Kde je Oliver?" zajímala jsem se, když Diggle s Felicity došli blíže a já znovu skončika úplně nahoře.

,,Ve věznici a ty.." hodlal se John dál vyptávat, ale nedala jsem mu tu možnost. ,,Fajn" vyhoupla jsem se zase zpátky. Neměla jsem času nazbyt, očekávala jsem každou chvílí hlavu démona a svou smrt...