The Canary

18.) "Rukojeť Meče"

Nyssa

Čas utíkal jako voda. Celé týdny jsme trénovaly. Ukazovala jsem jí nejrůznější metody boje beze zbraní. Jak vyvinout sílu či využít soupeřovu. Nepodceňovat určitého protivníka. Otec se nestaral o mne či Saru, on se vždy stane pouze svědkem boje, ve kterém se nováček ukáže buď jako ten jež bude chopen být jedním z nás, či zemře. Vždy protivníka vybere R'as a nikdy to nesmí být osoba jež nováčka přivedla či vycvičila. Způsoby ligy jsou obestřeny rituály a starými zvyky. Ale dnes to bude jiné. Dnes do tréninku přidám i něco nového. Vyčkávala jsem na Saru, která se měla každou chvíli dostavit. Neměla jsem ráda nedochvilnost a to moc dobře věděla. Zrovna ve chvíli, kdy už jsem se hodlala vydat jí naproti, objevila se ve dveřích. Jako by si jedna má část oddychla, že ji opět vidím. Což jsem vnitřně nechápala. ,,Kde jsi byla?" zajímala jsem se s přísným výrazem ve tváři. Ona sklopila pohled. Měla ke mne určitý respekt, což bylo velice dobře. Ale z části jsem prostě chtěla, aby jsme si byly rovnocenné, což ale nešlo. ,,Velice se omlouvám Nysso. Potkala jsem Miraiho" ušklíbla se. Nechápala jsem kam tím míří a tak jsem na znamení pozvedla obočí. ,,Šla jsem směrem zde a on kolem mne prošel. Měl velice zvláštní výraz a tak jsem se za ním otočila s otázkou, co je s ním. Ani nevím co to do mě vjelo. Odpověděl jen něco ve smyslu že ví co se stane a odešel" v očích měla jakýsi strach a rozrušení. Oddychla jsem si. ,,Neměla bys jeho slova brát vážně. Je jen drzý" pokrčila jsem nad tím rameny. Vybavila se mi jeho slova-"Jednou ten titul už nebudeš nosit s takovou pýchou". Nechápala jsem kam tím míří a co naznačuje. Míval často zvláštní poznámky, nikdo jej nebral za slovo. Ani můj otec. Ona přikývla na souhlas. Dále jsem se tím nehodlala zabývat. ,,Dobrá" vyřkla jsem a vydala se ke zdi. Sáhla jsem po dvou mečích a pevně je sevřela ve svých dlaních. Vrátila jsem se k ní a pozorovala její výraz. Byl nečitelný a neutrální. ,,Dnes to bude jiné" řekla jsem a uchytila ostří meče v dlani. Ona sáhla po rukojeti.

Sara

Jakmile se vydala ke zdi, na níž je vystavené nejrůznější bojové náčiní, moc dobře jsem věděla, co bude nadcházet. Vrátila se ke mne s meči ve svých dlaních. Vztáhla jsem ruku po jednom z nich a přijmula jej. Když jsem jej třímala naposledy, je to spousta dní, byl o dost těžší. Tehdy mi hrozila smrt, nebo jsem měla alespoň ten pocit strachu. Nyní jsem jej neměla. Nyssa je jiná než byl Al Ghar či kdokoliv jiný. Neměla jsem zdání, jestli je to tím, že je to prostě žena. Cítila jsem hluboko uvnitř, že je jedinečná ještě jiným způsobem. Postavila jsem se vůči ní stejně, jako vůči "lehčímu protivníkovi". Ale ona nebyla jen tak nějaký panák ze dřeva a vystýlky. Ona je vycvičená, je to vůdčí osobností ligy. Ona je skoro tak silná jako R'as. Vychytralá a statná v boji. Ale najednou jsem neměla pocit strachu ze smrti. V hloubi duše jsem tušila, že mi neublíží. Pustila jsem se vpřed..