Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
Z mého skrytého bytu jsem se vydala do Verdantu. Věděla jsem, že tam Oliver bude a i kdyby ne, zůstala bych tam a nejspíš pokračovala ve svém truchlení.
Slyšela jsem ostré rány už nad schody a tak mi bylo jasné, že to bude dnes ještě zajímavé. Sešla jsem až úplně dolů a pozorovala lučištníka zběsile mlátit do panáka. Vzpomněla jsem si, na chvíli, kdy jsem měla tu čest s tímto druhem tréninku poprvé. Strhaně jsem tu myšlenku potlačila.
Hned mne co mne zpozoroval se zastavil. Došla jsem blíže k němu a pozorovala jej. Stejně tak i on mne.
,,Plakala jsi" bylo první, jež ze sebe dostal. Nevěřícně si mne prohlížel. Vypadal, jako by měl snad strach z toho, co můj smutek způsobilo.
,,Jo no, potěšilo mě, že pořád můžu" ušklíbla jsem se nad svým výcvikem a tím, že už mne k slzám dlouho nic nedonutilo. Vždy to byla jen rodina.
,,Jsi v pořádku?" zajímal se zcela vážně. Nebyl zrovna nápadný ve vyzvídání, stejně jsem neměla co tajit. Liga je pryč a on už o mne věděl snad všechno.
,,Laurel nebyla z našeho shledání nadšená tak, jak sis myslel" schovala jsem si dlaně do kapes a snažila se působit silně. Ale byla jsem spíše ironická.
,,Dej jí čas" navrhnul a ještě jednou si tvrdohlavě udeřil do onoho cvičícího nástroje. ,,Dala jsem jí šest let" namítla jsem s tím, že už je to dost.
,,Co přesně si na tom panákovi vyléváš?" zajímala jsem se se slabším posměchem. Ani on nebyl nejlepší ve skrývání pocitů.
,,Moje matka není taková, za jakou jsem ji měl" oddychnul si. Bylo mi to jasné, věděla jsem hodně i díky lize. Byla vychytralá, ale na dětech jí záleželo.
,,To asi není sama" podotkla jsem směrem ke mne a mé minulosti. Nejen k tomu, ale i k mé změně. Bylo vidět, že to v žádném případě nečekal.
,,A co teď?" zajímal se zvědavě po chvíli ticha. Nebyl zrovna nenápadný, bylo mi jasné, kam celou tu dobu míří.
,,Já nevím" oddychla jsem si docela zničeně. Potřebovala jsem nutně jakkoliv odreagovat a tak jsem hrála jeho hru. Byla jsem na dně. ,,Já taky ne" přidal se.
,,Vím jen jedinou věc" přiblížila jsem se k němu a zahleděla se mu hluboce do očí. Odráželo se v nich tolik věcí, stejně jako v mých. Byl to jiný pohled, než jsem vídala posledních pár let. Docela velká změna.
,,A to jakou?" zajímal se a pohled mi oplácel. Chvíli jsem váhala, jak mou větu zformulovat, ale nakonec už mi bylo vše ukradené.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jsem doma" vydechla jsem a nastalo hrobové ticho. Najednou začal svým pohledem střídavě kmitat mezi mými rty a očima. Bylo mi jasné co přijde a nebránila jsem se.
Poté se z ničeho nic vydal prudce ke mne a objal mne. Přisál se svými rty na ty mé. Bylo to úplně odlišné, než si vybavuji. Polibky ženy jsou jinak výjimečné než muže a on si mne kradl sobecky.
Začal se mi pomalu ale jistě dobývat pod koženou bundu a ta zanedlouho ležela na podlaze několik metrů od nás, včetně mého trika.
Jeho silné paže mne obepínaly a já si uvědomila, že to nemůžu. Najednou mou mysl popadly výčitky svědomí a i když jsem to zprvu při svém příchodu chtěla, rozmyslela jsem si to.
,,Něco je špatně?" nechápal, když jsem se od něj prudce odtrhla. Což bylo za docela krátkou dobu již podruhé a přišlo mi to komické.
,,Ty jsi neudělal nic špatně, já jen..." uhla jsem pohledem od jeho svalnaté hrudi a ostrého pohledu. ,,Promiň nemůžu" šeptla jsem jen nakonec a ustoupila od něj.
Jeho tělo bylo zjizvené stejně tak jako mé, bylo to až děsivé. Každý jsme si něčím prošli a to nás spojovalo. A přesto k sobě nemůžeme přiléhat.
,,Stále ti záleží na.. ní?" dostal ze sebe naštvaně. Myslel tím Dceru démona, bylo to nanejvýš jasné. Žárlil a možná měl i pravdu. Přesto jsem v mysli měla nyní jiný důvod.
,,Ne, ale už tak je na mě Laurel naštvaná, dokážeš si představit, co by to s ní udělalo kdyby zjistila, že jsme zase spolu?" trvala jsem na svém a sáhla po jasně šedém triku, které se válelo opodál.
,,Můžeme svůj vztah tajit" snažil se dál, ale já jen zakroutila hlavou k nesouhlasu. ,,Omlouvám se Ollie, nejde to. Neměli bychom se zatěžovat minulostí" vyřkla jsem a omluvně se usmála.
,,Uvidíme se zítra" oblékla jsem se a vydala pryč. Zde jsem být nemohla a najednou mi přišlo, že nejsem nikde vítaná. Jeho pohled se mi zarýval do zad až do mého odchodu z místnosti...
