Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nyssa
Celým mým tělem proudil po celou dobu velmi zvláštní pocit. Měla jsem zaučovat nováčka a moc jsem se nesoutředila. Nakonec se ukázal Sarab a mou práci si přebral. Já se vydala bezmyšlenkovitě bloudit chodbami Nanda Parbatu.
Nemohla jsem myslet na nic jiného než jen na ni. Utekla kvůli rodině, vrátila se kvůli rodině. Jak mohla být tak chladná? Nemohla jsem uvěřit tomu, že by sem přišla jen kvůli záchraně města, ne po tom jak složitě se odsud dostala, celé se to zapsalo do dlouhé historie ligy. Stále jsem doufala, že nemohla jen tak zapomenout na to, co mezi námi ta léta bylo.
Poté jsem si vzpomněla na Sařina slova- nejvyšší soud. Nedokázala bych u toho být přítomna a jen nečinně přihlížet, jak mou milovanou otec drásá. Přesto mi to nedalo a než jsem se sama nadála, ocitla jsem se před pancéřovanými dveřmi.
Bez váhání jsem docela troufale vešla, netuším kde se ve mne vzala ta odvaha v tuto dobu. Můj pohled se zastavil na mém otci, sebevědomě si vysedávajícím na svém korunním místě. Měl zavřené oči a nejspíše hluboce přemýšlel.
,,Jak se daří nově příchozímu?" zajímal se. Moc dobře věděl, kdo je příchozí. Jeho smysly byly nepřekonatelné a zostřeny výcvikem ligy. Nikdo jej nemohl předčít, to jsem si tedy alespoň myslela.
,,Zatím si vede dobře, snad tak bude i pokračovat.." chtěla jsem s ním probrat jeho plán, když v tom se můj krok zastavil u docela rozsáhlé skvrny rudé tekutiny, nyní zdobící lesklou podlahu hlavního sálu. Ladyaha 'aghlaa, pomyslela jsem na ni. *
Ra's mne zaujatě pozoroval, zatím co můj hlas se vytratil. Věděla jsem moc dobře, čí je ta krev. Nemohla jsem se nadechnout. Mé srdce se rozběhlo jako o závod a najednou jsem si znovu uvědomila, jak mi na ní záleží.
,,Ta-er al Sahfer obnovila svou věrnost. To jsi předurčila" vyřknul po chvíli ticha. Jak to jen mohl říct, blesklo mi hlavou. On se vyžíval v mém utrpení a v utrpení té jediné, která mne změnila. Nechápala jsem proč, stále jsem věřila, že to zpracuje.
,,Věřím, že ji za tři dny doprovodíš na cestě do Starling City a postaráš se, aby Slade Wilson už nebyl problémem pro naše řady" zamračil se. Další instrukce pro další misi. Což však bylo přesným opakem toho, co Sara chtěla.
,,Jistě" přikývla jsem a snažila se nemyslet na to, co se tu před několika minutami muselo dít. Nemám zdání, jaký trest jí byl přisouzen. Jistě to však nebylo nejmilejší, už jen protože je to Sara. On se troufale usmál, jako by vše šlo podle jeho plánu.
,,Nečekám žádná překvapení nebo komplikace" zamračil se a já znovu souhlasila. Sotva mi dal pokyn k odchodu chabým mávnutím ruky, doslova jsem vyrazila prudce pryč. Měla jsem pouze před očima ji v bolestech, ležící v kaluži krve před mým otcem. Ten se spokojeně usmívá a všichni přihlížející svědci s ním.
Mé rychlé kroky se rozléhaly po celém okolí. Dva muži, pečlivě hlídající hlavní část, mi jen tak tak stihli uvolnit cestu. Nevšímala jsem si jich včetně nechápavých pohledů, které mi věnovali.
Když jsem se ocitla přede dveřmi do jejích komnat, prudce jsem se zastavila. Srovnala jsem si myšlenky a uvědomila si, jak jsem právě byla zbrklá a nerozumná. Nemyslela jsem jasně a mé činy byly naprosto ovlivněné jedinou osobou. Má hlava už dávno nebyla čistá a už nejspíš nikdy nebude.
Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Byla pro mne naprosto vším a dávala jsem to jasně najevo, už jsem to ani neskrývala. Dcera Démona je lesbička, jaká ostuda a ponížení. Nikdo o tom nesměl mluvit a bylo mi to ukradené. Jsem silnější než všichni tady a nikdo si nedovolí mou autoritu zpochybňovat.
Prošla jsem si peklem a teď je zase tady. Už jsem se jí nikdy nedokázala vzdát, nechat ji zase odejít nebo o ni jakkoliv jinak přijít. Je to jako osudem dané, že se vrátila zpět.
Sara
Snažila jsem si marně zašít ránu na rameni. Při každém dalším pohybu se celým mým tělem ozvala nepříjemná odezva. Neodpustila jsem si další syknutí.
Nevnímala jsem nic jiného než ostrou bolest a tak jsem si ani nevšimla přítomnosti neznámé osoby. ,,Sakra" zavrčela jsem, když mi na podlahu z postele spadl mokrý zakrvácený hadřík.
Chtěla jsem se pro něj křečovitě natáhnout, když jej kdosi zvednul za mne. Zvedla jsem svůj pohled a sjela si jím postupně celou postavu. Zorničky se mi zúžily při zjištění, o koho jde. Nejen, že mne vyděsila svým příchodem, ale i tím, že je to ona. Ztratila jsem slova.
Mlčky namočila jemnou látku do bylinkové a desinfekční vody. ,,Ukaž" usadila se přímo za mnou. Neměla jsem sílu jí odporovat. Sama si své rány nevyčistím a ona by si to stejně nenechala vymluvit.
Jemně se dotýkala mé obnažené kůže. Chlad vody mnou prostupoval a po nějaké chvíli jsem se cítila o tolik lépe. Chyběla mi péče jiné osoby, bylo to v něčem jiné. Znala jsem ji a máme za sebou tolik.
Zkušeně mi i sešila ránu. Letmo jsem se za ní ohlédla, zatímco se mne snažila dát dohromady po docela krutém vyjádření nenávisti Ra'se vůči mne. A to právě kvůli jí samotné.
,,Nysso.." chtěla jsem jí něco říct ale ona mne prudce zastavila. ,,Ne, já chápu" zakroutila hlavou a následně hodlala opustit můj pokoj. Najednou jsem měla dost nato, abych jí řekla naprosto vše.
,,Stůj" chytila jsem ji na poslední chvíli za paži a ona si mne sjela svým zvědavým pohledem. Ty pronikavé temné kukadla mi tolik připomínaly to, jak jsem ji milovala. A když se na mě podívá, vidím jen smutek a utrpení, kterou jsem jí způsobila svou zradou. Jistě nechápala, oč mi teď jde a ani já to nevěděla. Stále jsem však měla potřebu se jí omluvit.
,,Vím, že jsem nechtěla, abychom spolu znovu jakkoliv komunikovaly.." začala jsem a ona se znovu usadila vedle mne. Když si vzpomenu, že právě zde jsem ji před několika měsíci opustila v noci, bodne mne znovu u srdce i po té době.
,,Ale jsi pro mne stále důležitá. Uvědomuji si, jak jsem ti tehdy ublížila. Neměla jsem však na výběr a doufala jsem, že to pochopíš" vysvětlovala jsem a ona mne jen mlčky pozorovala. Nic neříkala a ani její kamenná tvář tomu nepomáhala.
,,Vše dělám pro rodinu, ale teď jsem tady a nemám v plánu zase odcházet. Zjistila jsem, že mi zásady ligy jakýmsi způsobem i chybí.." šeptla jsem nakonec a ona si mi věnovala nechápavý až udivený pohled.
,,Chtěla bych, abychom zůstaly přátelé. Nehodlám se ti vyhýbat, věřím ti jako nikomu" navrhla jsem a doufala, že bude souhlasit. V jejích očích se cosi blýsklo, netušila jsem co.
,,Jistě, Ta-er al Sahfer. Je to jen na tobě" šeptla najednou docela chladně a prudce vstala. Neměla jsem sílu jít za ní, ani odvahu.
,,Za tři dny se vydáme do Starling City spolu s dalšími šesti muži, vybranými Ra'sem" oznámila mi ještě, stojíc zády k mé osobě. Následně zmizela za pancéřovanými dveřmi a já byla zase sama. Posmutněle jsem si nad tím oddychla...
