The Canary

131.) "Poslední Zásah"

Sara

,,Na" podal mi Arrow zvláštně upravenou pistoli a další lék. Přebrala jsem si od něj vše a uschovala. 

,,Drž se v záloze. Musím přijít sám, ano?" poručil a já přikývla k souhlasu. Následně jsem se od něj rozdělila. Vyhoupla jsem se na jeden z trámů a oknem do nejvyššího patra vnikla dovnitř. Byla jsem zde zcela sama.

Plížila jsem se tiše patro po patře. V tom jsem zahlédla v přízemí Arrowa, cosi vykládat Sladeovi. U jeho nohou klečela Felicity a o kousek dál držel v zajetí Laurel pouze jediný voják v masce. To mohlo být snadné.

Jediné, co jsem v tu chvíli považovala za kritické, byla Sladeova katana u krku nevinné ajťačky. Ta se klepala strachy a pozorovala zděšeně jak Olivera, tak ono ostří. 

,,Vím, jaké to je nenávidět, chtít pomstu. A teď vím, jaké to je vidět mého nepřítele tak roztržitého, že nevidí skutečné nebezpečí přímo před ním" ušklíbnul se Oliver a já si nemohla nevšimout, jak Felicity vytahuje z kapsy modravou tekutinu ve stříkačce. 

V tom se prudce ohnala a trefila nepřítele číslo jedna přímo do krčí tepny. Slade se v křečích svalil ke špíně na podlaze. ,,Zabij ji!" poručil svému poslednímu muži a to jsem brala jako svůj čas. 

Vyskočila jsem ze svého úkrytu a vystřelila přesně mířenou šipku. Než stačil Laurel jakkoliv ublížit, svalil se k zemi. 

,,Dostaň je odsud!" křiknul Oliver směrem ke mě v zápalu boje se Sladem. Popadla jsem sestru za paži a s Felicity v závěsu jsme vyběhly nejkratší cestou ven. 

,,Co teď?" optala se Laurel a já zapřemýšlela. ,,Vrátíme se do Verdantu" rozhodla jsem a chtěla se dát ke klubu v Glades.

V tom se ze tmy vynořil maskovaný. Z poza další budovy dalších hned několik. Sáhla jsem do kapsy pro šipky a uvědomila si, že mi zbývají pouze dvě jediné. 

,,Sakra" proklela jsem a ucouvla o krok. ,,Saro?" kvíkla má sestra z poza mých zad a já opravdu netušila co mám v tu chvíli dělat. 

,,Zabavím je a vy musíte utéct" vyřkla jsem k ní a kývla k volné cestě mezi zchátralými zdmi skladu.

,,Ne! Nenechám tě tu!" vzepřela se Laurel vůči mému plánu, bohužel neměla na výběr. ,,A čím mi asi tak pomůžeš?" zajímala jsem se a tak ji umlčela. 

,,Běžte!" křikla jsem, mezitím co se k nám vojáci blížili. Felicity si vybrala správně a popadla ji za ruku. 

,,Tak se ukažte" zamračila jsem se a jedním tahem rozložila svou nejlepší zbraň. Stříbrný kov se zalesknul ve světle pouličních lamp a já doufala v nejlepší.

Dva jsem složila pomocí léku a s dalšími jsem si holt musela poradit sama. Zprvu jsem si věřila, ale po prvních pár ranách ve mě naděje uhasínala.

Bolestně jsem vykřikla, jakmile mne maskovaný přetáhnul jedním z opodál ležících dřevěných trámů. Složila jsem se k zemi a když jsem se chtěla znovu zvednout, neumožnili mi to.

V tom jsem zaslechla svištění rychlých šípů. Doufala jsem v záchranu a ta přišla. Padli lékem ochromeni a já vzhlédla. Čekala jsem Arrowa, ale nebyl to on. 

Stála vysoko nad našimi hlavami. Černý stín se mihnul okolím, z mužů byl jasně cítit strach. Vytáhla meč a ten se nebezpečně zalesknul. Smrtonosná zbraň a přesto tak úchvatná.

Seskočila sebevědomě k nám, otevřela oči a já si až v tu chvíli uvědomila, že je měla už nějakou chvíli zavřené. Probodne jednoho z nich pohledem a následně se pomalým ladným krokem vydá k nim. Já jen přimrzle ležela na mokré zemi a pozorovala celé to dění.

Její kroky nevydávaly žádný zvuk, byla jako duch. Všichni na ni upírali šokovaně pohledy, takovou jsem ji ještě nepoznala. Pozvedla svou tvář a okolní slabé světlo ji osvítilo jako ďábla.

,,Vaše životy vám nejspíše nejsou dost drahé" zavrčela a udělala v dlani se zbraní zkušenou obrátku.

Jeden z ozbrojenců se ještě pokusil mne připravit o život a tak splnit svůj původní úkol. Jen jsem sebou cukla do strany, na víc jsem v tu chvíli neměla. Ona však jen máchla rukou a ostří její dýky se zastavilo v jeho hrudi. 

Vrhla se na ně jako démon sám, vyzařovala z ní nepopsatelná zuřivost. Dvěma z nich jedním pohybem ruky setla hlavu a poslední se jí vzdali téměř sami.

,,Přeji příjemnou cestu do pekel" sykla a šibalsky se usmála, když probodla posledního. Jakmile z něj ostří prudce vytáhla, svalil se k zemi kus ode mě.

Svým pohledem se zastavila u mne a následně ke mne natáhla svou paži. Z tváře si strhla šátek i kápi z čela. Její výraz se změnil ze zuřivého na vystrašený. ,,Neublížil ti nějak?" v jejích očích se blýskala starost a mísila se s láskou, která se nedala k ničemu přirovnat.

,,Kromě hrdosti... nijak" ušklíbla jsem se. ,,Děkuju.." šeptla jsem a vzhlédla k ní. Topila jsem se zase v jejích krásných čokoládových kukadlech. Už žádné lhaní a předstírání.

,,Zachránila jsi mě, a to už několikrát.." začala jsem a vyhledala svou dlaní tu její. ,,Nikdy jsem dostatečně nedocenila to, jaká jsi a také, jak moc pro mě znamenáš. Omlouvám se..." hleděla jsem jí upřeně do očí. 

,,Al Sahfer.." šeptla a hodlala něco namítat, ale to jsem přerušila. Natáhla jsem se k ní a spojila naše rty tak, jako už dlouho ne. Svět okolo se zastavil a já vnímala jen a pouze ji. Cítila jsem její doteky na svých lících.

V tu chvíli mi došlo všechno. Proč mě to tak táhlo do Nanda Parbatu, proč jsem nehodlala být s Oliverem a spousta dalších faktů. Mé srdce to vědělo celou tu dobu a teď se ozvalo definitivně.

Když jsem se odtáhla a letmo se usmála, pohladila mne po tváři. V tom však prudce stočila svůj zrak kamsi za mne a já se otočila stejným směrem. Spatřila jsem Laurel s Felicity na nás se zaujetím civět. Uvědomila jsem si, že Laurel vlastně o této mé stránce nevěděla.

,,Musíme jít" pobídla nás Nyssa a já přikývla k souhlasu. ,,Kde je Oliver?" optala se roztěkaně má sestra a já se zamyslela.

,,No, vzhledem k tomu, že drony A.R.G.U.S.u ještě nenechaly město lehnout popelem, tak nejspíš bude v pohodě" vydedukovala jsem si fakt a Felicity se slabě uchechtla. ,,Slade byl zajat a Ra's bude chtít vědět, kde se nachází jeho vězení..." naznačila dědička démona a já souhlasila s návratem.

Následně jsme se tedy vydaly všechny společně do Glades. Náš boj jsme vyhráli a nakonec to skončilo lépe, než bych kdy čekala...