The Canary

123.) "Na první pohled"

Sara

Bylo zvláštní, procházet se zase po pláních nekonečné kamenité pouště. Natož tak chodbami pevnosti Nanda Parbat. Vše mi to přišlo tak cizí a přesto důvěrně známé. 

Snažila jsem se pohybovat uličkami, které vedly přímo k mému cíli a přesto jsem se chtěla vyhnout co nejvíce osobám v černých zbrojích. Bohužel se mi to nepodařilo, nikdo z nich si neodpustil netečné pohledy, plné buď opovržení, nechápavosti či nenávisti.

Dosti mne zaskočilo, že mne stráže nehodlali před samotného Ra'se předhodit sami. Sice jsem přesně tam měla namířeno, ale jejich tváře mluvily za vše.

Otevřela jsem sebevědomě pancéřované dveře do obrovské místnosti v samotném centru tohoto dění. Snažila jsem si dodat odvahy. Pokud mi tento boj vyjde, má rodina bude v bezpečí a nikomu se nemusí nic stát. Potřebuji pouze pomoc k odvaze a síle přes bolest a utrpení.

V tu chvíli se ke mne však vrhli hned čtyři muži a jeden z nich mi přiložil ostří svého meče ke krku. Další tři mne jen obestoupili a měli pevně v merku. 

,,Kdo se opovažuje mne rušit v době, kdy si žádám naprosté soukromí?!" ozval se přísný a káravý hlas, mne velice známý a povědomý. Vybavilo se mi tolik nehezkých vzpomínek na jeho tvář, ačkoliv do ní nyní nevidím.

,,Můj pane, žádám vás o vyslechnutí" vyřkla jsem. Při mých slovech Ra's prudce vstal z Lazarovy Jámy. Jeho svalnatá hruď plná nehezkých jizev mluvila za vše. Probodnul mne svým nejzlomyslnějším pohledem.

Poté, co mu jeden muž pomohl obléci se do svého kabátu se vydal ke mne. ,,Samotná Ta-er al Sahfer. Čemupak vděčím za tvou návštěvu?" zajímal se s jasnou zvědavostí a nepochopením v hlase.

,,Město Starling City je v nebezpečí pod nátlakem jednoho z vašich nepřátel. Prosím o pomoc" vyřkla jsem a snažila se udržet si chlad v hlase. Nebylo to nejlehčí.

,,A co bys mi za to tak mohla nabídnout? Řekni mi jediný důvod, proč tě nemám hned tady připravit o hlavu a poslat na onen svět?" pozvednul arogantně obočí. Jeho dlaň spočívala na rukojeti majestátného meče. Zabil za svůj předlouhý život tolik lidí.

,,Svou oddanost vůči vám a lize. Chtíč postavit se před spravedlivý soud" vyřkla jsem povýšeně. Přesně o tohle totiž šlo celou dobu Nysse tehdy, když se mne snažila dostat domů. Tentokrát ale chci, aby to šlo mimo ni. Sama doufám, že zde nyní není.

,,Tvé jediné štěstí, al Sahfer. Vtělení démona neměla to právo tě propustit a já neměl trpělivost dál plýtvat muži na hledání zvrhlice, jež ukradla mé dceři soustředěnou mysl, rozum a srdce" zamračil se a při jeho posledních slovech se vše uvnitř mne stáhlo.

Jen jsem mlčky pozorovala oné dění. Čekala jsem ránu, výhrůžky a dokonce i smrt. Však nic z toho nepřicházelo. Nenáviděl mne, to mi dal jasně najevo. Nyssa al ghul je díky mne lepší, než si on přiznává, v jeho očích je kvůli mne slabá.

,,Dnes za soumraku proběhne nejvyšší soud. O tvém osudu i trestu se rozhodne a ty jej přijmeš" oznámil mi povýšeně a následně se prudce otočil. Drahý plášť jen zašustěl za jeho rychlým pohybem.

,,Jistě, děkuji" přikývla jsem k souhlasu. Brala jsem to jako jeho konečné rozhodnutí a tak jsem se otočila k odchodu. Zastavil mne však jeho ostrý a nelítostný hlas.

,,Varuji tě, Ta-er al Sahfer. Přede mnou nic neutajíš" vyřknul nebezpečně a výhrůžně. Jen jsem letmo stočila svůj pohled k němu. Poté jsem se raději vypařila dřív, než si to mohl stačit rozmyslet.

Nyssa

Kráčela jsem si vcelku bezstarostně uličkami mého domova. Je to dlouhá doba, co jsem je spatřila naposledy. Snažila jsem se vše potlačovat do sebe, nebylo to nejlehčí. Musela jsem se se vším smířit. Stále mám své povinnosti a postavení, i když od dávných dob docela pokleslo.

V tom jsem postřehla několik mužů seskupených u dveří od otcova sálu. Najednou se prudce otočili pod odezvou mých kroků. Pět párů očí se ihned zastavily na mne a nebylo mi to zrovna příjemné.

Netečně jsem si je změřila pohledem s náznakem nechápavosti. Okamžitě se rozprchli a snažili se dělat, jako by nic. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou.

Zahla jsem dále do chodby. Netušila jsem, co to mělo znamenat. Nedalo mi to a ještě jsem se zastavila. Ohlédla k pancéřovaným dveřím. V tu chvíli se mi zaťal dech a vše uvnitř mne stáhlo do malého uzlíku. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím.

Jasně vypracovaná postava se jen mihla z poza východu a pokračovala rychlým krokem dál. Neváhala jsem a sledovala ji. Zapíchla jsem své oči do jejích zad, na které splývaly jasně zlatavé vlasy.

Nějakou chvíli jsem tomu stále nemohla věřit. Byla oblečena v civilu a vypadala docela roztěkaně. Vyhýbala se známým a nejvíce průchozím chodbám. Jako by snad někoho v žádném případě nehodlala potkat.

,,Saro" oslovila jsem mladou dívku a ona v ten moment zkameněla. Zůstala stát na místě a nějakou dobu jí trvalo než se otočila čelem ke mne. Jakmile se naše pohledy střetly, zase mne naplnil ten známý pocit jistoty a radosti.

Srdce se mi zastavilo a já nedýchala. Hlavou mi běhala jediná myšlenka, pouze dvě obyčejná slova- Vrátila se...