Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
,,Musíš se umět bránit. Nasbírat sílu a použít ji proti nepříteli. A tvou hlavní výhodou není zbraň, ale tvé tělo. Bojuješ myslí, poté tělem a zbraň je pouze tvým pomocníkem" oznámila mi. Stála kus přede mnou a já ji pouze pozorovala. ,,Zprvu využíváš soupeřovu sílu, dokud ty sama se nenaučíš použít tu svou" poradila mi a následně ukázala k "lehkému soupeři", jak Nyssa ráda říkala. Jednalo se o jakéhosi boxovacího panáka. Něco na způsob boxovacího pytle, jenže větší a upevněný u země. Na různých místech po celé jeho délce byly umístěny jakési tyče ze stejného materiálu. Vše bylo obměkčeno vystýlkou. Přistoupila k němu a pěstí velkou silou do něj udeřila. Celý se zatřásl a vydal jakýsi zvuk, jež jsem nedokázala nijak moc popsat. Jistě jsem nedokázala vyvinout patřičnou sílu, abych se jí alespoň trošku přiblížila. Ihned odstoupila a ukázala, že jsem nyní na řadě. Přistoupila jsem k onomu cvičnému soupeři a napřáhla se. Vložila jsem do rány všechnu svou sílu a přesto se panák skoro ani nepohnul. ,,Zapři se" řekla přistoupila ke mne. Uchytila mne za boky a mnou projel zvláštní pocit. Docela jsem se vylekala. ,,Pevný postoj, silnější úder" posunula mi jednu nohu dozadu, div jsem nespadla k zemi. Následně se zase odtáhla. Však místa, kterých se dotkla, stále podivně brněla. Nemohla jsem se zvláštního pocitu nijak zbavit. Následně jsem to zkusila znovu. Měla pravdu. ,,Síla vychází z boků, zapoj je do toho. Nebojuj jen rukama" přikázala mi a já znovu udeřila. Znovu a znovu opakovala ty pohyby. Zanedlouho už mne bolely ruce i záda. Opřela jsem se o něj a zalapala po dechu. Bylo těžké znovu posbírat sílu. Chtěla jsem, aby to skončilo. Vzpomněla jsem si na Laurel. Chci být jako ona, chci být víc než obyčejná holka bez cíle.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nyssa
Mé dlaně spočívaly na jejích bocích. Slabě se zachvěla, zřejmě se mne lekla. Však nijak neodporovala. Měla úzké boky, byla tak jemná. ,,Pevný postoj, silnější úder" oznámila jsem jí a šoupla její pravou nohu mírně dozadu, jelikož když měla chodidla vedle sebe, nemohla vyvíjet potřebnou sílu a ani nemohla udržet rovnováhu. Poté jsem se od ní odtáhla, však najednou jako by mi snad chybělo se jí dotknout. Slabě jsem se nad tím zamračila, však dále se tím nezaobírala a vyčkala na její úder. Zkusila to znovu a já se znale ušklíbla. ,,Síla vychází z boků, zapoj je do toho. Nebojuj jen rukama" přikázala jsem jen a ona se znovu pustila do pomyslného boje s fiktivním lehkým soupeřem. Několik minut opakovala stejné pohyby. Docela se u toho zapotila. Po nějaké době však přestala a zapřela se. Zhluboka oddychovala a já vyčkala, zdali začne znovu, nebo ne. Když už jsem chtěla říct, ať pokračuje, udělala to sama. Podivila jsem se nad tím. Žasla jsem nad její vytrvalostí a sílou. Bylo to až neuvěřitelné. Je cílevědomá a ví co chce. Bojuje myslí i tělem a velmi rychle se učí. Neodporuje, více méně. Občasně se vzepře, však ví, že jí je to nic platné. Pousmála jsem se nad pohledem na ni. Byla čímsi výjimečná, nikoho takového jsem doposud nepotkala...
