Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sara
Já v civilu? Zvláštní kombinace. Už jsem si za tu dobu docela odvykla. Nebylo lehké vyhnout se za bílého dne spoustě pohledů a nechápavých dotazů směřující k mému úmrtí.
Sledovala jsem však s jasným záměrem jistého muže na motorce. Já sama jej následovala na své černé krásce. Vlasy mi vlály do větru z pod helmy a v každou jinou chvíli bych si to užívala, avšak nyní jsem byla více než nervózní a nesvá.
Vyčkávala jsem na vhodnou chvíli, kdy bude zcela sám a já mu mohla položit důležitý dotaz, spíše můj osudový.
Oliver nakonec zastavil před svým klubem a já odbočila k postranní uličce mezi budovou staré továrny, ve kterém se nacházel a bývalou obytnou čtvrtí pro dělníky. Dokonalé pro úkryt samozvance.
Sesedla jsem a vyšla směrem k němu. Pozorovala jsem, jak si sundává svou helmu a tak jsem se plížila za ním. Ani si mne nevšimnul a to jsem se nesnažila být nenápadná. Až když otevíral dveře zaslechnul mé kroky a otočil se.
Nějakou chvíli mne zaujatě pozoroval a já jeho. Nevěděla jsem co říct. Neviděli jsme se tak dlouho a tolik se toho změnilo. Od potopení lodi či snad ostrova. Doufala jsem, že se to sérum definitivně zničilo a Slade zemřel.
Mlčky otevřel oboustranné dveře a nechal mne vejít první, neprotestovala jsem. Vyžadovala jsem soukromí, přeci jen se neschovávám nadarmo.
Otočila jsem se prudce k němu. Nic neříkal a to mne znepokojovalo. Za ty roky už jsem mu nedokázala nic vyčíst z tváře. Měl kratší vlasy a vypadal mužněji než tehdy. Jako by během chvíle dospěl.
,,Řekl si mý rodině, že jsem naživu?" zněla má otázka a on ani na vteřinu neváhal s odpovědí.
,,Ne" zakroutil hlavou zcela jasně a mne spadl kámen ze srdce. Tíha, kterou jsem měla a strach byly najednou tu tam, avšak liga po mne stále jde a nevím, kam je Nyssa ochotná zajít.
Zvědavě mě zkoumal pohledem a zřejmě čekal na to, co udělám. Já však nevěděla co říct a tak jsem se otočila k odchodu. Bylo mi ale naprosto jasné, že mne nenechá jen tak odejít.
,,Sáro" zastavil můj pohyb tím, že mě jemně chytil za paži a poté ihned pustil. Jako bych byla duch a on se ujišťoval, zdali se mu to jen nezdá. Nedivila jsem se mu.
,,Viděl jsem tě umřít" postěžoval si. Vadil mi jeho soucitný až lítostivý tón a bude mít jistě spoustu otázek. Nehodlám mu ale na nic odpovídat.
,,Jo a nebylo to poprvé co? I já tě měla za mrtvýho" ušklíbla jsem se nad námi. Byli jsme skvělá dvojka zemřelých a spíše znovuzrozených. To si asi jen tak někdo nezažije.
,,Jak dopadl Slade? A Amazo?" zajímala jsem se dřív, než s tím mohl začít on, avšak jen zakroutil hlavou na nesouhlas.
,,Ale kde jsi byla ty roky? Proč jsem o tobě neslyšel?" začal a to mne docela vytáčelo. Neprosila jsem se o komentáře toho kdo jsem a kým jsem se stala. Nehodlala jsem se vracet do starého života.
,,Všude možně, nikdo o mne nevěděl" pokrčila jsem jen nevinně rameny a on svraštil obočí. Jistě byl dost naštvaný.
,,To neberu jako odpověď" odsekl mi ostrým tónem. ,,Jinou ale ode mě nedostaneš, tak se s tím smiř" odvětila jsem mu stejným tónem. Ihned ztichnul.
,,Asi před rokem se ke mne donesla zpráva o samozvaném ochránci města Starling City. Zelená kápě, luk a šípy... Hned mi to došlo" pozvedla jsem obočí a ucouvla od něj o dva kroky. Vadila mi jeho blízkost. Jen protočil oči a nic na to neřekl.
,,Já si zase nevšiml, že bys uměla bojovat. Kde ses to naučila? A hlavně proč?" nechápal. Vadilo mi jak ignoroval mé dotazy avšak já mu musela jistě odpovědět na všechno.
,,Potkala jsem drsný lidi a přizpůsobila se" znovu nevinná a nejasná odpověď.
Už chtěl něco namítat když v tom zaklepal někdo na dveře a já sebou leknutím trhla. ,,No.." chtěla jsem říct, že odcházím když on se prudce vydal vpřed. ,,Zbavím se jich.." vyřknul jen a už byl pryč.
,,Pane Lancey" ozvalo se najednou a já se prudce otočila se zděšením. Můj otec se právě nacházel za dveřmi, které měly okna a dělily nás jen desítky metrů. Vše uvnitř mne se stáhlo.
,,Co potřebujete?" zajímal se Oliver a já se rychle vyhla průhledným sklům dovnitř Verdantu. Proplížila jsem se ke dveřím, abych slyšela lépe.
,,Jdu kvůli Laurel. Včera ji zastavili za jízdu v opilosti. Pokoušel jsem se jí domluvit, ale neposlouchala mě" stěžoval si avšak nechápu, proč s tím jde právě za Oliverem. Laurel byla na večeři se svým šéfem, který po ní očividně jede.
,,Nedávno jsme se potkali a opravdu nebyla ve své kůži" podotkl Oliver. Zřejmě myslel ten investiční večírek, po kterém mne chytil do pasti. Jak vtipné, něco se asi ani za roky nezmění.
,,Ne to ne, byla jako já. Možná to nevíš, ale když jste se ty a Sára... začal jsem dost pít" vyřknul najednou a to mi vyrazilo dech. On, co vždy alkohol odsuzoval a držel si ho dál od těla, slušný a silný policajt... Co jsem to jen způsobila, vyčítala jsem si.
,,Mohl bys s ní promluvit?" prosil jej otec a jak bych typovala, Oliver ani na vteřinu neváhal a souhlasil. ,,Děkuji" šeptnul Lance jen a vydal se zpět ke svému autu, zřejmě zpátky do práce.
Oliver se vracel zpátky, ale to já už byla v tahu. Neměla jsem už náladu na netečné pohledy a věčné dotazy ohledně mých posledních čtyř let mimo domov...
