Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
Byla jsem vynervovaná. Otec mne rozhodil. Záleží mi na něm, ale věděla jsem, že když zůstanu, jen mu ublížím. Stejně jako sestře a matce. A na to jsem neměla srdce, zdali mi vůbec nějaké zbylo.
Když v tom jsem postřehla pohyb několik metrů nad sebou. Osoba se pomocí stylu stínu snesla k zemi. Věděla jsem o koho jde a zmocnil se mne nepopsatelný strach.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vše uvnitř mne se stáhlo, když zamaskovaná vzhlédla ke mne. Ty oči moc dobře znám. Ty oči jsem tolik milovala a ne krátkou dobu, čtyři dlouhá léta.
Mé srdce vynechalo několik úderů a celá jsem ztuhla. Na sucho jsem polkla. Před očima se mi vyjevila minulost a já začínala panikařit. Věděla jsem, co bude následovat, i když bych to do ní nikdy neřekla.
Měla jsem vzato, že mne miluje nade vše. Ale zradila jsem ji, ublížila. Udělala jsem tolik chyb, i toto si budu vyčítat, nemohla jsem ale dál.
Osůbka s toulcem na zádech vstala a odkryla postupně svou identitu sundáním šátku z tváře a kápi taktéž. Každičký rys, každičký úsměv a každé slovo, které kdy vyřkla se mi najednou zabodávalo do srdce jako nůž.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ani po letech jsem jí z očí nedokázala nic vyčíst. Byla jsem zmatená a neuvěřitelně vystrašená. V dlani třímala svou dýku s pozlacenou rukojetí. V hloubi duše jsem se modlila k bohu za její a mé city. Za naši společnou minulost. Doufala jsem, že toho není schopná. Však vypadala rozhodně.
Blížila se a její výstroj se houpala do rytmu boků. Pomalým a tak ladným krokem se pohybovala vpřed. Neměla jsem zdání, co se bude dít. Nedokážu se jí bránit, jí ne. Nejsem silnější a i kdyby, nedokážu jí ublížit. Stále má své místo v mém srdci, ať chci nebo ne.
Byla tak blízko. Nevypadala, že by dýku hodlala schovat. Nedýchala jsem. Mé plíce se příčily a toužily po vzduchu. Nechtěla jsem zemřít, však byla jsem s tím smířená. Byla sotva půl metru ode mne, když v tom jí v očích přelétla jiskra, něco se změnilo.
Chtěla jsem jí tak moc něco říct, ale nezmohla jsem se. Vztáhla paže mým směrem a přitáhla si mne prudce k sobě. Už jsem více jak minutu nedýchala a tak jsem zalapala prudce po dechu. Plíce přímo volaly o kyslík, však Nyssa mne od té šance krutě odřízla.
