The Canary

3.) "Zraněná"

Nyssa

Namířila jsem hrot svého šípu na její srdce. Zjistila jsem, že se jedná o zraněnou blondýnku. Nikdy v životě jsem ji neviděla a zprvu jsem moc nebrala ohled na to, že je raněná. Po pažích jí tekla krev, zřejmě ze zad. Oblečení mela roztrhané, však maskované ve vojenských barvách. Vojáci? Vysvětlení pro speciální pasti a miny. ,,Co jsi zač a co tu děláš?" optala jsem se rázným tónem v hlase. Neměla jsem slitování a zdali je to nepřítel a nebezpečná pro mne a mé muže, připravím ji o život jako nic. Sotva lapala po dechu, ani nebyla schopná odpovědět. Nehrála to, byla na okraji života a smrti. Složila jsem luk a přiblížila se k ní. Prohlédla jsem si její ránu na rameni a záda na tom také nebyly nejlépe. Zvažovala jsem, zdali ji nechat zemřít v bolestech jen několik málo hodin, nebo jí pomoci a zachránit. ,,Dobře" oddychla jsem si nakonec a luk složila na záda. Následně jsem ji vzala do náruče a zvedla. Z jejích úst vyšlo slabé bolestné zasténání. Snažila jsem se to přehlížet a rozběhla se zpět k pobřeží. Nebyla jsem tak obezřetná jako před tím, však pamatovala jsem si místa ukrytých min a pastí. Pobřeží nebylo daleko a loď také ne. Však neznámá dívka v mém náručí mezitím upadla do bezvědomí. Zrychlila jsem. Bylo to těžké, jelikož se mi nohy zabořovaly do kamínků na pláži a povrch byl nestabilní. Muži mne postřehli běžet. Zprvu nechápali co se děje, však následně se mi vydali naproti. ,,Potřebuje okamžitou pomoc" odnesla jsem ji dovnitř lodi a vyhledala odbornější pomocníka Ligy...

Byla hluboká noc. Seděla jsem u předu lodi na vysokém zábradlí. Foukal docela silný vítr a pohrával si s mými tmavými vlasy. Zavřela jsem oči a uvolnila se. Cítila jsem naprostou volnost a nevázanost. Mise a vyrážení mimo domov mám ostatně radši. Mohu si prakticky dělat co se mi zamane a jsem hlavní vůdčí osobností ligy. V Nanda Parbatu tomu tak není. Můj otec je totiž Démon. Postřehla jsem téměř neslyšitelné kroky po palubě lodi. Ani jsem nepohla brvou. Zde jsem se neměla čeho obávat. Nikdo zde si na mne nedovolí vztáhnout ruku, natož zaútočit. Neměl by jakoukoli šanci a kdyby mi cokoliv kdokoliv udělal, jistě by mu otec sťal hlavu vlastní rukou. Je nemilosrdný a nebere si žádné servítky se zajatci, nezasvěcenými a natož zrádci. ,,Probrala se" oznámil mi muž a já se ladným pohybem přehoupla přes okraj bílého zábradlí. Seskočila na dřevěnou podlahu. Přikývla jsem a tak jej propustila. Následně jsem se vydala za neznámou.

Sara

Pamatuji si tmavovlasou ženu v černém s šípy a lukem. Vybavil se mi Oliver a jeho zacházení s ním díky Shado. Chtěla mne zabít, alespoň jsem si to myslela. Doufala jsem, že alespoň ukončí mé trápení. Ale to ne. Popadla mne a pamatuji si tu bolest, když sjela svou paží po mých rozdrásaných zádech. Bylo to neúnosné. Ještě chvíli vím, že běžela, však následně jen černočerná tma prostupovala okolím a ovládala mou mysl. Nyní jsem zamžourala a otevřela oči. Vše bylo tak nějak rozmazané a nějakou dobu trvalo, než jsem se vzpamatovala a zostřila svůj zrak. Chvíli jsem byla zmatená. Však následně do místnosti, zdali se tomu tak dá říci, vstoupila žena, jež mne vyvedla z lesa. Neřekla jsem ani slovo a ani se nepohnula. Neměla jsem sílu a věděla jsem, že při každém sebemenším pohybu mnou projede ostrá bolest. O to opravdu nestojím. Jen jsem ji mlčky pozorovala a čekala na její slova...