Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
Ostří meče se mi zařezávalo hluboko do kůže. Čekala jsem jen na smrt. Zavřela jsem oči a jen vyčkávala na nekonečnou temnotu. ,,Co se tady děje?!" křikl najednou někdo ode dveří. Prudce jsem sebou trhla a způsobila si tak ještě větší bolest na svém krku. Slyšela jsem rychlé a rázné kroky a následně spatřila známou ženu v černém. ,,Al ghare?" vyslovila s jasným nepochopením v hlase Nyssa. On se na ni ani nepodíval. ,,Je k ničemu, nemá šanci být jednou z nás. Ztrácíme s ní čas. Nemůže mít úspěch a učení stínů nepřežije. Ukončíme to okamžitě a rychle" odsoudil mne hned po několika málo hodinách práce. Hned mi ubylo sebevědomí a strach narůstal. Najednou jsem dokonce litovala, že mne R'as nezabil hned. ,,A k tomuto závěru jsi došel z jakého důvodu?" optala se tmavovláska zcela klidně zatím co já se klepala strachy u jejich nohou. Musel to být komický pohled. ,,Je neschopná" syknul otráveně a v tu chvíli se rozmáchnul. Prudce jsem zavřela oči a vyčkávala na nekonečnou temnotu, však žádná rána ani bolest nepřicházela. Po chvilce jsem oči opět otevřela. Nyssa chytila Al ghara za paži a nehodlala jej pustit. Však on se jí vykroutil a zaútočil na ni. Nyssa jen tak tak uhnula před ostrým kovem, odrážející paprsky slunce. Dcera démona okamžitě vytáhla z pouzdra u pasu svou zbraň a strhnul se krutý a nenávistný boj. Jen jsem zaujatě pozorovala a doufala, že také budu jednou tak dobrá jako Nyssa. Alespoň z poloviny. V tom však Al gharovi vypadla zbraň z ruky a tmavovláska se skláněla nad ním. Skoro jsem to nestihla postřehnout, jak byla Nyssa rychlá. ,,Nesnaž se, víš že jsem silnější" sykla tiše proti němu. On se na ni tak zvláštně zahleděl a chvíli mi trvalo uvědomění situace. Co však Nyssa nečekala bylo to, že ji přehodí přes sebe a ona tvrdě dopadne na zem. Pozice se obrátily a on jí pevně držel ruce u podlahy. A co jsem nečekala já bylo následující. Naklonil se k ní. Má dlaň prudce vyletěla k mým ústům a vytřeštila jsem oči.
Nyssa
Neměla jsem tušení, že ještě bude chtít vyhrát. Držel mne pevně a nemohla jsem se mu vysmeknout. V tom jsem však ucítila na svých rtech cizí. Vše uvnitř mne se sevřelo a já celá ztuhla. Netušila jsem co se děje. Líbal mne. Alespoň se o to snažil. Využila jsem jeho rozrušení a odvrhla jej od sebe. Než se nadál, schytal prudce pěstí do tváře. Svalil se k zemi. ,,Co si myslíš?!" zaječela jsem neuvěřitelně proti němu. Jen se krčil na podlaze a ze rtu mu tekla krev. Nevěděla jsem jak reagovat. Pohlédla jsem na vyděšenou Saru. Třeštila oči jako noční netopýr. ,,Stráže!" křikla jsem a ze dveří se vynořili dva statní Asasíni. Zanedlouho jej muži uchopili donutili vstát. Bránil se. ,,Ne! To přece nejde!" řval na všechny strany. Byla jsem mimo realitu, nedokázala jsem vůbec logicky přemýšlet. Odvedli jej pryč do cely a já se otočila k Saře. ,,Jsi v pořádku?" zajímala jsem se a pomohla jí vstát. ,,Neměla bych se já ptát tebe?" vyhrkla zděšeně. Neměla jsem na to co říct.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Namočila jsem hadřík do vody s bylinkami. Sara jen seděla na své posteli a mlčela. Ani já moc netušila o čem bych mluvila. Stále se mi před očima zjevovala ta událost před necelou hodinou. On nade mnou. Já zmatená pod ním, snažíc se vyvléknout ze sevření. Naklonil se ke mne. Naše rty se na malý okamžik spojily. Proběhnul mi mráz po zádech a to jen na pouhou vzpomínku. Po chvíli jsem se otočila k ní a přiložila mokrou látku na její ránu na krku. Měla štěstí, ještě kousek a podříznul by ji jako nic. Sykla bolestí a já instinktivně odtáhla svou dlaň. ,,Omlouvám se" šeptla jsem a zahleděla se jí do očí. ,,To nic" pousmála se. Nakonec jsem usoudila, že si raději hadřík přidrží sama a předala jí jej. ,,Budeš v pořádku. Je to jen malá ranka, rychle se zahojí" uklidňovala jsem ji a vstala. ,,Děkuji" vyřkla najednou, když jsem se chystala odejít. Otočila jsem se k ní a prohlédla si ji. Zlatavé vlasy jí spadaly na ramena a neposedné pramínky zasahovaly do obličeje. Lagunové oči mne vděčně pozorovaly a já uvnitř pocítila zvláštní pocit. Nedokázala jsem jej nikam zařadit ani nijak popsat. ,,Neděkuj" odvrátila jsem se a uhla tak jejímu pohledu. Následně jsem se vydala pryč z jejích komnat...
