The Canary

22.) "Nečekané"

Sara

Prohlížela jsem svou modřinu na boku v zrcadle. Pěkná rána, pomyslela jsem si. Ale prakticky to nebolelo. Necítila jsem vůbec nic. Bylo to zvláštní. Modrá barva se prolínala s fialovou a pokrývala velkou část mého těla, jak jsem dopadla na tréninku. Doufala jsem, že to za několik málo dní zmizí. Létala jsem pohledem po svém těle. V tom jsem uviděla i několik málo jizev z Lian Yu na svých zádech. Na druhém boku jedna také od Al Ghara. Nechci ani vědět, jak budu zřízená na konci výcviku nebo po plnění úkonů R'ase. Ale Nyssa mi darovala jen jednu jedinou jizvu za ty čtyři měsíce a to ještě bylo mou nešikovností. Vypadám ale dost drsně, blesklo mi hlavou a musela jsem se nad tím pousmát. Spíše děsivě, doplnila jsem. Bříšky prstů jsem přejížděla po svých jizvách, když v tom někdo vtrhnul do mého pokoje. Prudce jsem sebou trhla a stočila pohled ke dveřím. ,,Saro,.." začala osoba v nich, ale při pohledu na mne se zastavila. Netušila jsem co říct..

Nyssa

Chtěla jsem se Sarou probrat její dnešní trénink a tak jsem se vydala za ní. Sklánělo se k večeru a na chodbách jsem nikoho neviděla. Stráže se nyní přemístili výhradně k východu a putují po celé pevnosti. Pevnost je stále přísně střežená. I my máme dost nepřátel a nesmíme být překvapeni. Už jsem se blížila k jejímu pokoji. Normálně jsem zvyklá vcházet do jejích komnat bez zaklepání, a tak jsem k ní bez váhání vešla. ,,Saro,.." začala jsem, když v tom jsem ji spatřila stát u zrcadla. Na sobě měla pouze volné kalhoty. Ztratila jsem hlas a rozum. Celá jsem ztuhla a v instinktu uhla pohledem. Zavřela jsem dveře. ,,M-moc se omlouvám" dostala jsem ze sebe jen. Netušila jsem, že mě dokáže něco tak vykolejit. Ona došla rychlým krokem ke skříni a vytáhla z ní triko. Přehodila si jej přes hlavu. ,,To nic" usmála se letmo. Jako by se nic nestalo. Nebrala to nijak vážně, asi mne bere sobě rovnou. Nevím proč, ale mne to docela dostalo mimo realitu. Snažila jsem se marně vzpamatovat. Stále se mi před očima vyjevovala její hruď a jizva na boku. Poté i záda a druhý bok. ,,Tu modřinu máš z rána?" optala jsem se, aby nenastalo ticho. Špatná chvíle na houstnoucí atmosféru. ,,Ano, ale nic to není. Nic necítím" vyřkla. Pamatuji si, jak jsem mívávala podlitiny a modřiny po celém těle já. Je to ale dlouho, co jsem byla venku. Tady není silnějšího muže než je R'as, který by se mi alespoň rovnal. ,,Jistě se do pár dní vypaří" pousmála jsem se nad tím a posnažila se jí uklidnit. Chvíli jsem se jí zadívala do jasně modrých lagunových očí. ,,Copak jsi potřebovala?" zajímala se po chvíli a stáhla si vlasy do jednoduchého ohonu. ,,Jen probrat dnešek..." pokrčila jsem rameny. Neměla jsem zdání proč se cítím tak špatně. Nejsem ve své kůži. Nejraději bych se potřebovala polít ledovou vodou, pomyslela jsem si. Ona se s úsměvem usadila na zemi a já naproti ní. Vše následovalo tak, jako normálně a i já se po chvíli zase uklidnila. Ale v hlavě jsem měla stále otázku- "Co se to stalo?"...