The Canary

58.) "Přiznání"

Sara

Věčně vyčkávat na její probuzení mne dostávalo čím dál tím více do rozpaků a stresů. Můj strach se každou minutou umocňoval a násobil. Mirai mne uklidňoval, že jen upadla do bezvědomí, jak se udeřila do hlavy. Že bude za pár dní zcela v pořádku, ale stejně..

Z ničeho nic se zhluboka nadechla a otevřela oči. Zpozorněla jsem a chytila ji pevně za dlaň, aby věděla, že jsem tady. Chvíli se nedělo nic, ale poté se prudce vymrštila do sedu a vypadala opravdu rozrušeně. Leknutím jsem sebou trhla.

,,Kde je?!" křikla z ničeho nic a já chvíli nechápala, o koho se jedná a proč tak vyvádí. Ale když si vzpomenu, že ji napadl a skoro ji zabil, bylo mi jasné že myslí dotyčného muže. ,,U tvého otce, jsi v bezpečí, nic se neděje" uklidňovala jsem ji a donutila ulehnout zpět do peřin.

,,Jsi v pořádku? Nic ti není?" optala se starostlivě. Musela jsem se nad tím usmát. ,,Tak hele, to ty jsi tady mne umírala v náručí. A to se mě ptáš, jestli jsem v pohodě?" uchechtla jsem se vesele. Byla jsem šťastná, vhrkly mi slzy do očí.

,,Pročpak pláčeš?" zmizel jí úsměv ze rtů, mne však ne. ,,Jen jsem ráda, že ti nic není" vyřkla jsem a nastalo chvilkové ticho. Byla příležitost a já jí to chtěla všechno strašně moc říct. Byly jsme samy a měly soukromí.

,,Velice se omlouvám za mou reakci, když jsi mne políbila. A také to, jak jsem byla vůči tobě tak chladná a bezohledná. Odpusť" dostala jsem ze sebe a ona se letmo usmála. Následně vztáhla svou dlaň k mé tváři a usmívala se. Zastrčila mi pramínek vlasů za ouško. Její dotek způsobil to, že jsem byla v jednom ohni.

,,Nemáš se za co omlouvat" odpověděla jen stroze. Ale to nebylo vše, co jsem jí chtěla říct. Ani zdaleka a já hledala vhodná slova. A hlavně odvahu, tohle nebylo jen tak. Však její pohled, nádherné oči mne přinutily.

,,Bylo to neskutečné. Nikdy jsem nic takového nezažila a nechci už dál lhát" šeptla jsem a ona si mne nechápavě prohlížela, zřejmě netušila, kam tím mířím. Už jsem neváhala, měla jsem jasno. Jediné co jsem chtěla byla její blízkost.

Nahla jsem se k ní a letmo ji políbila na rty. Slabě jsem se odtáhla a zahleděla se jí do očí. Krátký oční kontakt, nořila jsem se hlouběji do jejího nitra a vnímala jen ji. ,,Ať už budu v téhle temnotě jakkoli dlouho, právě teď jsi mne vysvobodila" šeptla. Poté si mne ale přitáhla prudce k sobě a já se naklonila nad ní.

Stalo se něco, co bych nedokázala nijak popsat, bylo to neuvěřitelné. Nikdy jsem nic takového nezažila. Kdysi, v mém životě ve Starling City jsem byla doslova... děvka. Nestarala jsem se o lásku a svou důstojnost. Nevážila jsem si sama sebe. A tohle mne vymrštilo vysoko do oblak, sedmého nebe.

Líbaly jsme se, naše rty spojené v jedny. Její doteky na mých bocích a zátylku mne podbízely. Přišlo mi to krásné. Nesoustředila jsem se na nic a nikoho jiného. Byly jsme jen ona a já, v její posteli, v jejím pokoji, samy. Naše doteky, láska a něžné polibky. 

Teď už nešlo jen o to být členem Ligy Asasínů. Nešlo jen o loajalitu k Ra's al ghúlovi a jeho vůli. Nebylo to jen přátelství mezi mnou a jeho dcerou. Byla to vzájemná přitažlivost, nikdy bych do sebe nic takového netypovala. Ale byla jsem šťastná jako nikdy v životě.  

Nyssa

Nikdy bych neřekla, že se mi tohle může stát. Zamilovala jsem se a učinila chybu, bála jsem se, že ji ztratím a to navždy. Ale stal se pravý opak a chyba se stala osudovou  v dobrém. Osud mi vnesl světlo do života. Nikdy nebudu litovat svého rozhodnutí na Lian Yu.

Ona se stala mým směrem, životním cílem. Zde není povolena láska a péče, city a něžnost. Jedině Ra's má tuto možnost a to vybrat si milenky pro svou "potřebu". Vždy jsem to ignorovala a brala to tak, že je to správné. Že nepotřebuji lásku, nikdy jsem netoužila po mužích. Sara vše změnila, od úplného začátku, poprvé v životě jsem se opravdu mýlila.

Už se jí nikdy nevzdám, udělám vše proto, aby zůstala po mém boku. Jsem jí zcela oddaná a věrná. Vzpomínám na její smích a netoužím nyní už po ničem jiném, než znovu slyšet její radost. Můj cíl byl jasný- její štěstí...