Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
Sotva jsme dorazili, už si Oliver drtil své oblíbené bylinky z ostrova. Naštvaně jsem si jej sjela pohledem.
,,To ti ale bohužel koleno nezahojí" zamračila jsem se. ,,Ne, ale uzdraví se rychleji" odseknul mi a odvrátil ode mne svůj pohled.
,,Co ty záběry z kamer? Máš něco?" optal se Felicity, sedíc za stolem ve své klasické pozici hledíc do monitoru.
,,Ne, tváře se dost špatně zaostřují. Chápu, proč ty masky a kápě" ušklíbla se vesele, ale Oliver ji jen zpražil pohledem.
,,Felicity, nikdo nesmí Roye najít, hlavně ne policie" naléhal na ni a ona přikývla se souhlasem k vážnosti situace. Poté se pustila znovu do práce.
,,A pročpak? Protože oni ho zabijí?" pozvedla jsem obočí na znak toho, že je zase jen naivní a má moc velkou představivost o tom, co se bude teprve dít.
,,Pracujeme na léku!" snažil se stále obhajovat svůj chabý plán. Jen si stále nepřiznává, že nemá ani v nejmenším tu šanci.
,,To se ale nemusí povést. A i kdyby jo, jak dlouho to bude trvat? Jak dlouho Slade nebo Roy budou zabíjet nevinný lidi?!" obořila jsem se na něj. Teď jsem mu to hodlala všechno vybílit, ať se mu to líbí nebo ne.
,,Roy má v sobě Mirakuru! Vzpamatuj se!" pohlédla jsem letmo k Felicity, která tomu všemu naslouchala.
,,Kdyby jsi mohl zabít Sladea, neváhal bys. Roy je teď stejný, jen to nevidíš!" pokračovala jsem dál a jeho očividně dost vytáčelo, že ještě já mám tu drzost.
,,Víš přece, že Roy není Slade!" křiknul naštvaně. ,,Ale ty zase zapomínáš, že Roy není Roy. Už není sám sebou a není mu bez toho tvého léku pomoci!" má snaha byla marná. Je tvrdohlavý jako já.
,,Tomu já ale nevěřím" zavrčel a já protočila oči v sloup. Poklekla jsem k němu. Viděla jsem mu přímo do duše, znala jej jako nikdo.
,,Slyšíš se vůbec? Přesně tohle jsme řešili před lety až na to, že jsme trčeli na Lian Yu" ušklíbla jsem se a on mne probodnul pohledem.
Pak jsem se zvedla a vydala se k zásobám zdejšího úkrytu. Bez váhání jsem popadla pistoli a k ní dva nabité zásobníky. Ne že bych si nevěřila, jenže on je nevyzpytatelný a nadlidsky silný.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Co si myslíš, že děláš?!" křiknul za mnou zděšeně Ollie. ,,To co je třeba. Je mi líto, ale s dírou v hlavě už si Mirakuru neporadí" uschovala jsem pistoli za svůj opasek. Nemohla jsem si odpustit svůj ironický tón.
,,Sáro! Vrať se!" křičel za mnou, mezitím co já jen popadla svou masku a vydala se ke schodům. ,,Sáro!" zkoušel to znovu.
,,Party tvé matky je už ta hodinu. Být tebou, tak se chystám!" křikla jsem k němu nazpátek. Nemohl mne dohnat, sotva chodil. Už ani nekřičel..
---
Nasedla jsem na motorku a bezcílně projížděla městem. Hlavou se mi honily nejrůznější myšlenky ať už na cokoliv či na kohokoliv.
Chvilkami jsem měla chuť nakopat do zadku každému na potkání. Nemohla jsem uvěřit tomu, jak může být Oliver tak naivní ohledně Roye. Chápu, je to přítel jeho sestry. Není však objektivní, nikdy nebyl a nebude.
Stále jsem nemohla přestat myslet na ligu. Nechápala jsem to, utekla jsem odtamtud a to takovým způsobem, který by neprošel nikomu.
Před mýma očima mi prolétla vzpomínka, ta jediná chvíle kdy jsem se cítila šťastná od doby, co jsem odplula s Oliverem na ostrov. V tu chvíli jsem přidala prudce do plynu a mířila na místo, které jsem již dlouho nenavštívila.
Zastavila jsem v úzké uličce mezi domy a přehodila nohu přes okraj motorky. Sundala jsem si helmu a následně se po požárních schodech dostala do posledního patra, kde jsem vešla oknem do bytu.
Byl téměř nezabydlený. Měla jsem tu jen pár věcí. Povětšinou spíše nepořádek, prach a spousta dalších nesmyslných věcí.
Sjela jsem si to tady celé pohledem. I když zde se mnou nikdy nebyla, připomínalo mi ji to tady. Tolikrát jsme společně trávily čas v takovýchto úkrytech. Tajné akce, mise, důvěra, spolupráce a dokonalá souhra.
Usadila jsem se ve starém křesle. Vybavilo se mi naše první setkání. Nabídla mi novou šanci a naději, pomohla mi, i když nemusela. Riskovala tím své postavení, vším co pro mne dělala. I teď bezpochyby platí. Nejen cenu Ra'se, ale i svých citů.
Ano, mám zde rodinu. Ale to už není jako dřív. Ne tak, jak jsem si myslela. Nic nebude jako dřív. Už si tady s nikým nerozumím.
Laurel jsem pomohla se pomalu postavit na nohy. Otec je na tom také lépe a máma má vlastní nový život v novém městě.
Vstala jsem a vybavila si svůj nynější úkol. Své postavení a situaci. Slade má armádu nabušených jedinců jako je on. Roy je ztracen a Oliver má na vše jen mariňáka a ajťačku. Neměl absolutně žádnou šanci.
Najednou mi chyběly způsoby Ligy Asasínů. Ta jistota, souhra a promyšlení nad jakýmkoliv úkolem. Přitom jsme hýbali celými dějinami a já měla díky Nysse přístup k nejdůležitějším misím.
Musím ho najít, blesklo mi hlavou a začala jsem přemýšlet. Bezhlavě jezdit po městě mi nepomůže. Vzpomněla jsem si na Sladea a doufala, že v jeho způsobech najdu něco specifického.
Stále má v hlavě Shado, vše co dělá, dělá jen pro ni a kvůli ní. Slyší v hlavě její hlasy, je jako schizofrenik.
,,Thea" vyřkla jsem nahlas své uvědomění situace. Bez jakéhokoliv dalšího přemýšlení jsem se vrátila na schody a ty ladnými pohyby seskákala až k motorce.
Měla jsem jediný cíl a to splnit svůj slib a tak chránit svou rodinu. Roy je nebezpečný a nemá téměř žádné naděje na život. Vracela jsem se zpátky do Verdantu, kde měl probíhat volební sraz Oliverovy matky. Zde bude i Thea a jistě i Roy...
