The Canary

134.) "Rozdělení"

Nyssa

Sotva po našem návratu jsem byla předvolána před otce. Popis úspěšně splněné mise jej nezajímalo. Měl pro mne jinou zprávu.

,,Al Saher byl spatřen ve Starling City" vyřknul a já nechápala. Měla jsem vzato, že je v Jižní Americe.

,,Potřebuji podrobné informace o jeho důvodu, proč se vrací na místo, kde jej můžeme velmi snadno dostat. Všechno" zkřížil své paže na hrudi.

,,Oznámím vše Ta-er al Sahfer a vydáme se na cestu hned zítra" přikývla jsem k souhlasu. Čekala jsem na další instrukce, alespoň poslední místo jeho spatření nebo podezření jeho bytu.

,,Ty ne.." zastavil mne a já překvapeně vzhlédla. ,,Sarab se vrátil z Brazílie s ne moc dobrými zprávami. O všem tě obeznámí" vydal rozkaz a já se zalekla.

,,Ale Al Sahfer.." nechápala jsem proč ji posílal samotnou. On mi skočil do řeči. ,,Vydá se do Starling City na delší dobu a bude získávat informace" odseknul mi a obrátil se ke mě zády. Jeho rozhodnutí nezměním.

,,Ano pane.." oddychla jsem si a poté se vydala směrem k muži, jež zde byl zhruba stejnou dobu jako Sara a dostal se i za tu krátkou dobu na dost vysokou pozici. A to díky daru, který otci dal.

Přišlo mi to velice nefér vůči jiným. A když vezmu celkově naše postavení žen v lize, je velmi chabé. A proč? Jen protože nás považují za slabé? To ale přeci je jen sprostá lež. 

To, že nás je zde méně neznamená, že jsme slabé. Sara se za půl roku naučila mnohem víc, než mnozí za tři roky tréninku. A i když svůj první úkol nezvládla dle představ Ra'se, nyní je silnější než kdy před tím. Je připravena naprosto vůči čemukoliv, co ji v životě ještě potká a já jí budu chránit záda.

---

O několik dní později...

Sara

Pozorovala jsem docela opuštěné parkoviště a snažila se být nenápadná. V normálním civilu s vlasy staženými do vysokého copu a ještě obohacena o kšiltovku a brýle jsem se nebála, že mne někdo pozná.

Sáhla jsem po foťáku a skryla se více za volant starého auta, které jsem zaparkovala mezi několika dalšími. Vše působilo naprosto klidně do té doby, než se u vjezdu neobjevila nádherná luxusní limuzína.

Zbystřila jsem. Bylo zvláštní být jen tím, co donáší informace a ne ten, kdo ty informace využije k zabití či zajmutí cíle. Pro tuto část má Ra's své lidi, nechápala jsem, proč zde posílal zrovna mě.

Ano, sice jsem zde doma, znám tady každou uličku a dokázala bych zde najít kohokoliv, ale proto si mě nevybral. A bylo zvláštní, že Nyssu poslal ve stejnou chvíli na úplně druhou stranu kontinentu. Musí se složitě vracet do Nanda Parbatu a až poté sem za mnou. Ale jak ji znám, bude tady co nevidět.

Z auta vystoupil muž v kvádru a kravatě. Velice známá tvář se mi zaleskla v očích a tak jsem jej rychle několikrát vyfotila a měla v plánu poslat do ligy jako důkaz. Hlava démona bude mít jistě radost.

Vystoupila jsem, by to docela riskantní krok, ale nezbylo mi nic jiného. Musela jsem zjistit, kde nyní přebývá ve městě. Jeden ze zásadních kroků. 

Kličkovala jsem mezi auty tak, aby mne nemohl postřehnout. Netrvalo dlouho a do jednoho z nich nastoupil. Měla jsem v tu chvíli jen pár vteřin a tak jsem se rychle rozeběhla. Jen jediný pokus a musel vyjít.

Prudce jsem se zastavila mezi dvěma auty a přikrčila. Jakmile jeho Porsche projíždělo kolem mě, já se rozmáchla a na jeho kole přistálo sledovací zařízení, které okamžitě splynulo s barvou krytu pneumatiky.

Skrývala jsem se do té doby, než byl stoprocentně z dohledu a až poté jsem vyskočila na nohy a vydala se zpět ke svému autu a do úkrytu.

Nemohla jsem riskovat to, že mě uvidí, když jej budu sledovat. A tohle bylo nejlepší řešení. Nemohl dálkovým zařízením vystopovat, kam štěnice vysílá. Za to já o něm v tu chvíli věděla naprosto vše.

---

,,Jsi dost vychytralá" ozvalo se do sluchátka a já se ušklíbla. Seděla jsem vysoko v okně a to přesně tak, jak jsem měla ráda. Můj byt nebyl zrovna v nejlepším stavu, ale postačil dokonale.

,,Znáš mě" odpověděla jsem jí směle a ona se zasmála. Měla úžasný smích a ó to je vzácnější. ,,Měj se ale na pozoru ano? Víš, že je mocný" podotkla však Nyssa vzápětí.

,,Neměj strach... Jak to vidíš v Brazílii?" optala jsem se pro změnu zase já. ,,Není to lehké, na pár dní to ještě vidím" oddychla si smutně.

,,Nevadí, já stejně tady taky moc nepokročila" vyřkla jsem. V tom mou pozornost na sebe upoutala má vysílačka v tašce. Sáhla jsem po ní a zaznamenala hovor na známé frekvenci.

,,Lásko, víš, jdu za Laurel. Ozvu se pak ano?" odřekla jsem ji. Byla to v podstatě pravda. Jen mi chyběla nějaká malá akce.

,,Dobře.. Chybíš mi, miluji tě" vyřkla ještě a já se usmála. Vždy to tak zahřálo, když jsem ji slyšela tohle říkat. Byla mi tak drahá. ,,Ty mě taky, hodně štěstí" popřála jsem jí a následně hovor ukončila.